Z mnoha dovážených lehkých nákladních vozů po ukončení výroby nezmarů Praga RN a RND se jedinou opravdu rozumnou variantou staly východoněmecké Robury, kterých na našich silnicích jezdilo přes deset tisíc...
Oficiální představení prvního Roburu LO 2500 se odehrálo na Lipském jarním veletrhu v roce 1961. Jeho označení prozrazovalo nákladní vůz (Lastkraftwagen) se zážehovým motorem (Ottomotor) a užitečnou hmotností 2,5 tuny. První sériové vozy odebrala armáda tehdejší Německé demokratické republiky z důvodu nedostatku jiných typů, která si vyžádala verze s pohonem všech kol (tedy LO 1800 A, kde A značí Allradantrieb), ale Robury byly vždy určené především pro civilní sektor.
Třítunové vozy Praga u nás věrně sloužily až do 70. let, ale pak byly jako předválečná konstrukce opravdu za zenitem. Náhrada z domácích zdrojů nebyla k mání do roku 1968, kdy vyjely první Avie, a tak se československé úřady rozhodly nedostatek řešit dovozem. Uspěly východoněmecké Robury, modernizované verze Garantů, které dostaly bezkapotovou kabinu a pětistupňovou převodovku. Měly alternativně zážehový nebo vznětový motor.
Zásadně chlazení vzduchem
Výroba vozů Robur v saské Žitavě (město Zittau) trvala až do roku 1991, kdy po změně společenských poměrů továrna VEB Robur-Werke Zittau neměla se tři desetiletí starou konstrukcí už další šanci. Proto zavřela své provozy a propustila více než pět tisíc lidí.
Její historie je neobyčejně dlouhá. Zakladatel Gustav Hiller zahájil v roce 1888 výrobu vysokých jízdních kol, v roce 1898 přidal motocykly a konečně roku 1907 nákladní tříkolky. Nesly značku Phänomen a jejich typickým znakem byl vzduchem chlazený motor, uložený nad předním kolem, poháněným řetězem. Zprvu šlo o dvouválce, od roku 1912 výhradně čtyřválce. Tento počet válců stejně jako chlazení vzduchem se nezměnily až do konce výroby užitkových Roburů v roce 1991.
Jedinou výjimkou byly osobní Phänomeny z let 1912-1927, jejichž příď zdobil klasický vodní chladič. Chlazení vzduchem má nesporné výhody. Pohonná jednotka je lehčí, nepotřebuje chladicí kapalinu, a tak nezamrzá, ale jinak je motor hlučnější a v nové době nemá šanci plnit emisní předpisy.
Tomáš Hyan, foto archiv/Robur
(Podrobnosti v Komunální technice 6/2023)*
K obrázkům:
1: Robur LD 2500 ve společnosti ruského vrtulníku Mi-4 z konstrukční kanceláře Michajla Leontějeviče Mila
2: Elegantní autobus Robur LO 2500 s prosklenou střechou byl určený až pro 20 cestujících
3: Kofferwagen, vůz s oddělenou skříní o ložném objemu 12,8 m3, se dodával na podvozku Robur LO 2500 nebo LD 2500
4: Skříňový automobil s nástavbou o ložném objemu 14 m3 se u nás využíval například pro svoz prádla do prádelen
5: Motory byly vzduchem chlazené čtyřválce. Zážehový LO4 nabízel výkon 70 k (52 kW), tedy stejný jako vznětový
6: Klasický podvozek Roburu s tuhými nápravami, listovými pery a kapalinovými bubnovými brzdami
7: U modernizovaného Roburu LO 3000 druhé generace vzrostla od roku 1973 užitečná hmotnost na 3000 kg
8: Modernizovaný Robur LO 3000 dostal také jednodušší mřížku přídě – pouze s vodorovnými lištami
