Volba techniky pro pravidelné sečení trávníků

Mezi pravidelné úkony, které je nutné provádět pro správný růst a vývoj travnatého koberce, je jeho pravidelné sečení. Můžeme říci, že v době od května do října v našich podmínkách za normálního průběhu počasí provádíme tuto operaci alespoň jednou týdně. Říkám alespoň, protože řada odborných pramenů a pouček uvádí, že v době maximálního růstu je nutné opravdu kulturní trávník sekat dvakrát až třikrát týdně. To se týká období, kdy se vhodně kombinuje teplé počasí s dostatečnou vlhkostí.

Koneckonců, pokud v takovém klimatu provádíme sečení travnatých ploch s menší frekvencí, je vhodné sekat v několika fázích, a to podle výšky porostu. Například provést posečení stébel v horní třetině a pak porost zkrátit v druhém přejezdu třeba o polovinu. Zkrátka udržovat pěstěný trávník je docela věda.

Rozhoduje nejen pozemek

Většinou se používají rotační systémy žacích strojů, jejichž výkonnost by měla být přímo úměrná rozloze travnatých ploch. Při určité rozloze pak zvažujeme, jakou techniku vlastně použijeme. Máme možnost volby mezi klasickou rotační sekačkou se zážehovým motorem a pojezdem, tzv. riderem, tedy jednoduše řečeno sekačkou, na které se sedí a zahradním traktorem. Zde mám na mysli oblasti tzv. hobby a zahradní techniky, neboť existují na trhu také profesionální modely riderů, které nabízejí široké možnosti agregace s přídavným příslušenstvím a nářadím, čímž se vyrovnávají žacím malotraktorům a z pohledu koncepce stroje můžeme klidně použít pojmu traktorům zahradním. Samozřejmě, že každý z dodavatelů zahradní techniky má svou strategii, jejímž cílem většinou je přesvědčit potenciální uživatele, aby klasikou sekačku vyměnili za onen rider, nebo ještě lépe zahradní traktor. Můžeme však říci, že plocha, při které stojí efektivně za úvahu volba mezi třemi výše uvedenými typy mechanizmů, přestavuje asi 1500 až 2000 m2. Kromě zmíněného aspektu hrají roli další ukazatele, jako jsou pořizovací cena, náročnost na údržbu a to od časové, až po finanční, místo k uskladnění takové techniky, přičemž poměrně významnou roli hraje také společenská prestiž, kdy je sice možné 1000 – 1500 m2 celkem v klidu sekat dobře vybavenou rotační sekačkou, ale proč neukázat, že si mohu dovolit pořídit zahradní traktor.
Někteří výrobci dokonce uvádějí na svých internetových stránkách jakousi kalkulačku, na jejímž základě po zadání předpokládané sečené plochy, doporučí tento početní instrument vhodný model stroje daného výrobce. Avšak při volbě techniky by měly převážit přeci jenom reálné aspekty, mezi které musíme zařadit také členitost pozemku v souvislosti s obratností stroje, abychom nezjistili, že se solidní klasickou sekačkou de facto nezajistíme vyšší výkonnost a kulturu práce, než například s riderem osazeným slabším agregátem, jež využívá již zmíněná sekačka. A jako v případě jakéhokoli vybavení pro dům, dílnu a zahradu máme na výběr mezi bezpočtem značek, které pocházejí doslova z celého světa a řadou dodavatelů od obchodních domů přes specializované prodejce zahradní techniky s řadou nabízených značek až po značkové zástupce renomovaných výrobců zahradní techniky. Pravda je také ta, že řada produktů renomovaných značek pochází ve skutečnosti z výrobních závodů výrobce, o kterém bychom to ani netušili. Na druhou stranu v době velmi rychlého přístupu k informacím a řady diskusních portálů, kde je k dispozici řada praktických zkušeností, se můžeme s danou skutečností seznámit velmi rychle. Pojďme se však zaměřit na konkrétní modely výše zmíněné techniky.

Rotační sekačky s pojezdem

Budeme-li hovořit o pravidelném sečení trávníků o výše uvedených rozlohách, pak hovoříme o samojízdném modelu se zážehovým motorem o pracovním záběru více než 500 mm. Vzhledem k záběru jsou osazeny motory o výkonech 3,7 – 4,8 kW (5 – 6,5 k), přičemž můžeme napsat, že základní modely již uvedených riderů jsou také zpravidla osazovány agregáty o výkonech od cca 4,8 kW. V této třídě strojů se můžeme setkat taktéž s elektrickým startérem, jako v případě riderů. Platí tak výše uvedená pravidla o porovnávání výkonů jednotlivých kategorií. Takové modely se nabízejí se skeletem vyrobeným z kvalitního plechu vyšších tlouštěk, případně z plechu nerezového a dále se setkáme s šasi vyrobeným z odlitku speciálních slitin, které nabízejí nízkou celkovou hmotnost a zároveň musí být dostatečně pevné. Někteří výrobci pak dodávají sekačky vyšších výkonových kategorií s šasi vyrobeným ze speciálního pevného plastu. Skelet je často opatřen přípojkou pro tlakovou vodu, což usnadňuje čištění spodní části skeletu. Šasi je opatřeno samozřejmě zadním výhozem, kdy řada modelů kromě toho nabízí také výhoz boční. To pro případ, že trávník přeroste a bylo by nutné vyprazdňovat koš po „pár krocích“, přičemž hmota leží v úhledných řádcích či je rovnoměrně rozprostřena. Takovouto výbavu nabízejí spíše vyšší výkonové kategorie sekaček, zpravidla provedení ve vyšších verzích výbavy. Dalším prvkem výbav této kategorie je tzv. mulčovací záslepka, která se umisťuje do prostoru vyhazovacího otvoru a zajišťuje rozmělnění hmoty uvnitř žacího prostoru. Opět sofistikovanější modely sekaček nabízejí jakési proti-ostří, které umožňuje taktéž rozmělňování materiálu a tento systém se aktivuje zpravidla mechanicky pomocí pákového ovládání. V souvislosti s mulčováním je potřeba se zastavit u žacího nože. Pro mulčování se doporučují nože opatřené například zvlněným ostřím, případně doplněné o drtící výstupky a někteří výrobci volí rovněž zdvojené žací, tzv. etážové nože pro zvýšení žacího a drtícího efektu.
Naopak pro plnění sběrného koše se dodávají nože s lopatkami, díky kterým tak vzniká jakýsi metač, neboť lopatky vytvářejí požadovaný proud vzduchu. Nacházíme-li se v oblasti koše, pak jejich objem činí v této kategorii asi 60 – 80 l a je tvořen kombinaci pevného plastu a technické textilie nebo je tvořen ocelovým rámem a textilií. Dno koše je zesílené pro zvýšení životnosti. Jak již bylo řečeno, je tato kategorie sekaček opatřena pohonem pojezdu, zpravidla zadních kol, ale někteří výrobci upřednostňují taktéž pohon kol předních. Většina modelů má poháněna zadní kola, jejichž průměr je zpravidla větší nežli kol předních a u řady modelů dosti podstatně. Na trhu existují také modely, které jsou vybaveny na místo zadních kol opěrným válcem, který vytváří efektní pruhy v trávníku. Některé sekačky pak mají přední kola otočná o 360 °, což usnadňuje otáčení a také obsekávání překážek. Jednodušší modely samojízdných sekaček této kategorie z hlediska pohonu pojezdu, nabízejí jednu rychlost pojezdu, řekněme střední třída nabízí mechanicky měnitelnou rychlost, zpravidla ve třech nebo čtyřech stupních a vrcholové modely nabízejí různé formy převodových systémů s plynulou změnou rychlosti pojezdu včetně hydrostatických. S pohonem pojezdu souvisí také nastavování výšky sečení, které je zpravidla konstruováno jako centrální, případně nastavování obou předních a obou zadních kol současně. Výkonnosti odpovídají také drobnosti, kam můžeme zařadit například provedení vodícího madla, které je v tomto případě nastavitelné ve více polohách, prostřednictvím tzv. tisícihranu a jeho vrchní část je opatřena plastovým madlem různé tvrdosti pro pohodlnější držení.

Nabídka riderů pro zahrady

V případě výkonového rozpětí nabízených riderů vůči zahradním traktorům platí obdobná pravidla jako v případě srovnání s již popisovanými sekačkami. Nejčastěji prodávaná kategorie riderů pro hobby a zahradu na evropském trhu disponuje jednoválcovými zážehovými agregáty o výkonech 4,4 – 9,9 kW (6,0 – 13,5 k). Pro porovnání se menší modely zahradních traktorů dodávají od výkonu motoru zhruba 8,8 kW (12 k) výše v případě jednoválcových agregátů, výkonnější typy se nabízejí s dvouválcovými zážehovými motory o výkonu udávananeého výrobcem motoru na úrovni 14,7 – 18,4 kW (20 – 25 k). Obdobně jako v případě většiny riderů, jsou motory zahradních traktorů opatřeny elektrickým startérem. Ale zpátky k riderům. Výkonnější modely, například s dvoj-nožovým rotačním žacím strojem disponují výkony motorů okolo 11 kW (15 k). Co se týká přenosu výkonu motoru na pojezdové ústrojí, tak většina riderů se dodává s pohonem zadních kol a řiditelnými koly předními, přičemž i v kategorii pro dům a zahradu se můžeme setkat s ridery s poháněnou přední a řiditelnou zadní nápravou nebo dokonce řízením kloubovým. Vzhledem k tomu, že se na našich zahradách preferuje sečení kombinované se sběrem, dominují modely s pohonem zadních kol a košem. V případě výše uvedených dvou typů pak lze sběr materiálu vyřešit prostřednictvím přípojného „zametacího“ sběrače, avšak jedná se o další investici. Nutné je poznamenat, že například kloubové modely s čelním rotačním žacím strojem se osazují mulčovacími noži a skeletem, a sběr materiálu není až tak nutný. Můžeme se taktéž setkat s provedením s bočním výhozem, který v mnoha případech mulčovací systém doplňuje. Přesto sběr do koše přináší pro majitele zahrady přeci jenom větší míru komfortu a variability a proto se také tyto modely proferují. Nehledě na to, že také ridery se sběracím košem a zadním vyhazovacím otvorem můžeme obdobně jako je tomu v případě výše popsaných rotačních sekaček opatřit mulčovací sadou. Kromě mulčovací záslepky je možné zadní vyhazovací otvor namísto koše opatřit tzv. deflektorem, tedy clonou pro „řádkování“ travní hmoty, přičemž tato clona plní taktéž funkci bezpečnostního ochranného krytu a zamezuje úletu sečené trávy a příměsí, jako jsou kamínky, zemina a další.
Konstrukce sběrného koše zpravidla kombinuje plastovou konstrukci s technickou textilií, u jednodušších provedení se můžeme setkat taktéž s celoplastovým provedením. Kromě praktického hlediska, kdy se jedná především o nižší prašnost, také kombinace s textilem vypadá hodnotněji a zvyšuje opticky hodnostu stroje, což platí také pro výše uvedené klasické sekačky. Objem sběracího koše činí v případě riderů zpravidla 140 – 170 l. Z hlediska konstrukce žacích strojů, tak v případě modelů s hnanou zadní nápravou se setkáváme s jedním nožem a záběrem 600 – 700 mm, například již kloubové modely či modely se zadní řiditelnou nápravou, které jsou opatřeny čelním rotačním žacím strojem, se dodávají v provedení se 2 noži a záběrem okolo 1000 mm. Některé typy riderů, ale spíše z profesionální třídy mohou být rovněž vybaveny mezinápravovým mulčovacím žacím ústrojím, které si poradí rovněž s bujným a nepříliš často sečeným porostem. Vyšší výkonové kategorie mohou mít rovněž tři žací nože. Ridery kategorie, o které hovoříme v tomto článku, se dodávají v provedení s mechanickou, manuálně řazenou převodovkou, kterou nalezneme u základních modelů s menšími výkony. Výkonnější modely riderů se osazují mechanickým variátorem nebo hydrostatickou převodovkou. Jak již bylo napsáno v úvodu, většina riderů poskytuje svému majiteli pouze možnost práce se žacím strojem, výkonnější provedení se dodávají například s příslušenstvím pro odklízení sněhu, sněhovou radlicí. Situace je poněkud odlišná v segmentu riderů pro profesionální použití, avšak zde se již jedná o jinou kategorii stroje, než v případě kdy se rozhodujeme mezi sekačkou, riderem nebo zahradním traktorem pro použití kolem rodinného domu či soukromé, nikoli však profesionální využívání.

Traktory pro celoroční využití

Na první pohled zahradní traktory připomínají svým vzhledem i koncepcí podvozku klasický zemědělský kolový traktor a jsou osazeny mezinápravovou rotační sekačkou s jedním nebo dvěma noži. Také zde se můžeme setkat se speciálním mulčovacím žacím strojem, například se třemi mulčovacími čepelemi, avšak spíše se v této výkonové kategorii budeme pro potřeby drcení materiálu s mulčovacími sadami (záslepkami) či obdobnými systémy, které jsou výše popsány v souvislosti s klasickými rotačními sekačkami. S výše popisovanými ridery se nabízí hned několik srovnání. Srovnatelné jsou použité hnací agregáty co do objemu a výkonu a také převodová ústrojí, kdy jednodušší modely nabízejí manuálně řazené mechanické převodovky, zpravidla s vyšším počtem převodových stupňů nežli ridery a modely vyšší výkonové kategorie se dodávají s hydrostatickým systémem pohonu pojezdu. Některým modelům dokonce nechybí funkce tempomatu, tj. nastavení konstantní pracovní rychlosti. Základní konstrukce klasického zahradního traktoru počítá s mezi-nápravovým žacím ústrojím, zpravidla osazeným dvěma noži a záběrem 900 – 1250 mm, na které navazuje tunel umístněný mezi zadními koly, který slouží k plnění sběracího koše, nebo může být osazen obdobným deflektorem jako v případě riderů. Některé zahradní traktory se dodávají taktéž s bočním výhozem, a jedná se především o základní modely konkrétních výrobců, které se dodávají s bočním výhozem, tedy bez sběracího koše. Obecně můžeme říci, že objem sběracího koše, který opět v případě zahradních s využitím konstrukce opatřené již tolikrát zmiňovanou technickou textilií, dosahuje 200 – 350 l podle záběru a výkonnosti traktoru. Z hlediska obsluhy se dodávají zahradní traktory v provedení s různou úrovní palubní desky s tím, že komfortnější modely nabízejí digitální palubní desku s multifunkčním displejem a ovládáním, například elektromagnetickým spínáním žacího ústrojí.
Elektroinstalace počítá také s osvětlením předními světlomety, přičemž toto vybavení se u zahradních typů riderů zpravidla nedodává. Také ostatní prvky se nastavují z místa obsluhy, tj. nastavování výšky sečení nebo vysýpání koše, obdobně jako je tomu v případě riderů se sběracím košem. Se sběracím košem souvisí taktéž agregace přípojného příslušenství, kdy se koš demontuje a ve spodní části upevnění se nachází příruba pro montáž závěsu přípojného příslušenství. Příslušenství existuje celá řada a mezi základní vybavení patří různá provedení přípojných vozíků. Stejným způsobem se připojují travní válce, či sběrací zařízení pro trávu a listí nebo rozmetadla hnojiv a posypových materiálů, jejichž pohon je vyřešen od pojezdových kol. Nesmíme zapomenout na tažené „hrabice“ pro vyčesávání mechu a starých odumřelých stébel trávy nebo rotační provzdušňovače s horizontální osou rotace a hvězdicemi opatřenými hroty. Dodávají se také závěsné postřikovače. Jednodušší přípojné příslušenství se agreguje rovněž s vybranými modely riderů. Naopak v zimním a podzimním období využijeme zahradní traktory s čelní sněhovou radlicí a výkonnější modely, které můžeme rovněž zařadit do kategorie techniky pro profesionální nasazení, se můžeme setkat se sněhovou frézou či zametacím kartáčem. Mezi další aktivní příslušenství patří drtiče zahradního odpadu či aktivně poháněné vertikutárory. Pohon aktivního nářadí řeší výrobci v případě zahradních traktorů klínovými řemeny nebo hydraulicky. Některé modely traktorů mohou být doplněny také o jednoduchou kabinu.

Závěrem

Na závěr můžeme konstatovat, že na trhu existuje řada technických řešení pro pravidelné sečení ploch kulturních trávníků. A je vidět, že od určité výměry máme k úvaze hned tři různé kategorie – sekačku, rider, nebo zahradní traktor. Zkrátka stačí ji jenom vybrat na základě popsaných kritérií. A je zřejmé, že aspektů je tolik, že volba není vůbec jednoduchá a můžeme říci, že ve většině případů rozhodnou v případě zahradní techniky pro volný čas především dostupné finanční prostředky.