Obnova krajských silnic a mostů by si vyžádala 275 miliard korun

Na odstranění dlouhodobého investičního dluhu na silnicích II. a III. tříd a krajských mostech by bylo potřeba přibližně 275,1 miliardy korun. Vyplývá to z republikového souhrnu za období 2021 až 2025, který zahrnuje 13 krajů s výjimkou Prahy. Přestože kraje v tomto období získaly ze Státního fondu dopravní infrastruktury na silnice II. a III. tříd celkem 20,75 miliardy korun, pro rok 2026 je alokace nulová. Sdružení SÚS ČR proto apeluje na stát, aby financování obnovil a nastavil stabilní a předvídatelný systém podpory pro další roky.

Z celkové částky připadá 222,5 miliardy korun na silnice II. a III. tříd a 52,6 miliardy korun na krajské mosty.

„Výsledky republikového souhrnu jednoznačně ukazují, že krajská silniční infrastruktura se dlouhodobě potýká s vysokým investičním dluhem. Obnova silnic a mostů není otázkou jednoho nebo dvou rozpočtových období. Jde o dlouhodobý závazek, který bude možné zvládnout pouze při stabilním a předvídatelném financování,“ říká Jiří Šlachta, předseda Sdružení SÚS České republiky.

Silnice II. a III. tříd tvoří páteř regionální dopravy. Každý den zajišťují spojení mezi městy a obcemi, přístup ke školám, zdravotnickým zařízením, zaměstnavatelům i dalším službám. Jejich technický stav proto přímo ovlivňuje bezpečnost a plynulost dopravy i kvalitu života obyvatel. Zároveň jde o síť, která je dlouhodobě intenzivně využívána a vyžaduje průběžnou údržbu i systematickou obnovu.

Největší dluh mají silnice III. tříd

Podle pětiletého průměru se ve stavebních stavech IV a V nachází přibližně 16,5 tisíce kilometrů silnic II. a III. tříd. Největší část finančního dluhu připadá na silnice III. tříd, které představují téměř 77 % celkové částky potřebné na obnovu krajské silniční sítě. Právě tyto komunikace přitom často představují jediné dopravní spojení menších obcí s okolím.

Nejkritičtější situace je u silnic III. tříd ve stavebním stavu V. Jejich délka dosahuje v pětiletém průměru přibližně 8,5 tisíce kilometrů a orientační náklady na jejich obnovu činí téměř 115 miliard korun. Tato jediná kategorie představuje více než polovinu celkového finančního dluhu evidovaného na silnicích II. a III. tříd. U komunikací v nejhorším technickém stavu již zpravidla nestačí lokální opravy a jejich obnova vyžaduje rozsáhlé stavební zásahy.

„Silnice III. tříd jsou pro řadu obcí jediným dopravním spojením s okolím, a právě na nich je dnes soustředěna největší část investičního dluhu. Pokud chceme udržet dostupnost služeb i bezpečnost dopravy v regionech, musí být jejich obnova dlouhodobou prioritou,“ uvádí Jiří Šlachta.

Údržba nestačí, rekonstrukce nelze odkládat

Průměrné roční výdaje krajů na běžnou údržbu silnic činily ve sledovaném období přibližně 8,8 miliardy korun. Zatímco v roce 2021 dosahovaly 6,6 miliardy korun, v roce 2025 již činily přibližně 10,4 miliardy korun. Během pěti let tak vzrostly o 57,5 %.

Vyšší výdaje však automaticky neznamenají odpovídající zlepšení technického stavu komunikací. Významně se do nich promítá růst cen stavebních materiálů, energií, stavebních prací i osobních nákladů. Běžná údržba navíc slouží především k zachování bezpečného provozu a zahrnuje například lokální opravy vozovek, údržbu dopravního značení, čištění komunikací nebo zimní údržbu. Nemůže však nahradit souvislé opravy, rekonstrukce a modernizace.

„Kraje do údržby každoročně investují více prostředků, ale rostoucí ceny znamenají, že stále větší část těchto peněz spotřebuje samotné udržení provozuschopnosti komunikací. Bez cílených investic do rekonstrukcí se proto investiční dluh nebude snižovat potřebným tempem,“ objasňuje Jiří Šlachta.

U mostů je patrné mírné zlepšení

V nevyhovujících až havarijních stavebních stavech V až VII se nachází v průměru 2 743 krajských mostů. Orientační finanční dluh spojený s jejich obnovou dosahuje 52,6 miliardy korun, přičemž více než 37 miliard korun připadá na mosty ve stavebním stavu V.

Vývoj technického stavu mostních objektů přesto naznačuje mírné zlepšení. Zatímco v roce 2021 bylo ve stavebních stavech V až VII evidováno 2 805 mostů, v roce 2025 jejich počet klesl na 2 675, tedy o 130 objektů (přibližně 4,6 %). Tempo obnovy však vzhledem k celkovému počtu nevyhovujících mostů zůstává pomalé. Zvláštní pozornost vyžadují především mosty ve stavebních stavech VI. a VII., u nichž může další zhoršování vést k omezení provozu, snížení zatížitelnosti i výraznému zvýšení budoucích nákladů na rekonstrukci.

„Pozitivní je, že se počet mostů v nejhorším technickém stavu postupně snižuje. Zároveň ale platí, že bez stabilního financování bude tempo obnovy příliš pomalé na to, aby se podařilo dlouhodobý dluh výrazněji snížit,“ dodává Jiří Šlachta.

Podpora ze SFDI letos klesla na nulu

Důležitým zdrojem financování obnovy krajské silniční infrastruktury byly v uplynulých letech prostředky ze Státního fondu dopravní infrastruktury. V roce 2021 bylo na silnice II. a III. tříd ve vlastnictví krajů vyčleněno 4,75 miliardy korun, v roce 2022 celkem 4 miliardy, v roce 2023 celkem 6 miliard, v roce 2024 opět 4 miliardy a v roce 2025 již jen 2 miliardy korun. Za těchto pět let tak kraje získaly celkem 20,75 miliardy korun.

Pro rok 2026 však na tento účel nebyly ze SFDI vyčleněny žádné finanční prostředky. Nulová alokace přichází v době, kdy dlouhodobý investiční dluh na krajských silnicích a mostech dosahuje přibližně 275,1 miliardy korun a samotné rozpočty krajů nemohou tak rozsáhlou potřebu obnovy pokrýt.*

„Stát v předchozích letech krajům s financováním obnovy silnic II. a III. tříd pomáhal, letos je však příslušná alokace ze SFDI nulová. Kraje přitom nemohou dlouhodobý investiční dluh ve výši 275 miliard korun zvládnout pouze ze svých rozpočtů. Právě nyní, v období přípravy státního rozpočtu a rozpočtu SFDI na rok 2027, proto apelujeme na stát, aby s financováním krajských silnic a mostů počítal a pro další období nastavil stabilní, předvídatelný a víceletý systém podpory. Bez něj se bude technický stav komunikací zlepšovat jen velmi pomalu a investiční dluh se může dále prohlubovat,“ uzavírá Jiří Šlachta.