TATRA 148: kopřivnický bestseller

S prodejem přes 110 tisíc kusů se Tatra 148 stala nejúspěšnějším kapotovým vozem této slavné značky. Výrobními počty ji překonala jen nesmrtelná osmsetpatnáctka...

Nejslavnější řady nákladních automobilů Tatra nesou označení 111, 138, 148, 815 a nyní 158 Phoenix. Všechny vycházejí z koncepce páteřového rámu s výkyvnými polonápravami, jež se stala hlavním konstrukčním znakem většiny kopřivnických automobilů. Všechny typy poháněné motorem vlastní konstrukce Tatra jsou navíc vzduchem chlazené, tedy s výjimkou nového 158 Phoenix, jenž vzhledem k emisní normě EU6 přešel na jiné pohonné jednotky.

Legenda Tatra 111 čítala podle dostupných pramenů 33 691 vozů, pak osmiválce nahradily její unikátní dvanáctiválec, když v roce 1959 přišel typ 138 (48 222 vozů) a jeho evoluce podobného vzhledu 148 (rekordních 113 988 vozů). Oba osmiválce Tatra 138/148 vydržely v plné výrobě každý jedno desetiletí. Dramatickou změnou pak bylo uvedení Tatry 815, odlišené bezkapotovou kabinou, ale zařazenou mezi vozidla speciální (řady 800 = speciální, 100 = nákladní).

Během prvních čtyř let (do roku 1986) překonala Tatra 815 hranici 50 000 kusů a její výroba pokračuje po mnoha modifikacích dodnes. Zřejmě je to poslední kopřivnická konstrukce s vlastním vzduchem chlazeným motorem a také poslední sériová s kapotovou nástavbou, pokud nepočítáme málo rozšířenou variantu Tatry 815 z pozdějších let 1999 až 2014 (jen 1702 kusů), známou jako typ 163 Jamal.

Střídání stráží

Tatra 148 zcela nahradila typ 138 po roce 1971. Představila se v roce 1968 na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně a vyráběla se od roku 1969 až do začátku 80. let. Poslední automobil Tatra 148 vyjel z výrobní linky v Kopřivnici 14. prosince 1982. V následujícím roce se rozběhla produkce Tatry 815 bezkapotové koncepce (trambus), která se stala prvním sériovým automobilem Tatra s desetiválcovým motorem. Montovaly se ovšem i odvozené V8 a znovu V12. Ale to už je jiná kapitola.

Ještě v roce 1983 se na podvozcích Tatra 148 představily nové autojeřáby. Vedle domácích z ČKD Slaný (ano, tato firma existuje, nezanikla a vyrábí!) to byly německý hydraulický Liebherr LTF-1030 (30 t; s vlastním pomocným motorem Mercedes-Benz 59 kW/80 k) a polský Famaba DSO-181T (18 t). Mezi kuriozitami zaujme vysokozdvižný sklápěč VS1 (může vyklápět v základní spodní poloze, ale i ve výšce 3,9 metru nad zemí), zemědělský aplikátor kapalných hnojiv AG (Agropodnik Gottwaldov) PAG-7 s jednomístnou bezkapotovou kabinou ostrých tvarů, nejrůznější autojeřáby, autorypadla, domíchávače betonu, cisterny i jiné speciální verze.

Základními verzemi byly jednostranné a třístranné sklápěče (S1 a S3), valníky (V a VN s navijákem), podvozky a tahače návěsů (NT), rovněž v dvounápravové verzi 4x4. Po modernizaci v roce 1978 se objevilo nové označení Tatra 2-148. Automobily této řady se také hojně vyvážely a samozřejmě na našich silnicích je občas můžete vidět dodnes. Významná exportní spolupráce se rozvinula s francouzským zástupcem MAM Strager, který také Tatry upravoval pro zvláštní účely a později spolupracoval při zajištění československé (a české) účasti na maratonu Paříž-Dakar.

Tomáš Hyan, foto Tatra

(Celý příspěvek vyšel v Komunální technice 1/2025)*

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2025 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down