Vyhlášeným pojmem mezi německými strojírnami byl Hanomag z Hannoveru. Vyráběl vše – od lokomotiv až po traktory, ale nakonec skončil neslavně...
Ze světa zmizel v roce 2016, když jeho japonský majitel přešel zcela na své jméno Komatsu. Uzavřela se tak úspěšná historie slavné strojírny, založené Georgem Egestorffem (1802 – 1868) už v roce 1835. Na podzim 2016 byla společnost Komatsu Hanomag AG přejmenována na Komatsu Germany GmbH, a to po spojení obou filiálek Komatsu do jediného podniku s vedením v Hannoveru.
Japonská Komatsu vstoupila do Hanomagu v roce 1989, když o pět let dříve zbytky Hanomagu po bankrotu zachránila skupina německých investorů, ale plné právo na celý Hanomag si zajistila firma Komatsu až v roce 2002.
První slévárna oceli a strojírenská společnost Georga Egestorffa byla založena v roce 1835 v obci Linden, kterou roku 1920 připojili k Hannoveru. Továrna se rozrostla, ale dnes Komatsu využívá jen malou část původní plochy obrovského závodu, který patřil v letech 1846 až 1931 k nejvýznamnějším výrobcům parních lokomotiv v Německu, ale postupně přidával další výrobky jako nákladní i osobní automobily, traktory, buldozery, nakladače a jiné stavební a zemědělské stroje.
Po Egerstorffově smrti v roce 1868 firmu převzal „Král železnic“ Bethel Henry Strousberg (1823 – 1884, po anglicku si upravil německé jméno), ale záhy se vydal z peněz (postavil mj. obytnou čtvrť pro dělníky), takže v březnu 1871 předal firmu bankovnímu konsorciu. Vznikla Hannoversche Maschinenbau AG a v roce 1904 její ředitel Erich Metzeltin vymyslel zkratku Hanomag, zprvu jako telegrafickou adresu, ale pak coby značka přetrvala do 21. století.
Po neúspěchu s obnovením výroby osobních vozů se Hanomag po válce soustředil na traktory, stavební stroje a nákladní vozy. Výčet úspěšných traktorů značky Hanomag se vymyká rozsahu tohoto článku. Už v předválečném Československu patřily tyto stroje spolu s traktory Deutz a Lanz-Bulldog k těm nejrozšířenějším německým!
V roce 1912 začala produkce motorovými pluhy, následovaly slavné Hanomag WD (1924), přičemž zkratka WD patřila konstruktérům Ernstu Wendelerovi a Boguslawu Dohrnovi. Ze zážehových čtyřválců přešly na vznětové. Od roku 1939 a začátkem 50. let byl Hanomag číslem 1 na německém trhu. V roce 1951 vyjela nová řada s modulárními motory (2, 3 nebo 4 válce), též s přeplňováním dmychadlem Roots. Další byly dvoudobé diesely. Mezi nákladními vozy vynikla řada lehkých typů, které později dostaly společnou značku Hanomag-Henschel. Přežily až do roku 1977, když už tuto výrobu užitkových vozů převzal Mercedes-Benz.
Zbyly tedy traktory. V roce 1988 vyjednával Hanomag o výrobní spolupráci se strojírnou ZŤS Martin, která měla zahájit na Slovensku licenční výrobu několika typů nakladačů a buldozerů. Skutečně se tak stalo (např. pásové D600 D a L600 D s označením ZTS na přídi), ale po změně politických poměrů Závody ťažkého strojárstva z Martina v 90. letech přišly o většinu lukrativní vojenské produkce a vyhlásily bankrot.
V letech 1945–1969 vzniklo celkem 219 858 nákladních vozů Hanomag všech klasických typů kromě malé řady F (Transporter). Po fúzi se objevila společná značka Hanomag-Henschel i na těžkých typech Henschel z Kasselu (1970–1974). Mercedes-Benz po plném převzetí výrobu těchto automobilů ukončil (řada F pokračovala coby Mercedes-Benz Transporter), když do obchodu šel jen proto, že o ně měl zájem britský Leyland, a tak zamezil převzetí a získal 840 dealerů Hanomag-Henschel.
Od roku 1912 vzniklo v Lindenu přes 250 tisíc traktorů Hanomag. Vyráběly se i v Argentině a licenci koupil španělský Barreiros. Hanomag se nakonec zaměřil na stavební stroje. Jejich produkci, která pokračuje pod taktovkou Komatsu, zahájil už roku 1933.
Tomáš Hyan, foto autor a Hanomag
(Celý příspěvek vyšel v Komunální technice 9/2024)*
