Hodnocení dřevin

Dřeviny jsou součástí prostředí kolem nás. Především v urbanizovaném prostředí však mohou představovat riziko. Pád celého jedince, ale i jeho části může v místech s vyšší koncentrací osob znamenat pohromu. Abychom této situaci předešli, je potřebné průběžné sledování jejich stavu a pravidelná a kvalitní údržba.

To však často bývá problémem. Nedostatkem může být malá informovanost a kvalifikovanost těch, kteří mají problematiku dřevin na starosti, ale i dalších zúčastněných osob. K tomu přistupuje i obecný nedostatek finančních prostředků na provádění kontrol a potřebných zásahů. Velkou výzvou a chybějícím článkem je také absence sjednocení postupů hodnocení dřevin.

Pomoci mohou i specializované semináře, které vedou ke zvýšení informovanosti konzultantů a arboristů. Jeden z nich se konal v první polovině roku na brněnské Mendelově univerzitě. Velký zájem ze strany posluchačů potvrdil, že výběr přednášejících byl opravdu trefný – sešli se zde odborníci z řad vysokoškolských pedagogů, praktikujících arboristů i zástupců státní správy.

Mnoho úhlů pohledu

Na první problém v této oblasti narážíme ještě před započetím samotného hodnocení –

pohled na ochranu krajiny a dřevin v ní umístěných se liší podle jednotlivých zájmových skupin. Jinak na ni nahlíží krajinář, lesák, vodař, geolog, entomolog, zoolog, botanik, mykolog, krajinný ekolog či architekt. Všichni mají v krajině svůj zájem, který se snaží prosazovat. Především je však potřeba, aby tyto skupiny vzájemně spolupracovali.

Svůj pohled praktikujících arboristů na problematiku inventarizace a hodnocení stromů představili Ing. Pavel Wágner a Ing. Marek Žďárský. V oboru se prakticky pohybují od roku 1994 a v rámci podnikání se zabývají hodnocením stromů, jejich ošetřením a soudně znaleckou činností. V praxi lze, podle autorů, odlišit dva přístupy k hodnocení stromů:

-        1. sadovnický – zahradně architektonický – jeho výsledkem je takový návrh pěstebních opatření na hodnocených dřevinách, který směřuje k zachování funkce stromu v kompozici,

-        2. přístup arboristický – provozně bezpečnostní – jeho účelem je hodnocení biomechanické vitality a vlivu na bezpečnost provozu, dopadové vzdálenosti, cílem návrh pěstebních opatření na hodnocených stromech se zaměřením se na určitého jedince se snahou o jeho zachování, pokud je to možné.

Základem hodnocení je inventarizace, což je soupis jedinců rostoucích na hodnocené lokalitě s uvedením botanického názvu, aktuálních hodnot dendrometrických údajů a sadovnické hodnoty, popřípadě vitality, zdravotního stavu, stáří atd. Její součástí je plán se situačním zakreslením jednotlivých dřevin a jedním z výstupů je i konkrétní návrh pěstebních opatření. Ten se v praxi využívá jako: 1. podklad pro kácení dřevin podle par. 8 zákona 114/1992 Sb., 2. součást znalecké činnosti a odborných posudků, 3. podklad pro návrh ošetření dřevin v rámci projektů zpravidla podléhajícím výběrovému řízení, např. pro cenovou nabídku, 4. evidence a péče o dřeviny.

Na co si dát pozor

Hodnocení stromu vychází ze znalostí a zkušeností hodnotitele a jedná se o vysoce subjektivní záležitost. Nejčastější chyby, ke kterým při inventarizaci dochází podle Ing. Wágnera jsou:

1. špatná či nejednoznačná identifikace taxonu, jedince v terénu, nesprávně změřené nebo odhadované dendrometrické údaje, určení vývojového stádia a stáří stromu (životnosti),

2. rozdílný výklad pojmů, jejich záměna, rozdílná kvalita a podrobnost údajů, nesprávná interpretace údajů a její nepochopení zadavatelem hodnocení, neznalost technologií ošetření.

Další problémy jsou spojeny zejména s následujícími aspekty hodnocení:

1. z pohledu kompozice (sadovnická hodnota) – ne zcela jednotně definovaný parametr nebo jeho nevhodné použití. Zároveň autoři zdůrazňují opomíjení kompozičního hlediska při povolování kácení, jakoby tento parametr neměl dostatečnou váhu oproti provozní bezpečnosti.,

2. návrh pěstebních opatření – stále není zodpovězena otázka, kdo jej vypracuje a jak podrobně, zda hodnotitel či arborista. Často bývá příliš obecný a neúplný, zásah by přitom měl být co nejpřesněji popsán a lokalizován, stanovena doba a rozsah,

3. dřeviny někdy hodnotí nezkušené osoby, kterým chybí praktická zkušenost s arboristikou, otázkou je také potenciálně snížená kvalita při hodnocení velkého počtu jedinců za nízké jednotkové ceny,

4. častá rivalita mezi arboristy a zahradními architekty – každý má svůj úhel pohledu,

5. terminologické nejasnosti – nejednotný význam u některých výrazů.

Praktického arboristu především zajímá kvalita provedeného hodnocení a účel, jakému má sloužit. Důležité je vysvětlení použité metodiky a terminologie (zde časté nejasnosti, nutné sjednocení či vysvětlení). Stanovení roční doby, ve které bylo hodnocení provedeno, stáří provedené inventarizace, způsob hodnocení a jeho rozsah (vizuální, přístrojové, laboratorní, ze země, v koruně apod.) je také důležitou informací. Hodnocení může být objektivní (konkrétní defekty) a subjektivní (u nás častěji, na základě fyziologických znaků).

Pokud hodnocení zahrnuje i návrhy pěstebních opatření, je potřebná přesnost jejich výčtu a jasná lokalizace. Nejhorší je neúplný či polovičatý návrh opatření. Proto by bylo vhodné sjednocení terminologie navrhovaných zásahů.

Hodnocení pro laiky

Ing. Eva Mračanská z AOPK ČR seznámila ve svém příspěvku posluchače se základními problémy a defekty, které ve své praxi na stromech detekuje a jakou váhu jim přikládá při hodnocení oprávněnosti žádostí o pokácení stromů.

Při hodnocení dřevin a povolování kácení bývá častým problémem neznalost a malá či žádná zkušenost dotčených orgánů státní správy. Stává se tak především v menších obcích, v jejichž čele stojí osoba, nekvalifikovaná v našem oboru. Pro ty, kteří hodnotí žádosti o povolení pokácení stromu, vypracovala AOPK ČR základní zásady hodnocení. Formulář je k dispozici na webových stránkách organizace v sekci metodiky. Hodnocení vychází z vizuálního posouzení stromu, a to především z hodnocení:

a) kořenového systému, jeho narušení (snížení, zvýšení terénu, narušení výkopy, zpevnění povrchu, ...),

b) kmene a jeho narušení (poškozené kořenové náběhy, dutiny, praskliny, vidlice, nakloněný kmen, výmladky u paty kmene, atd.),

c) vad koruny (jednostranná, mezernatá, narušená ořezem, shluky větví, poškození řezem, výmladky, výskyt jmelí a ochmetu),

d) asimilačního aparátu, plodů.

Nutné je komplexní posouzení stromu na základě jmenovaných kritérií a stanovení provozní bezpečnosti, vitality a perspektivy stromu. Svou roli hraje i funkční a estetický význam dřevin, jejichž posouzení vyžaduje zákon č. 114/92 Sb. O ochraně přírody a krajiny. Je tedy třeba respektovat jak biologický, tak společenský rozměr existence stromu.

Helena Piková

Celý článek je uveřejněn v čísle 9/11 časopisu Komunální technika