Okolo každého motorového vozidla jsou místa, kam řidič nedohlédne. Z třistašedesátistupňového prostoru se může jednat o nemalou část. Vadí střešní sloupky, malé zadní okno, negativní roli mohou sehrát špatně nastavená zpětná zrcátka.
Řidiči kamionů, autobusů či tramvají mívají problém vidět těsně před svá vozidla. Tam se může schovat chodec, motocyklista či automobil. Hovoří se o slepých úhlech.
Je ještě jedno nebezpečí, s nímž šoféři nepočítají. Slepá skvrna, které je v každém lidském oku na sítnici, kde oční nerv ústí do bulvy. Tam bohužel nejsou žádné světločivné buňky. Běžně se na věci díváme oběma očima. Promítne-li se obraz pozorovaného předmětu na slepou skvrnu jednoho oka, nic se neděje. Mozek si s tím poradí a v konečném důsledku vše vnímáme bez jakéhokoliv omezení.
„Problém může nastat, pokud v daný okamžik na předmět pohlédneme pouze jedním okem. Obraz může na sítnici dopadnout právě v místech, kde je slepá skvrna. Takových situací nemusí být málo. V rozhledu může vadit hlava spolujezdce, střešní sloupek, strom či stožár lampy veřejného osvětlení. Cyklista, motocyklista či chodec mohou být hravě přehlédnuti. Může dojít i k přehlédnutí vzdálenějšího rychle jedoucího osobního auta, které se do přehledné křižovatky řítí po rovné hlavní silnici,“ říká Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.
Všichni řidiči by se proto měli v místech, kde dávají přednost v jízdě, rozhlédnout opravdu důsledně. „Letmé mrknutí nestačí. Pohled by měl být delší, určitě se při rozhlížení vyplatí i lehce kývnout hlavou dopředu a dozadu. To by mělo být dostatečnou prevencí nechtěného, zdánlivě nepochopitelného, přehlédnutí jiného účastníka silničního provozu,“ uzavírá Roman Budský.*
(Podrobnosti v Komunální technice 10/2018)
