Strojírna Aveling-Barford patří k průkopníkům konstrukce a výroby malých dumperů, silničních grejdrů i těžkých sklápěčů. Současně se zapsala do historie jako vynálezce silničního válce.
Podívejme se na tuto společnost v tomto příspěvku rubriky Legendy na kolech. V polovině 60. let minulého století byl Aveling-Barford největším zaměstnavatelem v Granthamu u Lincolnu. V továrním komplexu Invicta Works pracovalo přes dva tisíce lidí a podnik prodával své výrobky prostřednictvím 120 distributorů do celého světa. V roce 1965 měla The Aveling-Barford Group of Companies šest dceřiných společností ve Velké Británii – od mostárny po tiskárnu – a sedm zahraničních filiálek, z toho čtyři s výrobou v Paříži, další pak v Johannesburgu, australském Reversby a novozélandském Wellingtonu; nemluvě o licencích v Indii a Argentině.
Výrobní program zahrnoval silniční válce, dumpery, kolové nakladače, těžké sklápěčkové automobily a autogrejdry. Filiálka Barford z Beltonu dodávala malé dumpery, míchačky, minirypadla, věžové jeřáby, zdviže, lešení a další produkty. Invicta Bridge (Hoveringham Engineering) pokračovala ocelovými konstrukcemi (například haly krytých doků Historic Dockyard v Chathamu a mosty na dálnici M6). Od Goodwin Barsby pocházely drtiče štěrku a asfaltovací soupravy Good-Win, takže firemní produkty se hodily pro kompletní stavbu silnic.
K nejdůležitějším strojům pro stavbu silnic patří mobilní válce. První typy byly poháněné parním strojem. U jejich zrodu stál Thomas Aveling (1824–1881), zakladatel společnosti, který sestrojil první stroj už v roce 1865 v Rochesteru. Nejprve připojil k parní lokomobile velký vlečený válec a o dva roky později předvedl v londýnském Hyde Parku první silniční válec v takové podobě, v jaké jej známe dodnes. S pohonem od parního stroje přežily tyto produkty až do 50. let minulého století. Poslední vyjel v roce 1950 z továrny subkontraktora Vickers-Armstrong v Newcastle.
Původní společnost Aveling & Porter z Rochesteru, založená už v roce 1850 (Aveling opravoval zemědělské stroje, 1862 se spojil s Richardem Porterem), vyráběla také parní nákladní automobily a lokomobily, ty však hlavně pro farmáře. Kromě toho se stala firma největším výrobcem silničních válců na světě. Začlenění do koncernu AGE (Agricultural & General Engineers) v roce 1919 ji málem stálo existenci. Po bankrotu v roce 1932 nabídly záchranu další slavné strojírny Lister a hlavně Ruston & Hornsby, která poskytla nové sídlo v Granthamu (Lincolnshire), kam bylo přestěhováno téměř deset tisíc tun materiálu z původního závodu v Rochesteru.
Po spojení Aveling & Porter v roce 1934 s konkurencí Barford & Perkins z Peterboroughu (ano, továrna předků Franka Perkinse, tvůrce známých vznětových motorů, založená 1840) vznikla nová značka Aveling-Barford, zaměřená na silniční válce. Mezi nové výrobky přibyla zařízení pro zpracování mléka. V roce 1938 už byl v nabídce klasický malý dumper. Finanční pomoc firmy Ruston & Hornsby zajistila přežití. Ta se vzdala produkce silničních válců. Jejich výrobu soustředila do Granthamu pod značkou Aveling-Barford, ale po dlouhá léta tam dodávala své motory. V roce 1937 neslo 75 % všech silničních válců ve Velké Británii značku Aveling-Barford.
Po roce 1945 firma expandovala a rozšířila sortiment. Výroba těžkých sklápěčů pro provoz mimo zpevněné komunikace, tedy v lomech a na velkých stavbách, prožívala po válce obrovský rozmach, když se rozvinula těžba a stavěly se přehrady, mosty i dálnice. Řadu SN s užitečnou hmotností 30 nebo 35 tun zdobil štítek Powered by Rolls-Royce, neboť se pod kapotou ukrýval vznětový osmiválec 16,2 litru slavné značky o výkonu 331 kW (450 k), který uděloval vozu rychlost až 53,1 km/h.
Zadní poháněná náprava nesla planetové převody v hlavách kol. Alternativou byly vznětové dvoudobé motory General Motors řady 71, dvanáctiválce i šestnáctiválce s výkonem do 467 kW (635 k). Menším typům posloužily šestiválce Leyland Diesel. Nová řada RD pak zahrnovala typy s užitečnou hmotností až 85 tun.
Tomáš Hyan, foto autor a Aveling-Barford
(Celý příspěvek vyšel v v rubrice Legendy na kolech v Komunální technice 3/2025)*
