Optimisté mohou tvrdit, že pneumatika se dotýká povrchu vozovky odpovídající ploše o velikosti lidské dlaně. V mokru se prodlužuje brzdná dráha o desítky procent, zvyšuje se i riziko smyku v zatáčce. Za deště stoupá možnost vzniku nehody 2,5x, na dálnici dokonce 5x! V noci nebezpečí vzroste ještě více než 2x.
Automobil jedoucí za mokra rychlostí 80 km/h na zbrusu nových pláštích bude mít brzdnou dráhu asi 42 metrů, vozidlo s drážkami hlubokými tři milimetry bude potřebovat o deset metrů víc a s hloubkou dezénu 1,6 milimetru to bude 61 metrů. Rozdíl skoro dvacet metrů! Zatímco první motorista stačí před případnou překážkou zastavit, druhý do ní narazí rychlostí 34 km/h, třetí bude ještě o deset kilometrů rychlejší. Šrámy, které automobil utrpí, budou nepochybně značné. Raději nemyslet na následky srážky pro chodce, cyklistu či motocyklistu.
Tyto výsledky má na svědomí skutečnost, že dotyková plocha pneumatiky s vozovkou se zmenšuje úměrně zvyšující se rychlosti jízdy a opotřebení běhounu. Při rychlosti chůze se pneumatika nová i opotřebovaná dotýkají mokré vozovky celou svou plochou. Řekněme odpovídající velikosti lidské dlaně. Jakmile se rychlost zvýší na 75 km/h, situace se dramaticky mění v neprospěch ojetých plášťů: nová pneumatika s hloubkou dezénu se s povrchem vozovky stýká ze 75 %, ojetá na čtyři milimetry jen z 58 %, s hloubkou drážkování na zákonném minimu (1,6 mm) jen ze 16 %.*
(Podrobnosti v Komunální technice 8/2018)
