Jízda za mlhy je nebezpečná. To potvrzují i statistiky dopravních nehod. V roce 2020 vyšetřovala policie 1083 nehod, k nimž došlo v mlze. Zahynulo 10 osob, devět utrpělo zranění těžké a 273 lehké. Celkové přímé hmotné škody dosáhly 91 685 600 korun.
Zatímco v loňském roce obecně připadlo na jednu tisícovku nehod vyšetřovaných policisty 4,9 mrtvých, u nehod v mlze to bylo citelně více – 9,2 oběti. Pravděpodobnost, že nehoda v mlze bude fatální, byla o bezmála 90 % vyšší, než u vyšetřovaných nehod obecně.
Falešné představy
Jízda za mlhy má svá specifika. Výrazně klesá viditelnost. „Bílá tma“ navíc zkresluje vnímání rychlosti, jakou se vozidlo pohybuje. Řidiči totiž mohou jen stěží porovnávat rychlost jedoucího vozidla s okolními předměty, které vidí nezřetelně, a navíc jen v nejasných obrysech. Podvědomě proto vyhodnocují svou rychlost jako nižší, než je tomu ve skutečnosti. Vzdálenost od okolních předmětů považují za větší, než odpovídá realitě. Spatří-li před sebou stojící vozidlo, často ho v prvních okamžicích považují za jedoucí. Kapičky mlhy na povrchu vozovky kondenzují.
„Už i při teplotách okolního vzduchu lehce nad nulou může mlha vytvořit na vozovce namrzlou vrstvu. To s sebou nese prodloužení brzdné dráhy a výrazně zhoršenou ovladatelnost vozidla. Pokud jede řidič nepřiměřeně rychle, před překážkou nestačí zastavit a naráží do ní vysokou rychlostí. Nehody, ke kterým dojde za mlhy, proto mívají horší následky,“ varuje Roman Budský z Platformy VIZE 0.
Jak jet bezpečně
Za mlhy to tak rychle nepojede, proto je dobré vydat se na cestu s dostatečnou časovou rezervou. A pokud ani to nepostačí, je třeba se smířit s tím, že do cíle dojedeme se zpožděním. Především za husté mlhy je dobré pamatovat na literu zákona, že řidič smí jet pouze takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit na vzdálenost, na kterou má rozhled.
Za mlhy je nutné dodržovat i dostatečný odstup od vpředu jedoucího vozidla. Dobře si rozmyslet je třeba i předjetí jiného vozu. Hustá mlha spolehlivě skryje protijedoucí automobily, které předjíždějící šofér uvidí skutečně až na poslední chvíli. Navíc pro předjíždějícího řidiče vzápětí po úspěšném manévru zpravidla čeká hořké poznání, že šofér před ním nejel pomalu bezdůvodně. Bude to právě on, kdo bude po dlouhé kilometry úporně zírat do mlhového závoje, a navíc bude oslňován světly vozidel jedoucích za ním.
Mlha neustále kondenzuje na vnější straně oken. Čas od času je tak potřeba stěrači setřít čelní a případně i zadní okno. Zákeřné jsou lokální mlhy. Z úseku s dobrou viditelností do mlhavého oblaku se řada řidičů vnořuje bez snížení rychlosti. Nejednou spoléhají na to, že silnici dobře znají, a že je tedy nemůže nic překvapit. Stačí, aby byla na komunikaci neočekávaná překážka, a je zaděláno na tragickou nehodu.
Vidět a být viděn
Řada šoférů stále nedoceňuje obecnou platnost zásady vidět a být viděn. Světla pro denní svícení v mlze rozhodně nepostačí. Na to je třeba pamatovat především při jízdě za dne v úsecích s lokálními mlhami. Automobil musí být pro ostatní účastníky silničního provozu řádně viditelný. Je proto třeba rozsvítit potkávací i obrysová světla. A rozsvícená musí být i zadní mlhová světla. Zákon o silničním provozu to přímo vyžaduje. Pozorní by měli být také řidiči spoléhající na funkci automatického přepnutí světel pro denní svícení na světla potkávací. Před vjetím do mlhového oparu je potřeba zkontrolovat, zda se tak skutečně stalo.
Vidět ovšem musí být všichni účastníci silničního provozu, nejen motoristé. „Chodci musí být při chůzi mimo obec vybaveni reflexními doplňky nejen za tmy, ale i za dne při zhoršené viditelnosti. Cyklisté musí být osvětleni vpředu i vzadu. Své bezpečí a viditelnost pro řidiče motorových vozidel výrazně zvýší, pokud si navlečou reflexní vestu. Při pohybu za mlhy by se měli chodci i cyklisté pohybovat pokud možno mimo jízdní dráhu vozidel. Tedy na samém okraji vozovky a kde je to možné, tak na krajnici,“ uzavírá Roman Budský.*
(Podrobnosti v Komunální technice 11/2021)
