Traktory Fordson vyjely ve stopách Fordu Model T, populární Plechové Lízy, a to se stejnými ambicemi nejrozšířenějších strojů svého druhu. Samozřejmě se to podařilo, i když cesta to nebyla přímočará. Problémy začaly už s volbou obchodní známky.
Henry Ford pocházel z irské farmářské rodiny, a tak nebylo divu, že ho vedle automobilů zajímaly zemědělské stroje. Když po dvou neúspěšných pokusech v roce 1903 konečně založil svou automobilku, pro kterou na rozdíl od výroby traktorů získal podporu akcionářů, odložil projekt traktorů, přestože s nimi nikdy nepřestal experimentovat.
Vychytralost neměla šanci
Vzniklo mnoho různých prototypů s upravenými automobilovými motory včetně čtyřválce Modelu T, ale sériová produkce se rozběhla až během první světové války. Akcionáři Ford Motor Company totiž nechtěli tříštit síly, a tak Henry se synem Edselem založil pro traktory novou firmu. Nebylo to ale jednoduché, akcionáři si nepřáli, aby použil své jméno pro traktory, když už patřilo úspěšným vozům, do jejichž produkce vložili peníze.
Málokdo tušil, že jiný The Ford Tractor už existuje v Minneapolisu. Jakýsi William Ewing tam začal vyrábět kolové traktory značky Ford, protože chtěl využít popularity osobních vozů, které znal v Americe každý. Zaonačil to jednoduše, našel jistého Paula Forda, zaplatil mu za využití příjmení a zaměstnal ve své The Ford Tractor Company. Je jasné, že tato vychytralá akce neměla dlouhého trvání.
Zrodil se pravý Fordson
Výroba Modelu T vynesla Fordovi bohatství, a tak se pustil do dobročinnosti. Jedním z plánů byla pomoc evropským spojencům za první světové války. Jeho muži pracovali na konstrukci traktoru klasického typu s dvojicí velkých hnacích kol vzadu a menších řízených vpředu. Když se Henry Ford dozvěděl, jak nutně Velká Británie potřebuje traktory, uzavřel s britskou vládou dohodu a v říjnu 1917 zahájil výrobu Fordsonu.
Za tím účelem založil v roce 1916 novou společnost Henry Ford & Son, která pak svou telegrafickou adresu Fordson povýšila na značku výrobků. Stalo se tak i proto, aby neměl problémy s akcionáři automobilky Ford Motor Company a s právními problémy, které provázely likvidaci zbankrotované The Ford Tractor Company, která měla továrnu v Minneapolisu, ale kvůli finančním machinacím byla registrovaná nejprve v Jižní Dakotě a pak v Delaware.
Na vývoji prvního Fordsonu pracovali věrní spolupracovníci Henryho Forda, k nimž patřil maďarský rodák Eugene Farkas, jenž se podílel na podvozku Modelu T, traktoru Fordson, úspěšném Modelu A a na v tajnosti připravovaném revolučním Modelu X s neobvyklým pístovým motorem (osm válců ve tvaru dvojitého X), jenž se do výroby nedostal (unikátní motor je v muzeu The Henry Ford v Dearbornu). První Fordovy traktory většinou využívaly díly Modelu T. Experimentální Fordson vyjel v prosinci 1915. Velkosériová produkce začala téměř o dva roky později, kdy Velká Británie objednala pět tisíc kusů. První loď s traktory do Anglie vyplula 8. října 1917.
Fordson dobývá svět
V roce 1921 se výroba přesunula z Dearbornu do obří továrny v River Rouge. Fordson s pořadovým číslem 100 000 vyjel 21. února 1920 ještě ze závodu v Dearbornu. Rodina Henryho Forda byla v té době už jediným vlastníkem Ford Motor Company, která po reorganizaci z 1. května 1920 převzala samostatnou firmu Henry Ford & Son, přičemž populární značka Fordson zůstala zachována.
Produkce v River Rouge vzrůstala až na sto traktorů denně, vyráběly se i díly pro montáž v jiných závodech v Des Moines (Iowa), St. Louis (Missouri) a Kearny (New Jersey), ale také v irském Corku, odkud Fordova rodina pochází. Výroba Fordsonu v USA přetrvala do roku 1928, do té doby bylo prodáno 737 977 těchto traktorů, což je světový rekord. Po roce 1928 produkce pokračovala v Corku, než byla převedená do britského Dagenhamu.
Po prvním Modelu F s výkonem 20 koní (14,7 kW) vyjel zdokonalený Model N se zvýšeným výkonem 27 koní (20 kW), který přežil až do druhé světové války. Základem byl vždy zážehový čtyřválec objemu 4,0 litru, vícepalivový na benzin či petrolej, se třístupňovou převodovkou. Ford také spolupracoval s traktorovým průkopníkem Harry Fergusonem, ale pak se vrátil k vlastním konstrukcím.
Britové vyráběli další typy Fordsonů až do roku 1964. Nejznámější jsou Fordson Dexta a Major. Poté byla řada sjednocená pod značkou Ford, která přežila na traktorech do roku 2000. Ve vlně fúzí ji převzal italský Fiat, jenž po vytvoření skupiny CNH (Case New Holland) rovněž zmizel ze světa traktorů. Ale to už je jiná historie.
První univerzální traktor
Původní Fordsony se objevily ve velkém množství úprav pro různé účely. Vyvážely se do celého světa a sloužily také u nás. Dva klasické Fordsony můžete vidět v Národním zemědělském muzeu v Praze, jeden dokonce před budovou jako poutač sbírky!
Vzhledem ke statisícovým sériím se jich dost dochovalo. Některá muzea schraňují i unikátní kousky, k nimž patří konverze na sněžné vozidlo s pohybem pomocí dvou válců, na nichž jsou hnací šroubovice, ale také pásový Trackson, malá lokomotiva, motorový grejdr pro úpravu silnic, zametací stroj, silniční válec, tříkolová verze, stroj na sklízení kukřice, žací stroj, lopatové rypadlo a další.
Ford během výroby několikrát snížil cenu traktoru: například v lednu 1921 ze 790 na 625 dolarů, ale později i pod 400 dolarů. Fordsony se objevily rovněž v Rusku, bylo jich tam dodáno přes pětadvacet tisíc. V roce 1924 se rozběhla jejich výroba coby Fordson-Putilovec (na základě Modelu F) v leningradském závodě Krasnyj Putilovec, později proslaveném obřími traktory Kirovec K-700.
Fordson jsou také automobily
Zajímavé je, že Ford od roku 1933 pro britské nákladní automobily používal značku Fordson. Je to opravdu málo známé, ale po druhé světové válce se Fordsony objevily i na našich silnicích, spolu s různými typy Bedford, Ford Canada, Dodge, GMC a Studebaker (většinou z akce UNRRA).
Během 24 let vznikla řada typů. První byl dvoutunový trambus se známým osmiválcem flathead (ventily SV) objemu 3,6 litru o výkonu 85 koní (63 kW). O dva roky později přibyla klasická kapotová verze Model 51, stylisticky spřízněná s osobním Fordem Model Y. Další vývoj přinesl až pětitunové typy s rozšířeným označením Fordson Thames, zatímco přestavby na třínápravové až šestitunové vozy Surrey 6x2 a Sussex 6x4 zajišťovala firma County Commercial Cars.
Po válce produkce pokračovala novou řadou Fordson Thames, která se po mnoha modifikacích vyráběla až do roku 1957. Tehdy se britský Ford při uvedení nové generace Thames Trader rozhodl pro změnu. Fordson Thames se proměnil na Ford Thames, zatímco značka Fordson ještě sedm let přežívala na britských traktorech.*
Tomáš Hyan, foto autor a Ford
Popisky
1:
Fordson Model N z britského Dagenhamu, nástupce prvního Modelu F, přežil až do 40. let. Na snímku traktor z roku 1936
2:
Fordson Dexta Special 30 HP, jeden z posledních strojů, kdy značka končila ve Velké Británii v roce 1964
3:
Nákladní Fordson Model 79, výrobek z Dagenhamu z roku 1937, na srazu v Silverstone 2000
4:
Fordson Thames, dva skříňové vozy z 50. let s unifikovanou kabinou od Briggs Motor Bodies – stejnou montoval také Leyland a Dodge Kew
5:
Klasický Fordson Model F z 20. let, součást sbírky Národního zemědělského muzea v Praze na Letné
6:
Úprava od detroitské firmy Snow-Motors pro pohyb na sněhu. Stroje sloužily k přepravě pošty z kalifornského Truckee do nevadského North Tahoe ve 20. letech
7:
Polopásová úprava FTA pro Model F jako stavebnice za příplatek 375 dolarů (1926)
8:
Fordson Towner Locomotor, úprava na malou lokomotivu – kit za 750 dolarů v roce 1924
