Tatra 805: československý originál

Lehký terénní nákladní automobil Tatra 805 neměl lehký život. Zrodil se jako náhražka. Jeho výrobu přehazovali z továrny do továrny, ale nakonec se stal legendou. Uplatnil se nejen v armádě, ale také v civilním provozu.

Většina konstrukcí kopřivnické Tatry se opravdu vymyká zavedeným zvyklostem! Asi nikde jinde na světě nevyužívali jak ve vojenském, tak v civilním sektoru malý terénní vůz s pohonem všech čtyř kol, poháněný vzduchem chlazeným zážehovým osmiválcem, navíc s centrální nosnou rourou a nezávisle zavěšenými koly! Byla to Tatra 805, která se zrodila začátkem 50. let a ve výrobě přežila až do roku 1960.

Potřeba terénního automobilu

Konstrukce typu 805 byla známou tatrováckou specialitou. Centrální ocelová roura nesla výkyvné polonápravy, odpružené podélnými torzními tyčemi, zatímco pohon všech kol byl u nákladních vozů z Kopřivnice už samozřejmostí. Původní zadání Československé armády bylo na lehké terénní osobní vozy 4 x 4, jež by vystřídaly válečné Jeepy Willys, když se speciální Škoda 1101 ve verzi „bojový Tudor“ vzhledem k pohonu jen zadních kol a nízké světlé výšce neosvědčila.

Tatra tehdy pracovala na vzduchem chlazeném osmiválci typu 603 o objemu 2,5 litru, jenž se v osobním voze Tatra 603 díky zásahu vlády uplatnil až v roce 1956, a tak jej zkoušela kde se dalo. Byly to hlavně závodní automobily T607, později označované jako „československé formule 1“, ale i sportovní verze Tatraplanů, či modernizovaná Tatra 87.

Sériová výroba motoru se tedy pozdržela, když Tatra musela podle centrálního plánování dělat jen těžké vojenské nákladní vozy a výrobu osobních a lehkých (Tatraplanu a nakonec i Tatry 805) povinně předat jinam. Prototypy terénních vozů Tatra 803 a 804 s motory T603 ve stylu Jeepu Willys byly velké a těžké. Vzniklo jen několik kusů a do výroby se nedostaly (v naší armádě se pak objevily ruské GAZy 69).

Změna zadání, nikoli koncepce

Z konstrukcí T803 a T804 (lehčí verze pro letecký transport) z let 1951 – 1952 nakonec vznikla zcela nová T805, která sice převzala základní koncepci, ale jako lehký nákladní vůz dostala krátkou bezkapotovou kabinu, aby vzadu zbylo víc místa pro náklad. Původně se počítalo s užitečnou hmotností jen 800 kg, ovšem sériové provedení uvezlo 1500 kg v terénu a 2250 kg na zpevněné vozovce. Byl to vynikající terénní vůz s vynikající průchodností terénem. Ve své době neměl konkurenci, ale jak to bývalo, stěhoval se z jednoho výrobního závodu do druhého.

Z Kopřivnice na příkaz shora zamířil do Mladé Boleslavi, pak dokonce do plzeňské Škodovky, a to se projevilo na kvalitě. Poslední série se opět montovaly v Kopřivnici, což se logicky ukázalo jako ekonomicky nejvýhodnější (vyráběly se tam i motory T603). Také se zastavil pokles kvality, protože Tatrováci byli vždy na svoje výrobky hrdí a věnovali jim patřičnou péči. Podle dostupných údajů vzniklo v letech 1953 až 1960 celkem 13 624 vozů Tatra 805, z toho 7214 přímo v Kopřivnici.

Armádní speciál do civilu

Zážehový osmiválec, to bylo prostě něco! V lehké nákladní Tatře 805 se objevil proto, že jiný vhodný motor kopřivnický výrobce neměl, a tak jej zpřevodoval do pomala a výkon snížil na 55 kW (75 k). Rád jsem Tatry 805 potkával a ani po letech jsem neodolal, abych vyzkoušel ve vojenské službě populární „kačenu“, jak se jim přezdívalo!

Na vojně v Podbořanech jsme měli skříňový vůz s dvoumístnou kabinou, v níž řidiče od spolujezdce odděloval velký kryt motoru. Osmiválec vydával ječivý zvuk vzduchem chlazeného stroje, byť rychlost vozu byla účinně omezena na 75 km/h. Při největším výkonu „dával“ 4200 otáček za minutu. Převodovka byla čtyřstupňová s redukcí, tedy celkem osm stupňů vpřed a dva vzad. Ovládání vozu vyžadovalo cvik. Byl vysoký a krátký, s koncovými převody v nábojích kol, aby se zvětšila světlá výška pro jízdu terénem.

Už v padesátých letech se mnohé T805 objevily v civilní službě. Coby dítě školou povinné si dobře pamatuji, jak jsem z okna našeho bytu v Praze na Letenském náměstí sledoval Tatry 805, a to nejen na vojenské přehlídce, ale i civilní valníky, jež mířily do pražských řeznictví z holešovických jatek! Na rozdíl od svých vojenských sester v barvě khaki byly s výrazným nápisem MASO, a to v červeno-bílé barevné kombinaci.

Bohatá historie a mnoho verzí

Tatra 805 byla sice především automobilem vojenským a v Československé armádě se uplatnila v různých verzích. Teprve později se dostala do civilních služeb; vyvrcholením se ovšem staly zakázkové expediční vozy pro cestovatelskou dvojici inženýrů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, kteří s nimi vyjeli na svou druhou velkou výpravu v letech 1959 – 1964 (hlavně do asijských zemí včetně tehdejšího SSSR).

Vojáci naopak využili jak klasické valníky s plachtou, tak různé skříňové vozy s vysokou i sníženou oddělenou nástavbou, konstrukčně spřízněnou s větším provedením pro Pragy V3S (obě vyráběla Karosa ve Vysokém Mýtě). Většinou šlo o radiovozy, mobilní velitelská stanoviště, ambulance, pojízdné dílny a podobně. Třetí odlišnou karosářskou variantou byl malý cisternový automobil.

V civilní službě se objevily valníky s nižšími bočnicemi pro nejrůznější využití (ano, včetně přepravy masa), skříňové vozy (dokonce i pekařský speciál) a především hasičské, které patří k těm, jichž se dochovalo poměrně dost, protože toho příliš nenajezdily. Velmi elegantní byly skříňové vozy s karoserií v celku s kabinou, ať už zmíněné expediční s upravenou maskou, nebo speciály pro Československý státní film (zvukový vůz) či jiné uživatele.

První sériové typy řady 800

Na srazech veteránů vojenské techniky dnes můžeme často vidět Tatry 805: klasické valníky i skříně v barvě khaki nebo červené hasičské. Dochovaly se také expediční speciály: stříbrný s červeným zdobením masky (nyní je v Technickém muzeu v Kopřivnici) pro nedávno zesnulého Ing. Miroslava Zikmunda a s modrým zdobením pro Ing. Jiřího Hanzelku, který renovoval několikanásobný dakarský vítěz Karel Loprais.

Unikátní prototyp osobní terénní Tatry 804 zachránil Jaromír Randa z Chocerad, zatímco jeho bratr Hubert na podvozku typu 805 postavil repliku štábního kapotového vozu z roku 1954, jenž používal tehdejší ministr národní obrany Alexej Čepička. Údajně vznikly asi tři štábní kapotové vozy Tatra 805, ale to byla jen kuriozita.

Klasické Tatry 805 patřily k pravidelnému obrazu našich silnic ještě dlouhá léta po ukončení jejich výroby. Byly prvními sériovými vozy řady 800 (označení vyhrazené pro speciální vozidla), po nichž následovaly Tatry 813 a unifikovaná 815, vyráběná po modernizaci vlastně dodnes.*

Tomáš Hyan

Foto autor a archiv/Tatra

(Plná verze v Komunální technice 1/2022)

Popisky k obrázkům:

1: Dvě Tatry 805 na srazu historické vojenské techniky v Oslí u Příbrami v roce 2019

2: Tatra 805 jako vojenský valník s plachtou, což byla původní a nejrozšířenější verze

3: Tatra 805 na oficiálním továrním snímku (tehdy národní podnik Tatra Kopřivnice)

4: Hasičské vozy se často dochovaly, protože většinou stály ve zbrojnicích a mnoho toho nenajezdily

5: Pohonnou jednotkou Tatry 805 je vzduchem chlazený osmiválec typu 603 o objemu 2,5 litru (exponát muzea v Kopřivnici)

6: Dochovaná Tatra 805 ve verzi C800 v Leteckém muzeu Kbely. Výrobcem cisternové nástavby na 800 litrů byly Brandýské strojírny a slévárny

7: Typický podvozek T805 s centrální ocelovou nosnou rourou a detail odpružení výkyvných polonáprav podélně uloženými torzními tyčemi

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down