Pro příklad, jak zhodnotit potenciál gastroodpadu a dalšího méně kvalitního bioodpadu, jsme se vypravili do Vídně. Tamější magistrát provozuje již více než deset let bioplynovou stanici (dále BPS) Biogas Wien. Jedná se o jediné zařízení svého druhu v rakouské metropoli.
Před čtyřmi lety tady udělali další krok kupředu – ke stanici nainstalovali „přidanou hodnotu“ v podobě technologie pro zušlechťování bioplynu do kvality biometanu, chcete-li zemního plynu. Dobrý důvod k návštěvě.
Tři spalovny a jedna stanice
„Samozřejmě, že i ve Vídni třídí občané odpad. Od roku 2009 je tady zakázané nezpracovaný odpad skládkovat. Na území města působily dvě spalovny, jejichž kapacita již ale nedostačovala. Proto byla v jedenáctém obvodu na východním okraji města uvedená do provozu třetí s hlavním cílem umístit ji do vhodné lokality kvůli co nejkratším dojezdovým trasám svozových souprav. Současně byla zahájena hned vedle této nové spalovny výstavba bioplynové stanice s celkovou investicí 13,5 milionu eur. Bioplynka zahájila provoz v roce 2007. Zařízení pro zušlechťování bioplynu do podoby biometanu zde pracuje od roku 2015. Financování projektů se ujala společnost Wien Energie. Zpočátku se plyn využíval pro dálkové vytápění. Díky instalaci technologie na přípravu biometanu dnes putuje médium do rozvodné sítě zemního plynu společnosti Wien Energie. Kromě mě tady pracují čtyři zaměstnanci a jeden technický referent,“ seznámil nás se základními údaji vedoucí vídeňské BPS Gerald Gritzner (foto) a pokračoval:
„Odpovědnost za třídění odpadu leží v rukou občanů. My zde odpad pouze vážíme, abychom měli přehled o materiálových tocích. Potom už kontrolujeme jenom radioaktivitu. Je to kvůli tomu, že odebíráme odpad i z nemocnic, kde ho třídí lidé, kteří mohou chybovat.“
Na kompost i bioplyn
Zpracování bioodpadu ve Vídni je možné rozdělit na dva způsoby. Větší podíl, zhruba 100 000 tun ročně, se kompostuje. Pro tyto účely se zhodnocuje výhradně kvalitní rostlinný materiál, jako například zbytky z prořezů stromů a keřů nebo posekaná tráva. Takto vzniklý kompost má certifikát i pro využití v biologickém zemědělství.
Biologický odpad, který není vhodný pro kompostování, se sváží do BPS. Převažující složkou je gastroodpad především z veřejných jídelen, restaurací, nemocnic a škol. Tento kašovitý materiál je velmi dobře zpracovatelný pro další využití v BPS. Stačí ho jen trochu rozmělnit. Druhou a menší část vstupní suroviny pro BPS tvoří pevná rostlinná biomasa s vyšším podílem nečistot, například zbytky ze zeleninových trhů. K tomu přistupuje různorodý a méně kvalitní obsah z městských nádob na bioodpad a prošlé potraviny.
Podle Geralda Gritznera jsou kuchyňské odpady pro výrobu bioplynu z obou uvedených složek vhodnější. Zprvu se shromažďují do nerezového bunkru. Následuje homogenizace a odstraňování případných zbytků plastů. Na zpracování náročnější je pevný bioodpad, který se musí nejprve nadrtit. V magnetickém odlučovači zůstávají případné příměsi železa. Ve velkém míchacím zařízení se přidává do směsi ještě voda, aby vznikla co nejvhodnější suspenze pro dalším zpracování. Ta ještě prochází česly, na nichž se zachytí další nežádoucí složky (zejména opět plasty), a následně vše putuje do reaktoru. Tam se o přeměnu biomasy na bioplyn postarají bakterie.
Digestát do spalovny
BPS Vídeň je v provozu v pondělí až pátek od šesté ranní do páté odpoledne. Bakterie ovšem pracují nonstop, proto se ze zásobní nádrže kontinuálně přečerpává suspenze do reaktoru. Tady se biomasa zdrží zhruba 20 dnů. Po „vytěžení“ bioplynu se digestát odčerpává a odstraní se z něj voda, kterou lze opětovně používat další dva až tři týdny. Výsledný pevný podíl končí svou pouť v několik desítek metrů vzdálené spalovně.
„Vzhledem k tomu, že máme dostatek vlastního kvalitního kompostu, nepoužíváme digestát jako hnojivo. Navíc kompostárna, kam bychom ho museli odvážet k dalšímu zpracování, leží na druhém konci města. Proto je ekonomičtější digestát spálit,“ dodal šéf Biogas Wien a pokračoval: „Protože zpracovávaná biomasa zrovna nevoní, v budově je mírný podtlak a nasává se sem zvenčí neustále čistý vzduch. Ten odcházející se nejprve promývá, aby se zbavil prachu. Dále prochází ještě čtyřmi biofiltry s bakteriemi, které z něj odstraňují zapáchající látky.“
Boj s vítězným koncem
Bioplyn s obsahem metanu zhruba 64 % se dále čistí. O odstranění sirovodíku se postarají bakterie. Poté se plyn zbavuje na membránách příměsí CO2. Zbytková síra ulpívá na filtrech s aktivním uhlím. Po kontrole kvality se plyn s 99% podílem metanu stlačuje na 70 barů a putuje do rozvodné sítě zemního plynu k zákazníkům společnosti Wien Energie.
O vstupní surovinu není podle Geralda Gritznera v současné době ve Vídni nouze, právě naopak. Ročně projde BPS zhruba 22 000 tun kuchyňského a dalšího bioodpadu, což přináší v konečném důsledku úsporu více než 3000 tun CO2. Roční produkce biometanu okolo 1 000 000 m3 stačí pro zásobování zhruba 900 domácností.
„Zušlechťování bioplynu na kvalitu biometanu je stále významnější a přináší řadu výhod. Těmi hlavními je náhrada zemního plynu z obnovitelných zdrojů a snížení uhlíkové stopy. O výstavbu bioplynové stanice jsme museli dlouho bojovat. Dnes je s jejím provozem každý spokojen,“ rozloučil se Gerald Gritzner.
O tom, jak vídeňská BPS funguje, se mohou zájemci přesvědčit na vlastní oči. Stačí si na webové adrese https://www.wku.at najít příslušný kontakt a domluvit termín odborné exkurze.*
(Podrobnosti v Komunální technice 12/2019)
