První rumunskou automobilkou byl závod Steagul Rosu (Rudý prapor) v Brašově, pokud tedy nepočítáme limitovanou montáž Fordů koncem třicátých let...
Zapomenutou historií je, že československé silnice brázdily také automobily Carpati a Bucegi, výrobky továrny Steagul Rosu (SR) v rumunském Brašově. Ty kupodivu pronikly na náš trh jako náhrada domácích výrobků spolu s typy z východní části Německa (Garant, Robur, IFA) a Maďarska (Csepel), což se třeba polským a sovětským (ruským) nákladním automobilům do našeho civilního sektoru nikdy nepodařilo. Třítunový SR-131 Carpati a pětitunový SR-113 Bucegi byly ovšem poněkud ojedinělé, setrvávaly dlouho u zážehového osmiválce, kapotové kabiny v americkém stylu a kapalinového okruhu brzd!
Výpomoc, či z nouze ctnost?
Podle dobových pramenů se u menšího vozidla Carpati negativně projevila úzká návaznost na vojenský typ (Steagul Rosu začal v roce 1954 vozem SR-101 podle moskevského vzoru ZIS-150, jenž byl zase kopií amerického Internationalu K-Series), a proto byl dovoz do Československa záhy zastaven. Výrobce nabídl nový větší vůz Bucegi, ten byl u nás vyzkoušen, a po požadovaných úpravách v roce 1968 uveden na československý trh.
K zajímavým změnám patřily výměna rumunského licenčního karburátoru Weber za československý Jikov, ovšem spotřeba tehdy ještě levného benzinu tím příliš nepoklesla (uvedeno 29,0 l/100 km při rychlosti 67,5 km/h), či nové čelní sklo, upravené proti zrcadlení, ale dodávané za valuty z Belgie!
V roce 1954 byla zahájena v Brašově výroba ruských nákladních vozů ZIS-150 v továrně Romloc/Astra, která dostala v komunistické euforii jméno Steagul Rosu (tedy Rudý prapor). Vznikla ze strojírenského podniku založeného už roku 1921, vyrábějícího lokomotivy (Romloc), vagony a po spojení s Astrou zbrojní materiál (kanony).
Zastaralá konstrukce ZIS vyžadovala modernizaci, a proto se rumunští konstruktéři v roce 1958 rozhodli pro vidlicový osmiválec místo řadového šestiválce, ale hlavně pro novou ocelovou kabinu, která připomínala americké nákladní vozy, byť vznikla s přispěním francouzské karosárny Chausson. V roce 1960 začaly nové vozy SR-131 Carpati (třítunový), resp. SR-132 Carpati 4 x 4 (dvoutunový), vyjíždět z výrobní linky v Brašově.
Za vším hledej Forda
Od roku 1936 působila pobočka Ford SAR v Bukurešti s kapacitou 2500 automobilů ročně (osobní i nákladní V8). V témže roce rumunská posádka Zamfirescu/Cristea na Fordu V8, složeném v Rumunsku z náhradních dílů, dokonce vyhrála Rallye Monte Carlo! Větší Ford označený jako blok Y se také stal základem osmiválce SR-211, vyvinutého v Brašově pro nákladní Carpati a Bucegi!
Byl to krátkozdvihový zážehový motor s válci do V/90° a tyčkovým rozvodem OHV s centrálním vačkovým hřídelem, který z objemu 5030 cm3 poskytoval při stupni komprese 6,7 výkon 103 kW (140 k) při 3600 ot/min. Poháněl tuhou zadní nápravu nebo obě nápravy přes čtyřstupňovou převodovku se synchronizací na II. až IV. stupni a jednoduchý diferenciál Gleason. Žebřinový rám tvořily dva podélníky a pět příček, odpružení zajišťovaly podélné svazky listových per (vpředu s kapalinovými tlumiči). Bubnové brzdy měly ještě hydraulický okruh a podtlakový posilovač; řízení bylo šnekové.
Základní valník SR-131 (C), tedy modifikace pro Československo, měl rozvor náprav 3400 mm, celkové rozměry 6100 x 2390 x 3040 mm (s plachtou), pneumatiky 7,50–20, ložnou plochu 3350 x 2210 mm s dřevěnými bočnicemi a užitečnou/celkovou hmotnost 3160/6190 kg. Dosahoval rychlosti 95 km/h a spotřeboval 25,6 litru benzinu na 100 km.
***
Na některých kapotových vozech se objevila značka ROMAN (Romania-MAN) po uzavření licenční smlouvy s německou automobilkou MAN (1969/1971), která dala základ finálnímu přechodu na produkci bezkapotových nákladních vozů ROMAN a DAC z přejmenovaného závodu Intreprinderea de Autocamioane Brasov, jakož i velkých autobusů.
Výroba nákladních automobilů pod hlavičkou nové akciové společnosti ROMAN přežila až do roku 2017, kdy po vícenásobné změně majitelů přišly finanční problémy a produkce se značně snížila. Podle dostupných pramenů celková produkce nákladních vozů z Brašova dosáhla 750 tisíc kusů.
Tomáš Hyan, foto autor a archiv/Steagul Rosu
(Celý příspěvek vyšel v Komunální technice 7/2024)*
Tento web používá soubory cookie, abychom vám mohli poskytnout tu nejlepší možnou uživatelskou zkušenost. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání vás, když se vrátíte na naši webovou stránku, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webu jsou pro vás nejzajímavější a nejužitečnější.
Nezbytně nutné soubory cookies
Nezbytně nutný soubor cookie by měl být vždy povolen, abychom mohli uložit vaše preference nastavení souborů cookie.
Pokud tento soubor cookie zakážete, nebudeme moci uložit vaše preference. To znamená, že při každé návštěvě těchto webových stránek budete muset soubory cookies znovu povolit nebo zakázat.
Analytické soubory cookie
Tyto soubory cookie nám umožňují počítat návštěvy a provoz, abychom měli přehled o tom, které stránky jsou nejoblíbenější a jak se na našem webu návštěvníci pohybují. Veškeré informace, které tyto soubory cookie shromažďují, jsou agregované, a tedy anonymní.
Povolte prosím nejprve nezbytně nutné soubory cookies, abychom mohli uložit vaše preference!