Bremach: specialita „Made in Italy“

Nejprve to byly komunální tříkolky, pak lehké nákladní automobily, které sloužily nejen v Itálii. Značka pokračuje na americkém trhu s upravenými ruskými vozy UAZ 4 x 4, ale tato aktivita vzhledem k současným politickým událostem nemá budoucnost.

Bremachy se objevily i na českém trhu, nejprve zásluhou plzeňské firmy pana Dajbycha, který dovážel i jiné kuriozity jako třeba španělské Santany a pak Scamy, konkurenta Bremachu. Tradiční italská firma se dostala do finančních problémů a dnešních dnů se nedožila. Bankrot byl vyhlášený v březnu 2018 a propuštěno posledních třicet lidí.

To však nic nemění na skutečnosti, že šlo o velmi zdařilá vozidla, která slouží dodnes. Produkce Bremachu tvoří dvě hlavní etapy. V první autoopravna a mechanická dílna převzala produkci komunálních tříkolek AermacchiTre, ve druhé vyvinula vlastní automobily Bremach 4 x 4, jež vznikly v různých modelech a řadě modifikací.

První byly tříkolky

V poválečné Itálii hledala letecká továrna Aermacchi z Varese novou výrobu, a tak její konstruktér Ermanno Bazzocchi vytvořil lehkou tříkolku MB1 (Macchi/Motocarro Bazzocchi) pro 1,5 tuny nákladu, ovšem místo řídítek opatřenou volantem pro jediné přední řídící kolo. Pod ocelovým rámem měla čtyřdobý dvouválec o objemu 750 cm3 o výkonu 13 kW (18 k), který poháněl kloubovým hřídelem zadní tuhou nápravu zavěšenou klasicky na podélných listových perech. Na rám se montovala dvoumístná trambusová kabina a valníková nástavba, popřípadně jiná pro zvolený účel (byly i skříňové).

Vozidlo neslo oficiální označení MacchiTre nebo AermacchiTre a uhánělo rychlostí až 60 km/h. Od roku 1954 byl zážehový motor nahrazený vznětovým dvouválcem boxer 973 cm3 (vrtání x zdvih 83 x 90 mm), rovněž o výkonu 13 kW (18 k); čtyřstupňová převodovka měla dokonce redukci (tedy celkem osm převodových stupňů vpřed a dva vzad). Později se továrna Aermacchi, která vyráběla také úspěšné motocykly a skútry, zcela vrátila k letadlům. Výrobní práva na tříkolky převzal Bremach-FB a motocyklovou výrobu nejprve americký Harley-Davidson a po něm nová italská značka Cagiva.

Výrobu přebírají bratři

Sourozenci Stefano a Angelo Brennové měli po válce ve Varese mechanickou dílnu a opravnu automobilů. V roce 1956 se domluvili s místní společností Aeronautica Macchi na výrobě jejích tříkolek, a tak vznikla značka Bremach (Fratelli Brenna + Macchi). Zpočátku montovali MB1 coby Bremach-FB, stejně jako třetí firma Ing. Negri & C., rovněž z Varese, která rozšířila sortiment na Aermacchino (pro náklad do 750 kg) a Aermacchi Diesel (1500 kg).

Fratelli (tedy bratři) Brennové ve své nové firmě Bremach-FB S.r.l. ve Varese vyráběli silnější verzi Diesel. V roce 1971 převzali veškerá práva na tříkolky, které původní výrobce v posledních letech nabízel dokonce coby Aermacchi Harley-Davidson! Později tříkolky dále vylepšili nejen novým designem ostřejších tvarů a jiným vznětovým dvouválcem značky Ruggerini, nyní se dvěma vzduchem chlazenými válci v řadě, zvýšeným objemem na 1084 cm3 a výkonem na 19 kW (26 k), novou převodovkou Bremach (nadále čtyřstupňovou s redukcí) a upravenou charakteristikou odpružení.

Základní modifikace sklápěč typu ND3 RRE, vyráběná až do začátku 90. let, měla rozvor náprav 2450 mm, vnější rozměry 4000 x 1600 x 1740 mm, rozchod zadních kol 1380 mm, užitečnou hmotnost 1470 kg a celkovou přípustnou 2500 kg. U valníku typu ND3 FB byla užitečná hmotnost 1500 kg a rozměry ložné plochy 2300 x 1510 mm. Vznikly mnohé speciální nástavby, například pro svoz komunálního odpadu.

Přechod na čtyři kola

Úspěch tříkolek, které se vyvážely z Itálie i do dalších zemí, znamenal další rozvoj. V roce 1983 vyjel první Bremach se znakem náprav 4 x 4, využívající poháněcí soustavy Iveco/Fiat Powertrain Technologies (FPT), jaký známe i u nás (existovala dokonce plzeňská společnost Bremach CS, s. r. o., výhradní dovozce pro ČR a SR).

Nový Bremach 4 x 4 kapotové koncepce byl k mání v mnoha různých verzích, nejprve jako typ GR35 (celková hmotnost 3,5 tuny) a GR45 (4,5 tuny), později značený také coby Montes (univerzální skříňová karoserie) a Trekking (zvýšená průchodnost terénem). Jeden z vozů s dvojkabinou se objevil rovněž na soutěži Paříž-Dakar. Vedle valníků, sklápěčů, furgonů a kombi existovaly speciální verze jako komunální pro svoz odpadu, vrtné soupravy, vysokozdvižné plošiny, odtahové vozy, cisterny a další.

Základním motorem byl většinou Iveco 8140, vznětový čtyřválec 2,5 litru o výkonu 53 kW (72 k), s pětistupňovou převodovkou Fiat a redukcí (10 + 2Z, pro Trekking 20 + 4Z). Tuhé nápravy zavěšené na podélných listových perech dostaly kapalinové tlumiče i vzadu. Rám byl ze dvou podélníků kruhového průřezu a většího počtu příček. Například valník GR35 měl rozvor náprav 2620 nebo 3020 mm a užitečnou hmotnost 1480 až 1680 kg podle verze. Později se objevily motory Iveco Turbo s větším výkonem 103 kW (140 k).

Široký sortiment

V roce 1993 vznikl Bremach Brio 35 a 45 s bezkapotovou kabinou a pohonem jen zadních kol, vhodný pro komunální služby. Jinak se mechanické skupiny příliš neměnily. V 90. letech dostaly vozy upravenou kabinu se zaoblenou přídí a novými světlomety, zdvihový objem motoru Iveco se zvětšil na 2,8 litru. Nové modely označené Brick, Extreme a Job stále vycházely z původních GR35/45. V roce 2008 se představil nový Bremach T-Rex, který se stal posledním typem značky (také se objevil u nás).

Největší změnou byly základní šestistupňová převodovka ZF (tedy s redukcí vlastní konstrukce Bremach až 24 + 4Z převodových stupňů), další nárůst výkonu čtyřválce Iveco Turbo na 107 kW (146 k) a rozšířená paleta typů. V roce 2010 vstoupil Bremach ve spolupráci s Rayem Hoogenraadem na severoamerický trh (pro T-Rex tam nabídl velké zážehové osmiválce GM Vortec a vznětové šestiválce Cummins se samočinnou převodovkou Allison) a představil experimentální elektrickou verzi T-Rex s dojezdem 150 mil (240 km).

Neslavný konec

Bremach se stejně jako mnoho jiných společností dostal do finančních problémů. Zřejmě si vzal příliš velké sousto, a tak výroba v italském Castenedolu u Brescie, kam byla převedena z Varese, se po šedesáti letech existence značky definitivně zastavila. Tyto vozy však na mnoha místech světa od Evropy po Afriku slouží dál.

Pokusy o uvedení ruských automobilů UAZ americkou dceřinou společností Bremach Motors coby Bremach 4 x 4 SUV (premiéra na autosalonu v Los Angeles 2021) však ve světle dnešního politického vývoje nemají šanci.*

Tomáš Hyan, foto autor a Bremach

Popisky k obrázkům:

1: Bremach T-Rex, poslední typ z italské výroby, s nímž chtěl výrobce uspět i na severoamerickém trhu

2: Schéma poháněcí soustavy nejrozšířenějších automobilů Bremach 4 x 4

3: Atraktivní sklápěč Bremach GR35V na titulní straně prospektu z 90. let

4: Bremach Montes 4 x 4 s univerzální karoserií pro přepravu osob i nákladu

5: Bremach 4 x 4 od oficiálního dovozce Dajbych/Bremach CS při předvádění v ČR

6: Nákladní tříkolka Bremach-FB typu ND3 RRE, poslední model se vznětovým dvouválcem Ruggerini

7: Tříkolový Bremach-FB typu ND3 NUC s nástavbou pro svoz stlačovaného komunálního odpadu

8: Bremach-FB typu ND3 NUS, verze pro svoz volně loženého komunálního odpadu – až 3 m3 objemu do hmotnosti jedné tuny

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down