Samojízdné žací stroje Profihopper (od německé firmy Amazone) s nulovým poloměrem otáčení a unikátní koncepcí sekání i transportu hmoty do zásobníku u nás již zdomácněly. Svědčí o tom i četné ohlasy spokojených uživatelů. Na jejich základě lze vyvodit, že ten, kdo se do „amazonky“ jednou zamiluje, zůstává jí věrný navěky.
Za příklad může posloužit akciová společnost Výstaviště České Budějovice, dlouholetý organizátor veletrhů a výstav nejen regionálního významu, ale i s celostátním přesahem. Za všechny lze jmenovat tradiční agrosalon Země živitelka.
Aby tady byli návštěvníci a vystavovatelé spokojeni a rádi se sem vraceli, údržbě a úklidu lesoparkového areálu o celkové rozloze zhruba 25 ha se značným podílem zelených – a mnohdy velmi členitých – ploch je potřeba věnovat náležitou pozornost. První žací stroj Amazone Profihopper si na výstavišti v jihočeské metropoli pořídili již před mnoha lety. Loni přibyly do zdejšího parku techniky hned dva kusy nové techniky této značky. Proč?
Frekvenci sečí řídí výstavy
„Máme samozřejmě různé pomocníky pro všechny druhy prací, ale základem pro udržení pěkné a čisté tváře areálu výstaviště je žací technika Profihopper. S původním strojem, ještě s pákovým ovládáním, který byl jedním z prvních prodaných kusů v České republice, jsme i po patnácti letech stále spokojeni včetně kvality servisu. Byl to pro naše potřeby a podmínky přímo ideální nákup a s vyměněným motorem a hydromotory si ho držíme jako rezervu dodnes. Na kontě má zhruba 4000 motohodin,“ řekl nám Roman Podlešák, odborný referent společnosti Výstaviště České Budějovice, který má na starosti také techniku a její provozuschopnost, a navázal:
„Proto jsme si loni na jaře pořídili hned dva nové žací stroje od stejného výrobce, a to poslední modely Profihopper 1250 iDrive s pohonem předních kol. V katalogu mají také čtyřkolky, ale ty bychom v převážně rovinatém areálu našeho výstaviště dostatečně nevyužili. V duchu rčení, že stará láska nerezaví, navíc s podporou dlouholetých pozitivních zkušeností, jsme se tedy rozhodli vsadit opět na shodnou značku.“
Protože je potřeba, aby byl areál výstaviště vždy vzhledný a návštěvníkům například neulpívala posekaná tráva na obuvi, Profihoppery zde používají pouze k sekání se sběrem. Určitou anomálií je, že frekvence sečí se tady neřídí jako v drtivé většině jiných míst klimatickými podmínkami a s nimi spjatým růstem zeleně, ale počtem pořádaných akcí. Za jakéhokoliv počasí zde musí zhruba týden před každou výstavou plochu posekat, vyčistit a uklidit. Ročně se v areálu koná asi dvacet akcí, tedy i stejný počet sečí. S tou poslední se „sveze“ sběr listí.
Pro celoroční nasazení
Podívejme se na žací stroj Profihopper 1250 iDrive podrobněji. Za pohonný agregát zvolil výrobce dieselový motor Kohler o výkonu 24,5 koní. Palivová nádrž pojme 40 litrů nafty. Pohon je hydrostatický (olejový systém pojme 15 l), zapínání „kosy“ elektromagnetické, její zvedání a spouštění hydraulické.
Šířka záběru činí 1,25 m. Centrálně nastavitelnému žacímu ústrojí v rozmezí 0 až 90 mm dominuje rotor se 72 noži z odolné oceli ve tvaru V. Eventualitou jsou různé další typy, například i provzdušňovací nože. Na rotor navazují dva šnekové dopravníky: příčný a podélný, který se stará o transport hmoty do zásobníku. Vejde se do něj 730 litrů zhutněného materiálu, což odpovídá zhruba 1000 litrům posekané trávy nebo sebraného listí. Vyprazdňování koše až do výšky 2,1 metru je hydraulické.
Na bytelnost stroje ukazuje jeho hmotnost, základní je 1100 kg, přípustná celková až 1600 kg. Pro úplnost uvádíme i rozměry (s žacím ústrojím): 2,8 x 1,5 x 2,0 m (d x š x v).
Není proto divu, že s těmito parametry a pracovní rychlostí až 12 km/h dokáže Profihopper posekat pořádnou porci zeleně. Kromě sekání se sběrem, které je efektivní i za mokra, s ním lze mulčovat, provzdušňovat půdní profil nebo uklízet odpadky všeho druhu včetně listí. Tím se pole jeho působnosti rozšiřuje do období celého roku.
K dalším přednostem se řadí rychlá a snadná výměna žacích nožů, velké kryty usnadňující přístup ke všem komponentům v případě nutnosti údržby, nulový poloměr otáčení, který prospívá obratnosti, až po komfortní a ergonomické ovládání.
Zkušenosti z praxe
„Mnoho hodin jsem najezdil se starším pákově ovládaným strojem Profihopper. I když dnes vypadá jako šrot, stále pracuje dobře. Zkušenosti s ním mám vcelku pozitivní, až na jednu věc. Tento model nebyl ideálně vyvážený, při brzdění se značně překlápěl dopředu a obsluha přitom často padala doslova na ústa. Tento nedostatek u nových strojů s volantem odpadl. I když základní konstrukce zůstala stejná, je znát technický pokrok. Výrobce zkrátka dbá i na připomínky z praxe,“ poznamenal Petr Hnátek (na úvodním snímku vpravo), který s technikou Profihopper na českobudějovickém výstavišti pracuje již víc než deset let, a pokračoval praktickými poznatky:
„V areálu máme doslova bojové podmínky. Rovné plochy byste tady hledali marně. Také kvůli tomu, že tu je mnoho překážek, například stromů, si ceníme vynikající obratnosti a manévrovatelnosti techniky s nulovým poloměrem otáčení. Zůstanu-li u sekání, Profihopper si poradí bez problému i s metr vysokou nebo mokrou trávou. Obrovským plusem je možnost sekat hned po dešti a v ranní rose, aniž bych musel na cokoliv čekat. Cením si také objemného zásobníku a možnosti výškového výsypu jeho obsahu přes hranu kontejneru.“
V boji jako doma
Po ukončení každé akce na ploše areálu zůstávají dřevěné kolíky, hřebíky, kelímky, kameny a další nepořádek. Ani tento odpad nepředstavuje podle Petra Hnátka pro stroj Profihopper sebemenší problém a dobře si poradí prakticky se všemi nástrahami.
„Za ohromné plus proti žací technice s pevnými horizontálními žacími noži považuji žací buben s volně zavěšenými sekacími noži. S tímto technickým řešením a následným šnekovým transportem do zásobníku seberete z plochy prakticky všechno. Když narazím na kámen nebo hydrant, nic se neděje. Urazím-li jeden dva nože, závadu rychle a snadno odstraním. U jiné sekačky nůž poškodím, zničím nebo ohnu hřídel, což už je velký problém. Nůž potom mohu vyhodit, v lepším případě přebrousit,“ pokračoval Petr Hnátek a dodal závěrem:
„Značným přínosem je, že posekanou trávu do zásobníku netlačí turbína, ale kovový šnek. Proto je riziko ucpání systému minimální. Šnekový systém hmotu navíc pěkně zhutňuje, a tak nemusím jezdit obsah zásobníku každou chvíli vysypávat. Profihopper pěkně sbírá různé nečistoty a samozřejmě také listí. Nepřehřívá se a i přes pohon předních kol dobře zvládá zdejší terén. Po najetých zhruba 100 motohodinách s ním panuje naprostá spokojenost.“
Petr Hnátek si za svými dlouholetou praxí podloženými slovy pevně stojí. Podle něj jsou novodobé „amazonky“ stejně jako jejich mytologické jmenovkyně v boji jako doma.*
(Podrobnosti v Komunální technice 2/2020)
