Češi si neumějí představit život bez velkého množství různých elektrospotřebičů. Nejvíce by jim chyběla lednice, mobilní telefon, sporák či pračka. Naopak jsme zanevřeli na hi-fi věže nebo rozhlasové přijímače. Informace vyplývají z průzkumu, který si nechaly zpracovat neziskové společnosti ASEKOL a ELEKTROWIN. Ty se zabývají zpětným odběrem a recyklací elektrozařízení a každé dva roky mapují postoje spotřebitelů.
Průzkum proběhl formou osobního dotazování více než 1200 respondentů a reflektoval jejich postoje a chování v rámci zpětného odběru elektrozařízení. Téměř 90 % respondentů považuje třídění elektroodpadu za přínosné pro životní prostředí a 71 % z nich si myslí, že není složité pro životní prostředí něco udělat. „Oproti průzkumu z roku 2010 vzrostlo množství lidí, kteří mají nějaké znalosti o zpětném odběru ze 45 % na 83 %,“ říká Jiří Remr z agentury Markent.
„Obecně lze říci, že zájem o ochranu životního prostředí se stále zvyšuje. S tím narůstá i zvýšená poptávka o informace spojené s tříděním elektra, podle průzkumu o ně tři čtvrtě populace stojí,“ vysvětluje Hana Ansorgová ze společnosti ASEKOL. Přesto však praxe zaostává za teorií, neboť elektrospotřebiče v konečném důsledku třídí jen necelá polovina lidí. „Co se týče drobných spotřebičů, jako jsou rychlovarné konvice nebo mobily, je aktivita Čechů ještě horší – k recyklaci se jich dostane jen necelých 25 %. Lidé stále velkou část z nich bohužel vyhazují do směsného odpadu,“ doplňuje Taťána Pokorná ze společnosti ELEKTROWIN. Z průzkumu také vyplynulo, že 20 % lidí si myslí, že zpětný odběr je jen módní výstřelek a necelá třetina populace je toho názoru, že pro životní prostředí nic udělat nemohou.
Na nízký podíl populace recyklující elektro může mít vliv i ochota lidí odnést či odvést spotřebiče jen do určité vzdálenosti. „Lidé mají sběrná místa v průměru 4 km od bydliště, většinou jsou však ochotni vysloužilé elektro odvést pouze na poloviční vzdálenost,“ upozorňuje Taťána Pokorná. Mnoho lidí navíc zažilo nekorektní jednání na sběrných dvorech či v prodejnách elektra. „Občas obsluha požaduje za spotřebiče peníze, v prodejnách je zase odmítají přijmout, i když si člověk koupí nový spotřebič, ačkoliv jim to ze zákona musí umožnit,“ upozorňuje Hana Ansorgová. Pokud se lidé s obsluhou takových pracovišť nedokáží domluvit, měli by se obrátit na ASEKOL nebo ELEKTROWIN, kteří mohou zasáhnout a problém vyřešit. 8 % lidí však před odevzdáním spotřebič rozmontovalo či z něj něco odebralo, což může také být oprávněnou příčinou odmítnutí na sběrných dvorech, protože nekompletní spotřebiče se řídí regulativy zákona o odpadech, nikoli zákona o zpětném odběru.
Přesto však za sedm let, co v České republice fungují kolektivní systémy, ušli občané velký kus cesty a vyhlídky jsou nadále pozitivní. Dlouhodobě roste množství vytříděného elektroodpadu za rok, lidé se o zpětný odběr zajímají a všímají si nových možností kolem sebe. Navíc se u mnoha typů spotřebičů změnil důvod jejich vyřazení. Často už to není touha po novém, výkonnějším modelu. Lidé si nové přístroje stále více kupují, až když ty staré skutečně doslouží. Právě to je správný, ekologický způsob myšlení.
