Nákladní automobily Star ze Starachowic patří k nejrozšířenějším vozidlům polské konstrukce minulých let. Vyráběly se přes padesát let a byly nejpopulárnějšími „náklaďáky“ u našich severních sousedů. Celková produkce překročila v letech 1948-2006 hranici 631 000 kusů.
Byly to i první poválečné polské automobily. Jejich trambusová kabina navazovala na výrobky společnosti PZInž. (Państwowe Zaklady Inžynierii), zejména na typ PZInž. 713, které se rodily těsně před válkou u této varšavské firmy, známé také licenční stavbou vozů Polski-Fiat. Jejich konstruktéry byli inženýři Mieczyslaw Debicki a Stanislaw Panczakiewicz, kteří se zapojili do vývoje prvních Starů spolu s Janem a Jerzym Wernerovými, Bronislawem Mrozowskim a Zygmuntem Grzonkowskim.
Vývoj probíhal v kancelářích Centralne Biuro Badań i Konstrukcji v Lodži. První kus zhotovila traktorová továrna Zaklady Mechaniczne v Ursusu, která už před válkou vyráběla vlastní nákladní automobily Ursus typu A – po ukončení licenčních typů Berliet a SPA.
Pro výrobu byly vybrány Zaklady Mechaniczne ve Starachowicích, které se zabývaly kovovýrobou od roku 1920. Vyráběly například také jiné rámy pro automobilové podvozky. Aby byla jasná specializace na nákladní vozy, byla továrna byla přejmenována na Fabryka Samochodów Cieźarowych (FSC). Vznikly zde i autobusy, ale jejich výrobu převzal podnik SFA Autosan ze Sanoku, kam Star dodával pouze motory.
První série deseti vozů vyjela v roce 1948, o rok později jich bylo 245, roku 1950 už 782 a další rok 2568. Produkce stoupala v roce 1975 dosáhla úctyhodných 28 300 užitkových automobilů Star. Ve stejném roce druhá továrna FSC v Lublinu vyrobila 29 000 dodávkových Źuků a 2500 zemědělských Tarpanů. Další výrobce nákladních vozů Jelcz dosáhl šesti tisíc a dodávková Nysa, spřízněná se Źukem, zaznamenala 18 500 kusů.
V počátcích měly ještě vozy zážehové motory. Star 20 byl poháněn karburátorovým šestiválcem S-42, který z objemu 4,2 litru dával výkon 63 kW (85 k) a vozu s užitečnou hmotností 3,5 tuny uděloval rychlost až 83 km/h. Vylepšená čtyřtuna dostala označení Star 21 (1957). Legendou se stal Star 25 (od 1960) se silnějším šestiválcem S-472 o výkonu 70 kW (95 k), který s první verzí Diesel (Star 27) opanoval polské silnice.
Vznětový motor S-53 procházel vývojem od roku 1958 v kancelářích ve Varšavě a Lodži. Uživatelé se ho dočkali v roce 1962. Nový Star 27 vycházel z benzinového typu 25, ale nadále používal původní kabinu N-20. Motor S-53 byl také řadový šestiválec, tentokrát s objemem 5,7 litru o výkonu 73 kW (100 k) s nepřímým vstřikováním nafty.
Na řadu Star 200 od roku 1986 navázal Star 1142, poslední s motory řady S-359, ale také Star 742 (od 1990), menší typ 3,2 tuny s polským vznětovým čtyřválcem Andoria 77 kW (105 k). Ještě menší Star 642 (2,9 t) s britským čtyřválcem Perkins Phaser 80 kW (109 k) už nebyl do sériové výroby zařazen.
Z produkce 17 000 vozů ročně s více než 20 000 zaměstnanci zbylo v sezoně 1992 jen čtyři tisíce pracovníků a 1600 vyrobených automobilů. Podnik získala skupina bývalého úspěšného „rallymana“ Sobieslawa Zasady, ale dlouho se neudržel. Po rozštěpení na Star Trucks Sp. z o.o. a druhou firmu Inwest Star S.A. koupila automobilku německá skupina MAN koncem roku 1999. Po mezitypech Star 8.125 (7,5/4,6 t; nástupce 742) a Star 12.155 (12,0/7,9 t; nástupce 1142) s polskými díly, rakouskou kabinou Steyr a německými čtyřválci MAN Diesel s výkony 92 kW (125 k) u menšího a 114 kW (155 k) u většího, už byl konec.
V roce 2000 zavedená série Star S2000 zcela odpovídala produktům MAN/Steyr. Nakonec poptávka poklesla, od roku 2004 se tyto vozy se značkou Star vyráběly v rakouském závodě MAN Nutzfahrzeuge (dříve Steyr). Roku 2006 vyjel poslední Star TGL (tedy MAN TGL/Steyr TGL). Značka se ještě objevila na typech MAN pro polskou armádu, ale v roce 2009 byla definitivně zrušena. Polský MAN Star Truck & Buses se proměnil na MAN Bus a ve Starachowicích přešli na výrobu skeletů samonosných karoserií pro autobusy MAN/Neoplan.
Tomáš Hyan, foto Pol-Mot
Celý příspěvek vyšel v Komunální technice 7/2025