Historie zámku v Českém Krumlově souvisí s chovem medvědů. I na erbech pánů z Rožmberka se jako štítonoši objevuje dvojice medvědů. Rožmberkové byli příbuznými italského šlechtického rodu Orsini. Orsa znamená italsky medvědice. Tímto motivem se českokrumlovští vladaři hlásili k příbuzenství.
V zámeckém areálu vysoko nad meandry řeky Vltavy se ve 21. století zabydleli kromě tří medvědů také jeleni. Nikoliv živí, nýbrž v přenesené podobě zelenožlutých strojů se značkou John Deere (deer = anglicky jelen), které mají v logu piktogram jelence běloocasého, také zvaného viržinský. Právě o tuto techniku jsme se zajímali při srpnové návštěvě Českého Krumlova, skvostu architektury, který byl zapsaný na listinu světového kulturního dědictví UNESCO již v roce 1992, především.
Pořád v běhu
„Zámek Český Krumlov spadá pod správu českobudějovického územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu. My máme na starosti veškerou údržbu areálu včetně rozlehlé zámecké zahrady. V zimě odstraňujeme sníh z komunikací, nádvoří a přilehlých prostranství. Pokaždé najezdíme zhruba čtyři kilometry. Z důvodu maximální šetrnosti k životnímu prostředí používáme k posypu pouze kamennou drť. Zbytky tohoto materiálu zametají na jaře jiné subjekty formou služeb. Na to my už nemáme techniku a vlastně ani čas, protože musíme zaměřit veškeré síly na komplexní údržbu zeleně, což je hlavní náplní naší činnosti od jara až do pozdního podzimu, který u nás končí sběrem listí, jenž je pro nás to samé, co pro zemědělce žně,“ říká s úsměvem Jaroslav Pelikán (foto), která má na starosti v areálu českokrumlovského zámku veškerou mechanizaci, s níž také dlouhodobě pracuje, a je tak doslova živou studnicí praktických zkušeností, a navazuje:
„Dali jsme důvěru především strojům John Deere. Pečujeme o asi deset hektarů zelených ploch, z nichž jen zámecká zahrada zaujímá osm hektarů. Na některých jižně orientovaných lokalitách začínáme sekat už koncem dubna, v plném pracovním nasazení býváme obyčejně v polovině května. Za normálních klimatických podmínek sekáme trávu každé dva až tři týdny. V letošním mokrém roce byla frekvence sečí mnohdy častější. Pokud trávník pohnojíme, k tomu je navíc vlhko a teplo, tak roste jako divý a musíme ho sekat pomalu každý týden. Trávu většinou sbíráme, v okrajových částech zahrady někdy mulčujeme. Další naší důležitou činností je tvarování živých plotů. V zahradě stříháme stovky metrů plotů z tisů o výšce až kolem 1,5 metru. Ale nejnáročnější je řez habrových stěn. Jsou přes čtyři metry vysoké a jejich celková délka činí více než dva kilometry. Stříhat je začínáme v červnu a končíme v září. Větvičky ručně shrabeme a potom posbíráme s pomocí za traktorem taženého mulčovače. Získáváme tak dobrý materiál pro kompostárnu. Na údržbu zahrady jsme vyčleněni čtyři. O záhony a veškerou květinovou výzdobu se stará šest zahradnic.“
(Podrobnosti v Komunální technice 9/2021)*
