Technika pro každý týden

Možná tímto titulkem může začít pojednání o rotačních sekačkách, které patří mezi technické vybavení téměř každé zahrady. I když se v odborné literatuře dočteme, že u kulturních trávníků je v době plné vegetace nutné sekat trávník dvakrát, někde dokonce třikrát týdně, berme v úvahu, že pravidelné sekání probíhá často jednou za týden a řekněme od začátku května do konce září. Dojdeme tak celkem ke dvaceti sekáním za rok.

Některé odborná literatura uvádí, že s ohledem na počasí a další vlivy, se průměrně seká trávník čtrnáctkrát za rok. Máme-li tedy plochu zahrady, respektive plochu trávníků na úrovni 1000 m², pak představuje průměrně 14 000 m2 posečených za rok. Budeme-li brát v úvahu v některém období častější frekvenci či opravdu sekání každý týden, dostaneme se k číslu 20 000 m² za rok. Hovoříme tedy o ploše 1,4 až 2 ha. Nutno podotknout, že v mnoha zahradách vystřídaly klasické rotační sekačky různé typy riderů a zahradních traktorů, a to často na plochách, kde není jejich využití dostatečně efektivní a ekonomické. Ale to může být předmětem některé příští úvahy.

Volba vhodného pohonu

Prvním kritériem, které bereme v úvahu při volbě rotační sekačky, je motor, který sekačku pohání. Většina klasických rotačních sekaček, které potkáváme na našich zahradách, je osazena maloobjemovým spalovacím motorem. Většinou se jedná o moderní čtyřtaktní zážehové jednoválce, jejichž nominální výkon odpovídá pracovnímu záběru sekačky a také jejímu příslušenství, zejména pojezdu a využívání, respektive nevyužívání mulčovací sady. Někteří výrobci však stále nabízejí pro některé uživatele poměrně populární motory dvoutaktní. Masového rozšíření doznaly benzínové sekačky zejména díky výraznému snížení pořizovací ceny, kdy se můžeme zpravidla setkat s modely sekaček renomovaných výrobců v cenách od zhruba 5000 Kč výše. Co se výkonu spalovacích motorů týká, pak se v oblasti zde popisovaných modelů sekaček pohybujeme v rozsahu asi 2,6 – 4,8 kW (3,5 – 6,5 k). Budeme-li uvažovat v dimenzích nasazení v soukromých zahradách, tedy nebudeme pořizovat stroj z kategorie profesionální zahradní a komunální techniky, pak můžeme říci, že pořízení kvalitní sekačky bude otázkou 10 až 15 tisíc Kč, přičemž cenová kategorie od 15 000 do 30 000 Kč nabízí řadu komfortních prvků a důmyslných technických řešení.

Asi hlavním kritériem, proč volíme zrovna model sekačky se spalovacím agregátem, je komfort v podobě „svobody“ od přívodního kabelu a také dostatek výkonu pro případ přerostlého trávníku. Z hlediska přívodného kabelu se proto také na našem trhu prosazují elektrické akumulátorové modely, které v sobě spojují komfort práce bez kabelu a zároveň velmi tichý chod a minimální nároky na údržbu. Pro doplnění informací je nutné uvést, že elektrické sekačky se dodávají nejčastěji s elektrickým motorem o výkonu 800 – 1800 W a pro srovnání s cenovou hladinou benzínových modelů můžeme říci, že elektrickou sekačku se sběracím košem lze pořídit podle výbavy v cenové hladině od 1300 Kč výše a sofistikované modely, vybavené například vlastním pojezdem, mohou atakovat desetitisícovou cenovou hranici. Opět existuje celá řada variant, stačí si jenom vybrat podle členění pozemku, povahy terénu nebo finančních možností budoucího majitele. Z tohoto pohledu platí stejná kritéria jako v případě sekaček se spalovacím motorem.

Konstrukce skeletu

Základním konstrukčním prvkem každé výše uvedené rotační sekačky je skelet, chcete-li šasi nebo podvozek. Skelet sekačky může být vyroben prakticky ze třech druhů materiálu. V případě elektrických modelů se u menších a jednodušších typů setkáváme nejčastěji se šasi vyrobeným z odolného plastu, výkonnější a složitější modely se dodávají zpravidla se skeletem vylisovaným z plechu odpovídající tloušťky a vlastností. S plastovým šasi se setkáváme rovněž v případě některých výrobců sekaček se spalovacím agregátem. Tyto modely se však zpravidla dodávají se šasi vyrobeným buď z lisovaného plechu, nebo je skelet tvořen odlitkem slitiny odpovídající struktury a kvality, zejména s ohledem na pevnost materiálu. Některé typy skeletu mohou být opatřeny čelním nárazníkem či bočními ochrannými lištami. Skelet sekačky také určuje pracovní záběr sekačky, kdy se setkáme zpravidla se dvěma hodnotami, a to šířkou záběru a šířkou skeletu, přičemž šířka skeletu bývá obvykle o zhruba 20 mm větší, nežli hodnota pracovního záběru, chcete-li záběru žacího nože. U elektrických modelů se setkáváme nejčastěji se záběrem 300 – 450 mm, ale najdeme i takové modely, jejichž záběr dosahuje 450 – 500 mm. V případě modelů se spalovacím motorem dosahuje pracovní záběr zpravidla 400 – 550 mm a opět se můžeme setkat se záběry mírně většími. Jak již bylo zmíněno, skelet nebo šasi se také v případě sekaček označuje jako podvozek v širším slova smyslu a každý podvozek je tvořen u sekaček pojezdovými koly, i když u některých modelů může zadní kola nahrazovat válec v celé šíři pracovního záběru pro vytváření jakýchsi ozdobných pruhů, které jsou patrné v posečeném trávníku.

Pojezdová kola slouží kromě pohybu po pozemku také k nastavování výšky sečení, která činí podle modelu asi 20 – 100 mm a nastavuje se zpravidla ve třech až osmi krocích. U nejjednodušších modelů probíhá přestavění výšky sečení za použití nářadí, kdy jsou jednotlivá kola upevněna ke skeletu prostřednictvím šroubových spojů a závit nesoucí kolo je upevněn na spodní straně skeletu šestihrannou maticí. Střední třída modelů má kola individuálně nastavitelná, a to jednotlivě prostřednictvím pákového mechanizmu, který je součástí unášeče každého kola. Střední a vyšší třída sekaček pak disponuje centrálním nastavením výšky sečení, případně se můžeme setkat s ovládáním vždy dvou párů kol současně. Opět existuje řada variant. Kromě krokového nastavování existuje také nastavování plynulé, a to prostřednictvím otočně ovládacího šroubu opatřeného uchopovacím madlem. Co se konstrukce kol týká, střední a vyšší třída sekaček má kola osazena ložisky pro snížení valivého odporu a zvýšení životnosti celého podvozku. Levnější modely disponují v tomto ohledu úložnými pouzdry a můžeme se setkat také s prostým uložením na šroubu, kterým jsou kola spojená se skeletem.

Systém sečení a sběru hmoty

S konstrukcí a geometrií skeletu souvisí také možnosti sečení a sběru, popřípadě dalšího zpracování hmoty trav a dalších příměsí, například listí atd. Můžeme říci, že z hlediska geometrie šasi je cílem většiny výrobců dodávat takové provedení šasi s geometrií, která umožňuje co nejrychlejší tok materiálu s patřičným sacím efektem. Z hlediska sacího efektu je nedílnou součástí žací nůž, hlavně jeho typ a konstrukce. Klademe-li důraz na co nejvýkonnější provedení z hlediska toku materiálu a jeho metání, pak volíme nůž, který je opatřený lopatkami, zatímco v případě požadavku na mělnění hmoty volíme tzv. mulčovací nože. Mulčovací nůž je zpravidla opatřen různými výstupky, není konstruován jako vodorovný, ale disponuje různými typy zakřivení a někteří výrobci doplňují skelet sekaček různým typem nastavitelného protiostří. Některé modely sekaček mohou být rovněž osazeny tzv. etážovým typem nože, který je tvořen dvěma částmi umístněnými jakoby nad sebou a toto konstrukční řešení v podstatě zvyšuje drticí a tedy mulčovací efekt nože. Jiní řeší problém mulčování pouze prostřednictvím nože a tzv. mulčovací záslepky, kterou se uzavírá výmetný otvor a materiál tak rotuje uvnitř skeletu, a tím dochází k jeho rozmělnění. V tomto případě pak volíme modely s vyšším výkonem motoru. To znamená, že běžná benzínová sekačka o záběru 450 mm se osazuje motorem o výkonu 2,9 kW (4 k) a pro tentýž model s mulčovací sadou zvolíme motorizaci například na úrovni 3,4 – 4,1 kW (5 – 5,5 k).

Většina sekaček se dnes dodává se sběracím košem a zadním vyhazovacím otvorem, přičemž u výše zmiňovaných modelů s elektromotorem se dodává koš o objemu zpravidla 25 – 60 l a u výše popisovaných modelů s motorem spalovacím činí objem koše asi 50 – 80 l. Koš může být konstruován jako celoplastový, tj. celý je vyroben z pevného a tvrdého plastu, nebo může být vyroben z technické textilie a další možností je kombinace, kdy vrchní část tvoří nosná konstrukce vyrobená z pevného plastu a spodní díl je tvořen zmíněnou textilií. Výhodou textilie je především prodyšnost, tzn., že zajišťuje požadované proudění vzduchu a snižuje prašnost. Při zanesení směsí trávy a prachu stačí většinou omytí tlakovou vodou. Některé typy košů jsou vybaveny detektorem zaplnění, který funguje jako jakási klapka a dokud není koš zaplněn, proudí celým jeho prostorem vzduch a klapku nadzvedává. Při zaplnění koše se ukončí proudění a klapka zůstává uzavřená. Další možností, a to i u sekaček se sběrným košem, je boční odhazovací otvor opatřený ochranným krytem – deflektorem. U sekaček bez sběracího koše slouží pro odhazování travní hmoty, u modelů s košem se využívá všude tam, kde jsou porosty přerostlé, či se používá sekačka k sečení přiměřeně zanedbaných ploch a sběr do koše by byl buď obtížný, nebo neefektivní a bylo by nutné jej chvíli co chvíli vyprazdňovat. V souvislosti se zpracováním posečené trávy je dobré ještě zmínit, že výrobci a dodavatelé sekaček doporučují vybavit sekačku oběma typy nožů, tj. jak mulčovacím, tak sběracím, neboť mulčovací nůž funguje sice jako univerzální a umožňuje rovněž sběr do koše, avšak sběr s využitím nože opatřeného metacími lopatkami sběr hmoty výrazně usnadňuje a to díky zvýšenému proudění vzduchu.

Vedení sekačky a pojezd

Obsluha vede sekačku pomocí madel, která jsou konstruována u jednodušších modelů jako pevná, a to z hlediska výšky, u vyspělejších modelů jsou madla výškově nastavitelná v několika polohách. Většina sekaček má madla dělená za účelem možnosti sklopení při přepravě například v zavazadlovém prostoru osobního automobilu. Takové řešení umožňuje přepravu bez nutnosti demontáže madel. Provedení vodicích madel základních modelů sekaček tvoří kovová ohýbaná trubka, u modelů vyšších kategorií je místo pro ruce opatřeno rukojetí vyrobenou z tvrdého nebo měkčeného plastu. Vodicí madla jsou dále osazená ovládacími prvky. Mezi tyto ovládací prvky řadíme v případě elektrických sekaček spínač, který zpravidla zahrnuje bezpečností pojistku proti nechtěnému spuštění motoru, přičemž ovládání spínače může být řešeno různým způsobem buď pákou pro jednu ruku, nebo táhlem, jehož šířka odpovídá šířce části madel určené pro ruce obsluhy. V případě sekaček se spalovacím motorem je součástí vodicích madel táhlo, jehož šířka opět koresponduje s šířkou madel a slouží k deaktivaci motorové brzdy. Po jejím uvolnění je možné motor nastartovat prostřednictvím startovací šňůry. Mezi komfortní ovládání sekaček patří elektrické startování. Některé typy sekaček se spalovacím motorem používají také jednodušší ovládání podobné ovládání vypínače elektrických modelů.

U sekaček s maloobjemovým spalovacím motorem patří mezi ovládací prvky rovněž ovládací páčka pro regulaci otáček, potažmo výkonu motoru. Dalším táhlem, které najdeme v horní oblasti vodicích madel, je táhlo pro aktivaci pohonu pojezdu sekačky, je-li jím samozřejmě vybavená. Co se typů pohonu pojezdu týká, pak je můžeme rozdělit do dvou skupin se stupňovitým, nebo plynulým ovládáním. Základní systém pohonu pojezdu počítá s jedním stupněm pro jízdu vpřed a díky přitažení ovládacího táhla směrem k vodicímu madlu se dá sekačka do pohybu, přičemž pohon pojezdu je řešen zpravidla klínovým řemenem od klikového hřídele motoru a kladka pro pohon je de facto součásti unášeče žacího nože. Modifikací, kterou používají vyspělé modely sekaček, je vícerychlostní převodovka, jejíž ovládání opět nalezneme na vodících madlech. Je-li sekačka vybavena silným motorem, pak ve většině případů stačí k regulaci pojezdové rychlosti změna otáček motoru, díky němuž je sekačka schopná i při nízkých otáčkách sečení sběru i pojezdu. Systémy ovládání a jejich umístění se liší podle typu sekaček, nebo podle jednotlivých výrobců. Sofistikované modely sekaček využívají plynulou regulaci pojezdu. Můžeme se setkat zpravidla se dvěma typy ovládání těchto převodovek, které fungují na principu variátoru, kdy ovládací pákou na madlech volíme převodový poměr pro dosažení vyšších nebo naopak nižších pojezdových rychlostí. Některé modely sekaček mají ovládání integrováno přímo do rámu vodicích madel, rychlost pojezdu sekačky ovlivňuje rychlost chůze obsluhy tlakem na vodicí madlo.

Závěrem

Vzhledem k tomu, že rotační sekačky patří mezi velmi zatíženou techniku, která navíc pracuje v poměrně agresivním prostředí, je tedy potřeba věnovat adekvátní úsilí pravidelné údržbě. Z tohoto pohledu jsou na udržování nejméně náročné elektrické modely s plastovým skeletem a naopak nejnáročnější jsou modely se spalovacím motorem a plechovým šasi, jež podléhá korozi, kterou urychlují agresivní travní šťávy. Avšak je nutné podotknout, že renomovaní výrobci dodávají plechová šasi vyrobená z plechu patřičné síly.

Pozornost je třeba věnovat rovněž spalovacímu motoru a údržbě doporučené výrobcem, která spočívá v případě čtyřtaktních agregátů ve výměně oleje a vzduchového filtru. Složitější operace, zejména seřízení otáček, se doporučuje svěřit autorizovanému servisu. Koupě rotační sekačky je dána především potřebami na konkrétní modely a konkrétní využití daného modelu a také podléhá marketingovým trendům. Při správné a pečlivé údržbě pak rotační sekačky pracují ke spokojenosti svých majitelů po mnoho let také proto, že autorizovaná servisní zázemí jednotlivých značek disponují dostatečnými možnosti dodávek náhradních dílů a opotřebitelných komponentů. A s počtem prodaných kusů té či oné značky také rostou zkušenosti servisních techniků s danými modely a tedy úspěšnost servisních zásahů.

Ing. Filip Javorek, spolupracovník redakce   

Článek je uveřejněn v čísle 9/11 časopisu Komunální technika