červencové číslo Komunální techniky je věnováno tématu údržby komunikací a jejich okolí. Jde o námět ožehavý, o kterém se média zmiňují dnes a denně.
Není divu, bez každodenní pokud možno pohodlné migrace z místa na místo a bez transportu nejrůznějších druhů materiálů bychom si mohli život jen stěží představit.
Proto se stala již s velkým předstihem permanentně diskutovaným strašákem například dlouhodobě plánovaná rekonstrukce dálnice D 1. Ta v průběhu května letošního roku za velkých obav účastníků dálničního provozu začala, ale zatím naštěstí (hovořím z vlastních několika zkušeností) větší kolapsy nezpůsobila. Tedy kromě těch běžných, jež si, bohužel, většinou řidiči svojí nepozorností, či hazardní jízdou způsobují sami. Smutné je, že neohrožují a nezdržují pouze sebe, ale i ostatní...
Při rekonstrukci a údržbě dálnice jen občas zarazí fakt (opět z vlastní zkušenosti), že ač práce podle termínového kalendáře již probíhá a uzavírky jednotlivých úseků jsou vyznačeny, nenajde se občas na uzavřených kilometrech ani jeden pracující živáček. Nenajde se v nočních hodinách, protože noční práce jsou údajně neekonomické, ovšem často se v rámci technologických přestávek nenajde ani ve dne za přívětivého a práci pod širým nebem plně nakloněného počasí. A nad tím zůstává tak trochu rozum stát...
Údržba komunikací se netýká zdaleka jen dálnic a hlavních silničních tahů nejvíce zatížených provozem. Jak se zdá, nejčastěji chybí potřebné finance údržbě a opravám komunikací okresního nebo lokálního charakteru. Některé z nich se, jak přibývá absolvovaných zim, doslova drolí pod rukama a začínají vzbuzovat obavu, že časem bude potřeba pro jejich použití využívat pásová vozidla. Po několika dalších letech možná budou zcela nepoužitelné a časem zmizí z map, a k tomu by rozhodně dojít nemělo...
Pro zachování funkčnosti komunikací není důležitá jen kvalitní úprava jejich povrchu, ale i okolí. Právě této problematice se tentokrát nejvíce věnujeme, povrchy musejí počkat na finanční injekci.
