Nevyhodit, ale opravit. Tím se už druhým rokem řídí projekt vídeňské radnice Vídeň to opraví. Úspěch slaví nejen u obyvatel rakouské metropole, kteří si prostřednictvím nové služby nechali opravit již 26 000 poškozených věcí, ale i v mezinárodním měřítku. Projekt byl zařazený mezi deset nejlepších v Evropě v oblasti životního prostředí a inspiroval se jím i americký Portland.

Vídeň pokračuje ve svém projektu ze září 2020 a dál opravuje porouchané a poškozené věci svých obyvatel a hradí 50 % nákladů.

Nápad, který se chytil

Dvě úspěšné fáze, v nichž se podařilo zachránit 26 000 poškozených věcí, má Vídeň už za sebou. Nyní vstupuje od listopadu do třetí, na kterou město uvolnilo 570 000 eur. Opravami Vídeň pomáhá nejen svým obyvatelům, ale významně přispívá i k ochraně životního prostředí. „Bylo zamezeno vzniku asi 280 tun odpadu a 620 tun oxidu uhličitého,“ raduje se radní Jürgen Czernohorszky (na snímku vpravo).

Úspěchu se speciálním vídeňským poukázkám na opravu dostává i v zahraničí. V rámci soutěže Innovation in politics award se projekt zařadil mezi deset nejlepších akcí na podporu ochrany životního prostředí v Evropě. Koncept vzbudil zájem i v zámoří, a to v americkém Portlandu, kde byl podle vídeňského vzoru zaveden podobný systém. Podobnou iniciativu nyní chce zavést i Rakousko na celorepublikové úrovni.

Poukazy v praxi

Z 26 000 opravených položek zaujímá 62 % elektronika, především pak mobily a tablety. Zhruba 13 % připadá na opravu bot, oblečení a kožených věcí, 10 % oprav na jízdní kola. O opravu se stará devadesát podniků na sto místech ve Vídni. Jejich zástupci tvrdí, že opravit lze skoro všechno. Míra úspěšnosti se podle vídeňské radnice drží nad 90 %.

Vídeňané, kteří mají zájem o opravu poškozené věci, si městskou poukázku mohou zdarma stáhnout na stránkách města. Následně se pak s porouchaným předmětem mohou vydat do jednoho z podniků Vídeňské opravárenské sítě (Wiener Reparaturnetzwerk). Město dotuje každou opravu z 50 % s tím, že maximální částka dosahuje 100 euro. Po předložení poukázky je částka automaticky snížena na polovinu a není nutné vyplňovat další formuláře.

Se speciální iniciativou na opravu porouchaných věcí přišlo hlavní město Rakouska již loni v září. Po velkém úspěchu, kdy se tady prostřednictvím speciálních poukazů podařilo motivovat obyvatele, aby zbytečně nevyhazovali vše, co jeví nějaké nedostatky, spustila radnice projekt nanovo, a to od letošního března.

Doposud se díky městským poukázkám podařilo opravit více než 7000 věcí. Dvě třetiny tvořila elektronika. I letos Vídeň opravuje porouchané a poškozené věci svých obyvatel a hradí polovinu nákladů na jejich opravu.

Zájem o poukázky roste

Od začátku března, kdy došlo ke spuštění druhé fáze projektu „Vídeň to opraví“, bylo podle radnice opraveno 7600 porouchaných věcí. Zájem o speciální poukázky, které si obyvatelé mohou stáhnout na webových stránkách radnice, je prý enormní.

„Od 1. března letošního roku si občané stáhli už 18 500 těchto poukázek. To nám ukazuje, že zájem Vídeňanů o opravu porouchaných věcí je opravdu nadprůměrný,“ okomentovali městskou iniciativu starosta Vídně Michael Ludwig (vlevo) a radní pro životní prostředí Jürgen Czernohorszky. Každý, kdo poukázku využil na opravu poškozené věci, navíc přispěl k úspoře 180 tun CO2 a ochránil životní prostředí.

Již na konci dubna 2021 evidovala vídeňská radnice využití 7000 poukázek v síti nasmlouvaných opraváren. Celkem 6500 jich bylo využito na opravu, 500 na konzultaci bez opravy. Podle zástupců města čísla dokazují, že v 95 % lze porouchanou věc opravit.

Přínos pro zaměstnanost i životní prostředí

Převažuje elektronika. Celkem 64 % všech poukázek totiž připadlo na opravu telefonů a tabletů. Dále si Vídeňané nechávají opravit kola, hudební nástroje nebo oděvy.

Cílem projektu je podle vyjádření radnice podpořit nejen vídeňské podniky a zajistit vyšší zaměstnanost, ale také ochránit životní prostředí. Oprava porouchaných věcí totiž nejen snižuje množství vyhozených věcí, ale šetří i zdroje a škodlivé plyny CO2. To vše pak zpomaluje klimatické změny.

Poukazy na opravu věcí si lidé mohou stáhnout zdarma na webových stránkách města, a to od března do konce června. Třetí vlnu emise poukázek potom město plánuje na období od 1. září do 12. prosince 2021.*

(Podrobnosti v Komunální technice 6/2021)

Již příští rok v létě by vídeňské letiště Schwechat mělo uvést do provozu největší fotovoltaickou elektrárnu v Rakousku. S výkonem 24 MW Peak se bude rozléhat na ploše o velikosti 48 fotbalových hřišť (24 ha).

Stavba elektrárny v současné době začíná. Vedle největší fotovoltaické elektrárny uvede letiště do provozu i další dvě menší zařízení tohoto druhu na parkovacích domech.

Třetina ze slunce

S výstavbou fotovoltaických elektráren začalo letiště Schwechat již v roce 2016. Postupně vzniklo pět fotovoltaických elektráren na střechách hangáru číslo 7, na hale zimní údržby, na střeše Air Cargo Center, v areálu bývalé čističky odpadních vod a také na střeše Office Parku 4. Dohromady fotovoltaické elektrárny v budoucnu vyrobí 30 miliónů kWh elektřiny ročně. To odpovídá jedné třetině celkové spotřeby letiště a také roční spotřebě elektřiny asi 7000 domácností.

Výstavbou největší fotovoltaické elektrárny v Rakousku se Schwechat přiblíží svému cíli stát se během několika let klimaticky neutrálním. Již v uplynulých letech se díky zavedeným opatřením letišti podařilo snížit podíl emisí CO2 o 70 % na dopravní jednotku. Snížení povedlo dosáhnout i ve spotřebě energie, a to o 40 % ročně. K brzkému dosažení klimatické neutrality letišti výrazně pomůže i přechod na dálkové vytápění od roku 2022. Schwechat by se tak již brzy mohl stát jedním z prvních klimaticky neutrálních letišť v Evropě.

Sázka na elektromobilitu

Vedle zmíněných opatření zde sází například i na elektromobilitu. Vozový park se může pyšnit celkem 380 elektrovozy. Letiště také instaluje šetrné LED systémy a vyvíjí řídicí systém pro energetickou optimalizaci stávajících a budoucích staveb. Budova Office Park 4 využívá geotermální energii a byla již několikrát oceněna jako nejudržitelnější kancelářská budova v Rakousku.*

(Podrobnosti v Komunální technice 5/2021)

Tisíce obyvatelů Vídně tráví v létě volný čas koupáním v bočním ramenu Dunaje. To však v posledních letech intenzivně zarůstá podvodními rostlinami. Magistrát proto od jara do podzimu reguluje růst zdejší vegetace sekačkami Truxor. Do práce se pustily letos již začátkem března.

Ačkoliv při předjarních teplotách na venkovní koupání myslí jen pár otužilců, Vídeň už zahájila přípravu na letní sezónu. Po zimní pauze se dunajské říční rameno vrátily městské obojživelné sekačky, aby každý den až do podzimu vyžínaly podvodní rostliny, které jsou schopné za čtyři týdny vyrůst do délky až dvou metrů.

Zatím do kompostárny

„Takzvané makrofyty jsou nezbytné pro zachování vysoké kvality vody ve Starém Dunaji. Plavci a vodáci je ale nemají příliš v lásce,“ vysvětluje vídeňská radní Ulli Sima důvod, proč město před třemi lety výrazně rozšířilo flotilu obojživelných žacích strojů a zavedlo pravidelné a koordinované sekání.

O udržení kvality vody a zamezení přerůstání podvodních rostlin se nyní stará celkem 15 obojživelných sekaček Truxor, dvojice sběrných lodí a doprovodné čluny. Veškeré práce vykonávají vyškolení zaměstnanci z vídeňského magistrátu.

Intenzivní růst podvodních rostlin zaznamenali v uzavřeném rameni Dunaje už v minulém desetiletí. Zatímco v roce 2012 odsud odvezli asi 72 t materiálu, v posledních letech pravidelně svážejí přes 2000 t ročně. V letech 2020 a 2019 zde posekali 2700, resp. 2600 t, v rekordním roce 2018 dokonce 3350 t.

Rostlinnou hmotu ze Starého Dunaje převáží magistrát do městské kompostárny, kde ji zpracovává společně s dalším materiálem. Výsledný produkt, biokompost, lze zakoupit ve sběrných dvorech nebo městském re-use shopu.

Perspektivy zhodnocení

Vědci z vídeňské univerzity BOKU (Universität für Bodenkulturnyní objevili další možnost využití podvodních rostlin z Dunaje. Lze z nich vyrobit například kompostovatelné obaly nebo jednorázové příbory.

„Naším cílem je vyvinout takový koncept biorafinérie, který by v budoucnu umožnil ekologické využití této suroviny,“ vysvětlují Armin Winter z Institutu pro dřevařskou technologii a obnovitelné suroviny a Marco Beaumont z Institutu pro chemii obnovitelných surovin BOKU.

První vyrobené prototypy, kompostovatelný obal určený pro ovoce nebo jednorázový příbor, vypadají velmi slibně. Navíc jsou makrofyty ze Starého Dunaje lokálním biologickým zdrojem, u něhož není pravděpodobné, že by se potenciál vyčerpal.

Tímto krokem ale využití podvodních rostlin nekončí. Podle Marco Beaumonta mají vysoký podíl proteinů, který by se jako vedlejší produkt v rámci výroby obalů dal využít například pro výrobu hnojiv. Možná a již vyzkoušená je i fermentace za účelem výroby bioplynu ve smyslu kaskádového využívání surovin. Cílem výzkumníků je nyní optimalizace celého výrobního procesu a rozšíření využití vedlejších produktů. Za svůj objev získali vědci z vídeňské BOKU ocenění Energy Globe Award od dolnorakouské spolkové země a nominaci v rámci celorakouské soutěže.*

(Podrobnosti v Komunální technice 4/2021)

Podle radního pro životní prostředí Jürgena Czernohorszkeho (foto) plánuje Vídeň v následujících letech transformaci města do podoby příkladné metropole využívající solární energii. Do roku 2040 má Vídeň navíc dosáhnout uhlíkové neutrality.

Do konce funkčního období (v roce 2025) proto současné vedení radnice plánuje ročně instalovat tolik fotovoltaických elektráren, kolik bylo v souhrnu instalováno za posledních patnáct let. Ze současných 50 MW peak se jejich zdejší výkon do pěti let vyšplhá až na 250 MW peak.

Zapojí se občané

„Vídeň se chce ujmout role angažovaného města a bude instalovat fotovoltaické elektrárny na veřejných a městských budovách, všude tam, kde to bude možné,“ okomentoval ambiciózní cíle vídeňské radnice Jürgen Czernohorszky. Potenciál výstavby fotovoltaických elektráren na střechách se podle prvních odhadů pohybuje okolo výkonu 50 MW peak. To podle radního odpovídá ploše o rozloze 300 tisíc metrů čtverečních.

Masivní investice do těchto elektráren počítají i se zapojením občanů, které chce město k instalaci fotovoltaických panelů motivovat. Styčné místo, které radnice zřídí, bude mít za úkol pomoci obyvatelům Vídně s plánováním elektrárny ve všech fázích projektu.

Fotovoltaická ofenzíva Vídně má za cíl oživit i pracovní trh rakouské metropole. Plány se totiž neobejdou bez dostatečných kapacit projektantů, odborníků a řemeslníků. Podle radního půjde asi o 1200 stálých pracovních míst.

Jako stovka hřišť

Do roku 2025 plánuje Vídeň u fotovoltaických elektráren dosáhnout celkového výkonu 250 MW peak. Do roku 2030 má tato hodnota stoupnout dokonce na 800 MW peak. Aby se městu fotovoltaická ofenzíva vydařila, bude pro její instalaci potřebovat plochy o rozloze devadesáti až sta fotbalových hřišť.

Styčné místo pro občany, kteří se budou chtít do iniciativy zapojit, zjednoduší schvalovací proces a ztrojnásobí současnou výši roční podpory z jednoho na tři milióny eur. Fungovat začne už letos.

Vídeň se hodlá zaměřit hlavně na instalaci fotovoltaických elektráren na střechách budov, jejich fasádách, na parkovištích, skládkách, školách a dalších plochách zapojených do městské infrastruktury. Potenciál jednotlivých míst má být kreativně využit, přičemž přednost budou mít takové plochy, které nejsou veřejně přístupné, a tudíž občany využívané.

Zaměřit se chce město i na technicky náročnější a inovativní podoby fotovoltaických elektráren včetně fotovoltaických fólií, integrované fotovoltaiky ve fasádách budov či využití solárních panelů k zastínění střech se zelení.*

Foto: PID/Christian Fürthner

(Podrobnosti v Komunální technice 3/2021)

Pro příklad, jak zhodnotit potenciál gastroodpadu a dalšího méně kvalitního bioodpadu, jsme se vypravili do Vídně. Tamější magistrát provozuje již více než deset let bioplynovou stanici (dále BPS) Biogas Wien. Jedná se o jediné zařízení svého druhu v rakouské metropoli.

Před čtyřmi lety tady udělali další krok kupředu – ke stanici nainstalovali „přidanou hodnotu“ v podobě technologie pro zušlechťování bioplynu do kvality biometanu, chcete-li zemního plynu. Dobrý důvod k návštěvě.

Tři spalovny a jedna stanice

„Samozřejmě, že i ve Vídni třídí občané odpad. Od roku 2009 je tady zakázané nezpracovaný odpad skládkovat. Na území města působily dvě spalovny, jejichž kapacita již ale nedostačovala. Proto byla v jedenáctém obvodu na východním okraji města uvedená do provozu třetí s hlavním cílem umístit ji do vhodné lokality kvůli co nejkratším dojezdovým trasám svozových souprav. Současně byla zahájena hned vedle této nové spalovny výstavba bioplynové stanice s celkovou investicí 13,5 milionu eur. Bioplynka zahájila provoz v roce 2007. Zařízení pro zušlechťování bioplynu do podoby biometanu zde pracuje od roku 2015. Financování projektů se ujala společnost Wien Energie. Zpočátku se plyn využíval pro dálkové vytápění. Díky instalaci technologie na přípravu biometanu dnes putuje médium do rozvodné sítě zemního plynu společnosti Wien Energie. Kromě mě tady pracují čtyři zaměstnanci a jeden technický referent,“ seznámil nás se základními údaji vedoucí vídeňské BPS Gerald Gritzner (foto) a pokračoval:

„Odpovědnost za třídění odpadu leží v rukou občanů. My zde odpad pouze vážíme, abychom měli přehled o materiálových tocích. Potom už kontrolujeme jenom radioaktivitu. Je to kvůli tomu, že odebíráme odpad i z nemocnic, kde ho třídí lidé, kteří mohou chybovat.“

Na kompost i bioplyn

Zpracování bioodpadu ve Vídni je možné rozdělit na dva způsoby. Větší podíl, zhruba 100 000 tun ročně, se kompostuje. Pro tyto účely se zhodnocuje výhradně kvalitní rostlinný materiál, jako například zbytky z prořezů stromů a keřů nebo posekaná tráva. Takto vzniklý kompost má certifikát i pro využití v biologickém zemědělství.

Biologický odpad, který není vhodný pro kompostování, se sváží do BPS. Převažující složkou je gastroodpad především z veřejných jídelen, restaurací, nemocnic a škol. Tento kašovitý materiál je velmi dobře zpracovatelný pro další využití v BPS. Stačí ho jen trochu rozmělnit. Druhou a menší část vstupní suroviny pro BPS tvoří pevná rostlinná biomasa s vyšším podílem nečistot, například zbytky ze zeleninových trhů. K tomu přistupuje různorodý a méně kvalitní obsah z městských nádob na bioodpad a prošlé potraviny.

Podle Geralda Gritznera jsou kuchyňské odpady pro výrobu bioplynu z obou uvedených složek vhodnější. Zprvu se shromažďují do nerezového bunkru. Následuje homogenizace a odstraňování případných zbytků plastů. Na zpracování náročnější je pevný bioodpad, který se musí nejprve nadrtit. V magnetickém odlučovači zůstávají případné příměsi železa. Ve velkém míchacím zařízení se přidává do směsi ještě voda, aby vznikla co nejvhodnější suspenze pro dalším zpracování. Ta ještě prochází česly, na nichž se zachytí další nežádoucí složky (zejména opět plasty), a následně vše putuje do reaktoru. Tam se o přeměnu biomasy na bioplyn postarají bakterie.

Digestát do spalovny

BPS Vídeň je v provozu v pondělí až pátek od šesté ranní do páté odpoledne. Bakterie ovšem pracují nonstop, proto se ze zásobní nádrže kontinuálně přečerpává suspenze do reaktoru. Tady se biomasa zdrží zhruba 20 dnů. Po „vytěžení“ bioplynu se digestát odčerpává a odstraní se z něj voda, kterou lze opětovně používat další dva až tři týdny. Výsledný pevný podíl končí svou pouť v několik desítek metrů vzdálené spalovně.

„Vzhledem k tomu, že máme dostatek vlastního kvalitního kompostu, nepoužíváme digestát jako hnojivo. Navíc kompostárna, kam bychom ho museli odvážet k dalšímu zpracování, leží na druhém konci města. Proto je ekonomičtější digestát spálit,“ dodal šéf Biogas Wien a pokračoval: „Protože zpracovávaná biomasa zrovna nevoní, v budově je mírný podtlak a nasává se sem zvenčí neustále čistý vzduch. Ten odcházející se nejprve promývá, aby se zbavil prachu. Dále prochází ještě čtyřmi biofiltry s bakteriemi, které z něj odstraňují zapáchající látky.“

Boj s vítězným koncem

Bioplyn s obsahem metanu zhruba 64 % se dále čistí. O odstranění sirovodíku se postarají bakterie. Poté se plyn zbavuje na membránách příměsí CO2. Zbytková síra ulpívá na filtrech s aktivním uhlím. Po kontrole kvality se plyn s 99% podílem metanu stlačuje na 70 barů a putuje do rozvodné sítě zemního plynu k zákazníkům společnosti Wien Energie.

O vstupní surovinu není podle Geralda Gritznera v současné době ve Vídni nouze, právě naopak. Ročně projde BPS zhruba 22 000 tun kuchyňského a dalšího bioodpadu, což přináší v konečném důsledku úsporu více než 3000 tun CO2. Roční produkce biometanu okolo 1 000 000 m3 stačí pro zásobování zhruba 900 domácností.

„Zušlechťování bioplynu na kvalitu biometanu je stále významnější a přináší řadu výhod. Těmi hlavními je náhrada zemního plynu z obnovitelných zdrojů a snížení uhlíkové stopy. O výstavbu bioplynové stanice jsme museli dlouho bojovat. Dnes je s jejím provozem každý spokojen,“ rozloučil se Gerald Gritzner.

O tom, jak vídeňská BPS funguje, se mohou zájemci přesvědčit na vlastní oči. Stačí si na webové adrese https://www.wku.at najít příslušný kontakt a domluvit termín odborné exkurze.*

(Podrobnosti v Komunální technice 12/2019)

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down