Již více než dvacet let se brněnská firma Sportovní travnaté plochy věnuje kompletním rekonstrukcím, renovacím a údržbě především fotbalových hřišť i jiných zelených ploch. Kromě projektů a kompletní realizace s úpravou terénu a výsadbou nových trávníků strojním výsevem, nebo pokládkou travního koberce se společnost věnuje též montážím automatických závlahových systémů i vyhřívání hrací plochy. Pracovní záběr je tedy více než široký a neobejde se bez kvalitní profesionální techniky. Do strojového parku již mnoho let patří technika značky Amazone.
Prvním strojem značky Amazone byla secí kombinace s překopávací frézou. „Tento stroj se osvědčil hlavně při renovacích ploch veřejné zeleně. Na sportovní povrchy se ale příliš nehodí, jelikož při přímém výsevu je požadována přesná rovinnost s odchylkou jednoho centimetru na sto metrů a ta v případě této kombinace není dostatečně zajištěna. Ale údržbě a zakládání veřejné zeleně se též okrajově věnujeme, takže pro uvedenou kombinaci se práce najde,“ hodnotí Jan Rouzek první techniku Amazone.
Při předseťových přípravách se velice osvědčily rotační brány, které dokonale promíchají povrch hřiště do hloubky tří až čtyř centimetrů. Hrubou přípravu povrchu zase velice dobře zastanou překopávací frézy Amazone. Ty vlastní firma hned dvě s pracovními záběry 130 a 200 cm.
Důležitým praxí osvědčeným strojem je vertikutátor Grasshopper. Univerzální stroj ideálně odstraňuje stařinu do hloubky pět až šest milimetrů.
„V případě strojů značky Amazone jde o robustní techniku, která opravdu něco vydrží. Ostatně nejstarší stroj používám již od roku 2001 a nechystám se jej vyřadit. Spousta mechanizace od jiných výrobců tolik zdaleka nevydržela. A náročné nejsou ani opravy. Víceméně jde o výměnu opotřebitelných dílů a investovat do drobnějších oprav s výměnou náhradních dílů se rozhodně vyplácí. I když pořizovací cena strojů Amazone není nízká, užitnou hodnotu strojů spotřebuji velice rychle. A to neplatí pouze při realizacích hřišť, ale i v komunálním sektoru,“ říká jednatel společnosti Ing. Jan Rouzek.*
Více v časopisu Komunální technika 2/2018.
