po prázdninovém pracovním tempu se nám koncem srpna opět roztočil kolotoč výstav, předváděcích akcí a firemních prezentací.
Po českobudějovické Zemi živitelce, která proběhla koncem srpna a kde bývá pravidelně kromě té zemědělské zastoupena i komunální technika, bylo možné se plynule přesunout do Jičína, kde se letos již tradiční čtyřdenní STAN společnosti Kobit změnil v Jičínský veletrh, v jehož rámci byla k vidění především výkonná technika vhodná pro údržbu a správu komunikací, ale nechyběly ani stroje zabezpečující další činnosti technických služeb. V následujícím týdnu navázala třídenní zřejmě největší jihočeská přehlídka komunální techniky s praktickými ukázkami ve Švamberku pořádaná společností Avistech a počátkem září přehlídka nejen techniky pořádající společnosti Simed ve Dvoře Králové nad Labem pod názvem Komunální Safari. Nabitý program završil Mezinárodní silniční veletrh v Pardubicích a v polovině září Den zahradní a komunální techniky v Havlíčkově Brodě pořádaný naším vydavatelstvím. Všechny zmiňované akce měly jedno společné, nedávaly prostor pouze pořádajícím firmám, ale účastnilo se jich na několik desítek výrobců a importérů komunální, zahradní a silniční techniky, přičemž někteří nechyběli prakticky nikde.
Tento jev je samozřejmě více než pochopitelný. Každý se snaží nalézt své místo na trhu a v konkurenci, která zde panuje, nejde rozhodně o nic jednoduchého. Ale není to jen konkurence, či dozvuky ekonomické krize, které prodejcům a výrobcům znesnadňují obchodní aktivity. Například prodeje zametacích speciálů i univerzálních komunálních nosičů letos výrazně ovlivnily nejasnosti v podobě podpory v rámci Operačního programu Životního prostředí především v oblasti Snížení imisní zátěže omezením prašnosti z plošných zdrojů, umožňující městům a obcím pořízení technických zařízení ke snižování prašnosti. Po pozastavení výzvy letos na jaře je nakonec možné podávat žádosti do konce listopadu a představitelé měst a obcí, kteří si dělají na získání dotace naděje, s koupí logicky vyčkávají. Trh s příslušnou technikou se tedy v několikaměsíčním vzduchoprázdnu, když ne úplně zastavil, tak přinejmenším znatelně přibrzdil. Je logické, že menší obce by ze svého rozpočtu na dražší techniku bez dotací nedosáhly, ale přesto se nemohu ubránit dojmu, že systém podpor není pro trh ideálním řešením. Tak jako každý i technika by si na sebe měla umět vydělat a pokud to nejde, lze řešit situaci nákupem levnějšího zařízení. Vysněná dotace totiž nemusí nakonec přijít.
Roman Paleček
