Tak se i Praha dočkala své závodní formule. Zatím to sice není Formule 1, ale pro hlavní město je možná užitečnější, než by byla ta slavná automobilová. Úvodní závod se konal 15. září a měl jedenáct účastníků. Na Jungmanově náměstí v Praze jej osobně odstartoval starosta MČ Praha 1 Filip Dvořák.
Pražská formule má hned dvě zvláštnosti: opakuje se mnohokrát za rok a všichni účastníci mají stejné závodní stroje výrazně modré barvy. Do ulic Prahy 1 toho deštivého zářijového dopoledne totiž vyjely nové stroje na zametání vozovek a chodníků. A aby to s barevností nebylo tak jednoduché, nesly značku Green Machines.
Pro čistou Prahu
Obyvatelé Prahy i její návštěvníci vnímají jako jeden z problémů čistotu ulic a chodníků. Týká se to hlavně středu města a historických částí. Radnice MČ Praha 1 se proto rozhodla problém řešit s větší razancí a v letošním roce zavedla komplexní úklid centra ve třech vlnách – jarní, letní a podzimní. Cílem je, aby se nejen „uklízelo“, ale aby skutečně bylo uklizeno. Výsledky se ukázaly již po první jarní vlně. Obyvatelé si začali pochvalovat, že centrum města je vyčištěno takříkajíc z gruntu.
Přes kladné ohlasy ale zůstaly i připomínky, a to zejména k čistotě některých chodníků. A s chodníky v Praze je opravdu problém. Většinou pamatují desítky let a jejich údržba v minulosti nebyla vždy na úrovni. Výsledkem jsou záplaty v asfaltu, nerovnosti v dlažbě a výtluky. Na vině je i mnohdy necitlivý přístup vlastníků sítí k opravám po rekonstrukcích a haváriích. Navíc nebyly chodníky v centru až dosud nijak systematicky čištěny vyhovující technikou.
S iniciativy starosty Prahy 1 Filipa Dvořáka proto radnice vyhlásila projekt společenské odpovědnosti „Společně pro čistou Prahu 1“. V podstatě šlo o veřejnou výzvu firmám, které zde sídlí, podnikají a vytvářejí zisky, aby pomohly zlepšit čistotu centra tím, že za dohodnutých podmínek zakoupí úklidový stroj a poskytnou jej radnici. Ve světě nejsou obdobné projekty ničím výjimečným. Firmy v nich, bez nároku na zisk, demonstrují vztah k městu či obci, aby byly veřejností vnímány jako jejich platná součást.
Vítězství nebylo náhodné
Do projektu se přihlásilo deset společností a díky jim pak mohla městská část vyhlásit veřejnou soutěž na dodávku úklidových strojů, které by čistotu vyřešily definitivně. Po náročném výběrovém řízení, zahrnujícím i několik testovacích kol v provozu, zvítězily zametací stroje Green Machines 414 z nabídky společnosti Profigrass, s. r. o. Deset nových strojů pak zakoupily firmy zúčastněné v projektu, jeden si koupila přímo radnice.
Vítězství Green Machines vůbec nebylo náhodné: Stovky modelů 414S2D, 414RS nebo 424HS již mnoho let čistí chodníky například v Londýně, Říme, Paříži či v Amsterodamu, ale také v Singapuru a jinde ve světě A není divu:díky technickým parametrům jsou pro nasazení v obytných městských částí přímo předurčeny. Jsou výkonné, ale s tichým provozem – hlučnost nepřesahuje 68,1dB(A). Pohon je hydrostatický s plynule regulovatelnou rychlostí pojezdu. Stroj disponuje dvěma plovoucími kartáči o průměru
Jako příslušenství nabízí dodavatel například zařízení pro čištění psích exkrementů, sněhovou radlici se soupravou pro odstraňování ledu nebo sedačku s pořadačem pro třídění odpadů. Pro model 424 HS si uživatel může dokoupit i kabinu pro obsluhu.
Start proběhl hladce
Jedenáct modrých speciálů Green Machines 414 s posádkou bylo seřazeno kolem sochy buditele Josefa Jungmana do úhledné formace. Přišel pokyn „nahodit motory“ a čekalo se na ostrý start. Role startéra se pak ujal sám starosta MČ Praha 1 Filip Dvořák. Vždy představil příslušnou sponzorskou firmu a odmávnutím šachovnicovým praporkem vypouštěl jeden „zameták“ za druhým na závodní okruh, respektive do ulic Prahy 1 podle úklidového plánu. Ten ostatně měly osádky připevněný přímo na palubní desce.
A pokud snad někdo z přítomných hostů a kolemjdoucích trochu škodolibě očekával, že se některý stroj nepodaří nastartovat, nebo se patřičně svižně nerozjede, nedočkal se. Během půl hodiny všechny opustily náměstí, aby sloužily obyvatelům i návštěvníkům centra hlavního města.
Autor: Jiří Trnavský
Celý článek vyšel v čísle 11/2010 časopisu Komunální technika