Jedním z největších pojmů mezi nákladními vozy, autobusy a vznětovými motory byl Leyland; společnost sice nezanikla, ale nyní vyrábí pro své nástupce.
Značka Leyland je zájemcům o automobilovou historii více známá v souvislosti s neblahým spojováním většiny britských výrobců do gigantického seskupení British Leyland Motor Corporation (BLMC). Později se však znovu oddělila a dnes tvoří část amerického koncernu PACCAR, pro který vyrábí vozy nizozemské značky DAF. Je to opravdu paradox, když v 50. letech poskytla DAFu licenci na svoje vynikající diesely.
Původ značky Leyland sahá do malé vesnické kovárny v městě Leylandu v britském hrabství Lancashire, kde před koncem 19. století experimentoval mladý James Sumner s parními stroji, jež využil k pohonu tříkolky, sekačky trávy a nakonec kočáru bez koní. V roce 1896 se spojil s Henrym Spurrierem a založili Lancashire Steam Motor Company, která záhy po přestěhování do nových North Works v Leylandu a spojením se strojírenskou firmou Coulthards z Prestonu změnila jméno na Leyland Motors Ltd. Zájem byl velký, jen za prvních šest let vyrobili 72 parních nákladních automobilů.
Přestože Leyland pokračoval ve výrobě parních vozů až do roku 1926 v továrně Chorley Works, v Leylandu se už od roku 1904 vyráběly typy se zážehovými motory (první 12 k, pak větší 3, 4 a 5 tun s motory 24 k). Současně přibyly autobusy. Za první světové války byl Leyland vybrán jako dodavatel nákladních vozů pro armádu, jichž dodal přes šest tisíc kusů, většinou slavného typu R.A.F. pro Royal Air Force. Založil vlastní ocelárny ve Faringtonu.
Po první světové válce přestavěl tři tisíce válečných náklaďáků v další nové továrně v Kingston-on-Thames a prodával je s dvouletou zárukou! V roce 1919 založil pobočky v Austrálii a na Novém Zélandu, následovaly Kanada a Jižní Afrika. Leylandy vyjely do celého světa. Nabídku tvořily nákladní vozy 2 až 8 tun, ale také autobusy pro 28 až 48 cestujících. Krátké intermezzo znamenaly osobní vozy. Výletem do jejich světa se staly luxusní osmiválce Leyland Eight a lidové Trojany.
Ve zlatých letech 60. tvořily skupinu Leyland Motors výrobce osobních vozů Standard-Triumph (od 1961) a nákladních Leyland, Albion (od 1951) a Scammell (od 1955), přičemž Leyland byl též významným hráčem na poli autobusů. Jeden z nejúspěšnějších britských podniků, který vyvážel svoje produkty do celého světa, však na státní politiku slučování těžce doplatil.
Leyland byl zvolený za vedoucí značku centralizace britského průmyslu osobních i nákladních vozů včetně autobusů a traktorů, což znamenalo spojení několika desítek značek od Austinu po Thornycroft do holdingu British Leyland. Během tohoto procesu většina zanikla, přežily jen některé znovu privatizované včetně Jaguaru, Land Roveru a Leylandu. Začátek konce přišel v roce 1987, kdy vláda rozhodla o prodeji Leyland Trucks nizozemské konkurenci DAF Trucks (autobusová divize zanedlouho putovala do Volvo Group).
Nějaký čas se na britském trhu prodávaly vozy jako Leyland-DAF, ale pak oba noví majitelé značku Leyland zrušili. Zbyla společnost Leyland Motors, která v Leylandu dodnes vyrábí automobily pro značku DAF, která za svůj rozvoj v 50. letech vděčí poskytnutí licence od Leylandu, jenž ji naučil vyrábět vznětové motory.*
Tomáš Hyan, foto autor a Leyland
(Celý příspěvek vyšel v Komunální technice 5/2024)
