První rumunskou automobilkou byl závod Steagul Rosu (Rudý prapor) v Brašově, pokud tedy nepočítáme limitovanou montáž Fordů koncem třicátých let...
Zapomenutou historií je, že československé silnice brázdily také automobily Carpati a Bucegi, výrobky továrny Steagul Rosu (SR) v rumunském Brašově. Ty kupodivu pronikly na náš trh jako náhrada domácích výrobků spolu s typy z východní části Německa (Garant, Robur, IFA) a Maďarska (Csepel), což se třeba polským a sovětským (ruským) nákladním automobilům do našeho civilního sektoru nikdy nepodařilo. Třítunový SR-131 Carpati a pětitunový SR-113 Bucegi byly ovšem poněkud ojedinělé, setrvávaly dlouho u zážehového osmiválce, kapotové kabiny v americkém stylu a kapalinového okruhu brzd!
Podle dobových pramenů se u menšího vozidla Carpati negativně projevila úzká návaznost na vojenský typ (Steagul Rosu začal v roce 1954 vozem SR-101 podle moskevského vzoru ZIS-150, jenž byl zase kopií amerického Internationalu K-Series), a proto byl dovoz do Československa záhy zastaven. Výrobce nabídl nový větší vůz Bucegi, ten byl u nás vyzkoušen, a po požadovaných úpravách v roce 1968 uveden na československý trh.
K zajímavým změnám patřily výměna rumunského licenčního karburátoru Weber za československý Jikov, ovšem spotřeba tehdy ještě levného benzinu tím příliš nepoklesla (uvedeno 29,0 l/100 km při rychlosti 67,5 km/h), či nové čelní sklo, upravené proti zrcadlení, ale dodávané za valuty z Belgie!
V roce 1954 byla zahájena v Brašově výroba ruských nákladních vozů ZIS-150 v továrně Romloc/Astra, která dostala v komunistické euforii jméno Steagul Rosu (tedy Rudý prapor). Vznikla ze strojírenského podniku založeného už roku 1921, vyrábějícího lokomotivy (Romloc), vagony a po spojení s Astrou zbrojní materiál (kanony).
Zastaralá konstrukce ZIS vyžadovala modernizaci, a proto se rumunští konstruktéři v roce 1958 rozhodli pro vidlicový osmiválec místo řadového šestiválce, ale hlavně pro novou ocelovou kabinu, která připomínala americké nákladní vozy, byť vznikla s přispěním francouzské karosárny Chausson. V roce 1960 začaly nové vozy SR-131 Carpati (třítunový), resp. SR-132 Carpati 4 x 4 (dvoutunový), vyjíždět z výrobní linky v Brašově.
Od roku 1936 působila pobočka Ford SAR v Bukurešti s kapacitou 2500 automobilů ročně (osobní i nákladní V8). V témže roce rumunská posádka Zamfirescu/Cristea na Fordu V8, složeném v Rumunsku z náhradních dílů, dokonce vyhrála Rallye Monte Carlo! Větší Ford označený jako blok Y se také stal základem osmiválce SR-211, vyvinutého v Brašově pro nákladní Carpati a Bucegi!
Byl to krátkozdvihový zážehový motor s válci do V/90° a tyčkovým rozvodem OHV s centrálním vačkovým hřídelem, který z objemu 5030 cm3 poskytoval při stupni komprese 6,7 výkon 103 kW (140 k) při 3600 ot/min. Poháněl tuhou zadní nápravu nebo obě nápravy přes čtyřstupňovou převodovku se synchronizací na II. až IV. stupni a jednoduchý diferenciál Gleason. Žebřinový rám tvořily dva podélníky a pět příček, odpružení zajišťovaly podélné svazky listových per (vpředu s kapalinovými tlumiči). Bubnové brzdy měly ještě hydraulický okruh a podtlakový posilovač; řízení bylo šnekové.
Základní valník SR-131 (C), tedy modifikace pro Československo, měl rozvor náprav 3400 mm, celkové rozměry 6100 x 2390 x 3040 mm (s plachtou), pneumatiky 7,50–20, ložnou plochu 3350 x 2210 mm s dřevěnými bočnicemi a užitečnou/celkovou hmotnost 3160/6190 kg. Dosahoval rychlosti 95 km/h a spotřeboval 25,6 litru benzinu na 100 km.
***
Na některých kapotových vozech se objevila značka ROMAN (Romania-MAN) po uzavření licenční smlouvy s německou automobilkou MAN (1969/1971), která dala základ finálnímu přechodu na produkci bezkapotových nákladních vozů ROMAN a DAC z přejmenovaného závodu Intreprinderea de Autocamioane Brasov, jakož i velkých autobusů.
Výroba nákladních automobilů pod hlavičkou nové akciové společnosti ROMAN přežila až do roku 2017, kdy po vícenásobné změně majitelů přišly finanční problémy a produkce se značně snížila. Podle dostupných pramenů celková produkce nákladních vozů z Brašova dosáhla 750 tisíc kusů.
Tomáš Hyan, foto autor a archiv/Steagul Rosu
(Celý příspěvek vyšel v Komunální technice 7/2024)*
