Mezi přední výrobce speciálních nástaveb určených pro vozy na svoz odpadů bezpochyby patří společnost HALLER Umweltsysteme GmbH & Co., jejíž montážní závod sídlí v německém hlavním městě Berlíně. S produkty této firmy je možné se setkat prakticky po celém světě a své uplatnění často nacházejí i v České republice.
Oblíbené jsou u nás především nástavby na svoz komunálního odpadu s lineárním systémem stlačování, jež na tuzemský trh dodává firma A-TEC servis s. r. o. Ovšem výrobní portfolio značky Haller je daleko širší a zahrnuje například nástavby s bočním systémem nakládání, kontejnerové systémy určené pro transport odpadů na delší vzdálenosti, nástavby na podzimní úklid listí, myčky kontejnerů, kropicí zařízení a nechybějí ani speciální nástavby na nebezpečné odpady.
Montážní závod zaměstnává zhruba 60 pracovníků ve dvousměnném provozu. Roční produkce činí asi 230 nástaveb a dalších 100 až 150 je určeno na export. Se značkou Haller spolupracují i licenční partneři ve Velké Británii, Francii, Holandsku, Španělsku, Portugalsku nebo Číně.
Pohled do historie
Svoji historii začala psát značka Haller již v devatenáctém století. Společnost byla založena v roce 1871 a vyráběla vozy, do nichž se odpad nakládal zboku manuálně. Byly tažené koňmi a stejný systém pohonu fungoval i koncem 19. století například u vozů na přepravu vody či úklid komunikací.
První svozový vůz se spalovacím motorem spatřil světlo světa v roce 1910, ovšem ještě zdaleka nebyl vybaven žádným zhutňováním, odpad byl do něj pouze volně nakládán. Ve třicátých letech 20. století se firma věnovala především vývoji cisteren určených pro transport pohonných hmot hlavně na letištích, nicméně výrobu komunálních vozidel neopustila.
Po konci druhé světové války obnovila svoji činnost ve válkou zcela zničeném a znovu postaveném závodě ve Stuttgartu-Feuerbachu, závod v Berlíně byl pak postaven v roce 1951. Koncem čtyřicátých let minulého století došlo u svozových vozů k vývoji zhutňovacího systému se šnekovým dopravníkem. Změna složení odpadu, ve kterém přestával hrát hlavní roli dosud dominantní popel z topidel a využívání kontejnerů s objemem 1,1 m3 si ovšem žádala modernější řešení.
Šnekový systém tak nahradil v polovině šedesátých let lineární způsob stlačování odpadu. Model nástavby M 10 C byl již vybaven stlačovací deskou s hydraulickým pohonem, dalším vývojovým typem byl model S, jež se v mnoha zemích ještě dosud používá.
Za další mezník v historii značky Haller by se dal označit rok 1977, kdy se poprvé objevila výrobní řada nástaveb s označením X. Tato série prošla od té doby pochopitelně také nemalým vývojem, dnes jsou vyráběny nástavby s označením X2.
V roce 1994 začala firma vyrábět kontejnerový systém LoToS a na veletrhu IFAT představila v roce 2005 řešení CAN open a CleAN open umožňující přenos dat mezi palubním počítačem a vyklápěčem nebo podvozkem. Tyto systémy nejenže usnadňují práci, ale jsou důležitým faktorem při stále větším důrazu na bezpečnost práce obsluhy svozových vozů.
V roce 2010 se firma Haller Umweltsysteme stala členem skupiny ZOELLER.
Z výrobního programu
Nejrobustnější nyní vyráběná svozová nástavba s kapacitou zásobníku 16 až 31 m3 nese označení X1C. Její šířka je 2500 mm a jde o zařízení vhodné především ke svozu průmyslového odpadu. V jednom cyklu pojme násypka 2,5 m3 materiálu, který se lisuje silou 41 tun. Jde o osvědčenou a spolehlivou technologii s výhodnou ekonomikou provozu. Výhodou je dlouhá životnost zásobníku vyrobeného z 10 mm silné odolné oceli. Uživatelé ocení tichý provoz a nízké nároky na údržbu tohoto zařízení.
V České republice je zřejmě nejznámějším produktem značky Haller svozová nástavba X2C. Jde o univerzální nástavbu pro svoz komunálního odpadu s lineárním stlačováním vyráběnou ve standardní šířce 2500 mm (na přání je možná zúžená verze 2200 mm) s využitelným objemem od 12 do 31 m3. K bezproblémovému nakládání odpadu slouží násypka o objemu 2,2 m3 s velkým nakládacím otvorem a nízkou spodní hranou. Při každém nasazení nástavby běží lisovací cyklus s lisovacím tlakem 25 tun při automatickém kontinuálním provozu i při úsporném provozu. Odpad lze pomocí vyklápěče nakládat kdykoliv bez ohledu na polohu lisovacích desek. Při nakládání bez vyklápěče pracuje lisovací cyklus s důrazem na bezpečnost obsluhy pouze poloautomaticky. Na nástavbě nechybí ani další bezpečnostní prvky (dvě tlačítka na uzavírání zadní části nástavby, omezení couvání, omezení jízdy rychlostí nad 30 km/h při zatížených stupačkách nebo kamerový systém pro zpětný pohled) a vlastní diagnostický a kontrolní systém CANBus. Pro svoz více druhů separovaného odpadu v jednom termínu je vhodná dvoukomorová verze nástavby X2 MEKAM s kapacitou 19 až 26 m3.
Boční vyklápění využívá model nástavby Haller SLF DART II. Při tomto systému svozu postačí pouze jednočlenná obsluha, která vyklápění řídí joystickem přímo z kabiny vozidla, přičemž jeden vyklápěcí cyklus trvá zhruba osm sekund. Horizontálně rozdělené komory mají celkovou kapacitu 29 m3 (horní komora 12 m3, dolní 17 m3). Je tak umožněn oddělený svoz několika druhů např. bioodpadu. Stroj je schopen vyklápět nádoby umístěné do vzdálenosti 2600 mm od vozidla. Velmi tichý proces zhutňování naloženého materiálu je řešen dvěma dvojčinnými hydraulickými válci a dvěma samostatnými lopatkami připojenými k vertikální hřídeli. Ve výrobním programu je i menší nástavba s bočním vyklápěním ve verzi Sport s kapacitou 18 nebo 22 m3.
V budoucnu se zcela jistě i u nás uplatní dosud nepříliš využívaný kontejnerový systém svozu odpadu LoToS vhodný především pro transport na delší vzdálenosti. Systém je tvořen vyklápěčem umožňujícím vyprazdňování odpadových nádob s kapacitou 60, 80, 120, 240, 770 i 1100 litrů. Použité kontejnery mají objem 22, 24 nebo 27 m3. U našich západních sousedů se tento typ svozu využívá při transportu na vzdálené skládky či dopravě odpadu do spaloven. Možné je využít i vlakovou přepravu kontejnerů. Variantou je i možnost bočního nakládání kontejnerů. Vyklápěč ovládá obsluha v tomto případě přímo z kabiny joystickem a využít lze odpadové nádoby s kapacitou 60, 80, 120 a 240 (po úpravě i 360) litrů. Zhutňování materiálu zajišťují dva protiběžné šneky. Systém LoToS pracuje na třínápravovém podvozku.
Na kontejnerový systém svozu odpadu LoToS navazuje překládací stanice USB II. Jde o zařízení vhodné pro zhutňování různých druhů odpadu. Samotný proces zhutňování je řešen dvěma protiběžnými šneky, materiál je transportován rychlostí zhruba 4m/min šnekovými dopravníky. Procesy jsou řízeny a monitorovány pomocí integrovaného palubního počítače. Plnění je možné řešit nakladačem, případně pásovým dopravníkem. Kapacita násypky je 2,5 m3 s nástavcem pak 5,6 m3. Překládací stanice je kompatibilní s kontejnerovým systémem LoTos a pracuje s poměrem hutnění 1 : 4.
K čištění komunikací je určena kropicí nástavba Haller STRAWA III. Vozidlo je vybaveno nádrží s užitečným objemem až 15 000 litrů vyrobené buď z hliníku nebo nerezové oceli. Trysky kropicího zařízení jsou umístěny pod nárazníkem na přední upínací desce. Jsou otočné v rozsahu ± 60° a jejich činnost je ovládána obsluhou přímo z kabiny.
K profesionálnímu čištění odpadových nádob (zejména na bioodpad) slouží nástavba MBR IV. Tato myčka zvládne čištění nádob o obsahu 35, 60, 80, 120, 240, 660, 770 i 1100 litrů stejně jako mytí kontejnerů o objemu 2,5 nebo 405 m3. Nádrž na čistou vodu má kapacitu 7000 litrů, použitá voda se shromažďuje v nádrži s kapacitou též 7000 litrů, zásobník na pevné látky má kapacitu 1200 litrů. Znečištěné nádoby jsou hydraulickým systémem umístěny do mycí komory umístěné v zadní části nástavby. Mytí probíhá pod vysokým tlakem vody zhruba 80 bar. Intenzita je nastavitelná v závislosti na stupni znečištění.
V roce 2007 začala společnost Haller vyrábět také speciální nástavby vhodné pro transport nebezpečných odpadů. Nástavby SOFAWE jsou vhodné například pro přepravu olejů, laků nebo tkanin. Nádrž má kapacitu 12 m3.
O rok později (2008) začala výroba nástavby X2EVO. Jde o svozovou nástavbu s nižší hmotností (zhruba o 300 kg) a možností vyššího zhutnění odpadů (až do 250 bar. Nástavba je vybavena automatickým vyklápěčem a nechybí ani systém elektronické kontroly CleANopen.
Roman Paleček
Celý článek je uveřejněn v čísle 2/12 časopisu Komunální technika