Téma energetického využití odpadu je už léta diskutováno veřejností. Častokrát se jedná o spory mezi zastánci recyklování a spalování. Tento článek otevře bránu pražské spalovny v Malešicích a odpoví na otázku, proč není energetické využití vždy špatnou volbou.
Enormní produkce odpadu, kterou zažíváme na počátku 21. století, je výzvou, se kterou se musí naše společnost vypořádat. Jenom v České republice se za rok vyprodukuje 2,58 milionů tun směsného komunálního odpadu, který pak není žádným způsobem využíván. Na tato alarmující čísla se však musíme dívat pragmaticky, a to z pohledu hierarchie nakládaní s odpady.
Jak je patrné, odpad by správně neměl vznikat vůbec. Společnost s nulovým odpadem je vizí budoucnosti, v současnosti však s existujícími odpady musíme naložit správně a v souladu s možnostmi a kapacitami, které máme k dispozici. V roce 2016 bylo materiálově využito pouze 38 % komunálních odpadů. Jak ukazují data z analýz odpadu, které provádí Institut Cirkulární Ekonomiky (dále jen INCIEN), máme velký prostor ke zlepšení právě v prvním kroku - poctivém třídění odpadů již v místě jeho vzniku. I po pečlivém třídění je však v současném systému i odpad takový, který recyklovat nejde. Často jde až o 30 % odpadu, který končí v černých popelnicích.
Co se s takovým odpadem bude dít dále? Jde o materiál, který je znečištěn, není možné jej opravit, je kontaminován, v přírodních podmínkách se nerozloží. Hierarchie nakládání s odpadem odpoví jasně - co není možné materiálově využít, je možné využít energeticky. A tak dočasně nahradit fosilní paliva tzv. alternativními palivy, mezi které se v současnosti řadí i odpad.*
Více v časopisu Komunální technika 12/2017.
