Hlavním rizikem jízdy na sněhu či náledí je výrazně nižší přilnavost pneumatik k povrchu silnice. Tření plášťů je při pohybu po mokrém ledu až desetkrát nižší než po suchém asfaltu. Automobil bude úměrně tomu výrazně méně ochotně zatáčet, zrychlovat či zpomalovat.
Základem bezpečné jízdy je dobré obutí vozidla. Pravidla silničního provozu v zimním období sice připouštějí za určitých podmínek možnost jezdit i na letních pláštích, ale rozumnější je tuto možnosti nevyužívat a mít v zimě přezuto.
Vhodné obutí
Řidič, který chce mít jistotu, že udělal maximum pro bezpečí své i ostatních, se raději poohlédne po pneumatikách, které jsou určené pro náročný zimní provoz. Ty budou mít vedle zákonem požadovaného označení M+S umístěný tzv. alpský symbol v podobě emblému trojité hory se sněhovou vločkou.
Kvalita pneumatiky ovšem klesá se zmenšující se hloubkou dezénu. Výška běhounu nové pneumatiky činí asi 8 mm. Pokud je sjetý na 6 mm, prodlužuje se délka brzdné dráhy o 20 %. Při sjetí na zákonnou minimální hranici 4 mm činí prodloužení 50 %. Řidič jedoucí ve vozidle obutém do plášťů s hloubkou běhounu o výšce 2 mm musí počítat s brzdnou dráhou delší o 70 %. Roli sehrává i to, jaký model pneumatiky je použitý. Rozdíl délky brzdných drah může činit až jednu třetinu.
Správná technika
Adekvátně zhoršené přilnavosti plášťů při jízdě po zasněženém či namrzlém povrchu je třeba volit techniku ovládání vozidla, k němuž je potřeba přistupovat s citem. Při rozjezdu dávejme raději méně plynu a zacházejme citlivě s pedálem spojky. Pokud se kola při rozjezdu do kopce i přesto protáčejí, můžeme se zkusit rozjet na druhý převodový stupeň.
U vozidel s pohonem předních kol může nastat situace, že se uprostřed stoupání začnou kola beznadějně protáčet a vůz se zastaví. V tomto případě se lze otočit a zkusit kopec zdolat na zpátečku. Velmi často tato taktika pomůže, řidič však musí být velmi opatrný. Couvání samo o sobě je rizikový úkon, navíc při této jízdě bude váznout chlazení motoru. Takže tento způsob raději používejme v nouzi nejvyšší a jen v úseku, kde je to nezbytně nutné.
Šoféři tzv. zadokolek si ve stejné situaci mohou pomoci chvilkovým zatížením zadní části vozu, třeba posazením spolucestujícího na hranu zavazadlového prostoru. Úkon je to poměrně nebezpečný, a navíc v rozporu s pravidly silničního provozu, takže ho používejte opravdu jen v kritické situaci.
Nebezpečné zatáčky
Automobil bude na sněhu a náledí i hůř zatáčet. Takže při jízdě do zatáčky je třeba náležitě snížit rychlost a snažit se ji projet po oblouku s konstantním natočením volantu do příslušného směru. Pokud nezvolíte správnou stopu, můžete být uprostřed zatáčky donuceni výrazněji stočit volant do oblouku, což ovšem může mít za následek ztrátu přilnavosti kol k povrchu silnice a následný smyk. U tzv. nedotáčivých vozidel se projeví tak, že automobil má snahu vyjíždět předkem mimo vozovku. V této situaci je nejlepší vyšlápnout pedál spojky, trochu narovnat kola, přibrzdit a opět zatočit.
Naopak u přetáčivého automobilu bude mít jeho předek snahu se nadměrně stáčet do zatáčky a jeho zadní část nás bude chtít „předběhnout“. Vůz se začíná otáčet kolem své osy a jde do hodin. Je třeba povolit pedál plynu, vyšlápnout spojku a volant stočit proti směru smýkajícího se zadku. Pracovat s volantem je třeba citlivě, v opačném případě hrozí, že se zadek přesmýkne do opačného směru a vůz se stane neovladatelným. Jakmile se automobil začne srovnávat, vracíme volant zpět do původního natočení. To by mělo být zárukou bezpečného projetí zatáčkou.
Opatrnost je na místě i při jízdě z kopce. Na kluzkém povrchu se vyplatí udržovat bezpečnou rychlost motorem, brzdu používat uvážlivě a citlivě. Od vpředu jedoucích vozidel zvětšíme odstup.
Pře(d)jíždějme opatrně
Řidiči nejednou řeší dilema, jak předjet pomalejší vozidlo v případě, že je mezi jízdními pruhy vrstva sněhu. Určitě je dobré zvážit, zda se lze zhostit uvedeného manévru bezpečně. Pokud ano, je nutno do sněhového pásu najíždět bez plynu a případně i s vyšlápnutou spojkou. Tento úkon si přirozeně vyžádá delší dobu než za neztížených podmínek.
Pamatovat je třeba především na vzdálenost a rychlost vozidel jedoucích v pruhu, do něhož se chystáme přejet. „Na zimních dálnicích je dobré mít na paměti, že kvalita povrchu levého pruhu bývá nejednou výrazně horší než toho pravého. Zahájení předjížděcího manévru je tak třeba pečlivě zvážit,“ upozorňuje Roman Budský z Platformy VIZE 0.
Hurá do hor!
Při jízdě do zimních hor prozíraví řidiči přibalí lopatku, smetáček a sadu sněhových řetězů. Lopatka může pomoci při vyprošťování vozidla uvízlého v závěji. A také v případě, že kolem zaparkovaného auta projede pluh a vytvoří sněhovou bariéru, přes kterou se nám nebude dařit bez újmy na vozu projet. Smetáček poslouží pro důkladné očištění zasněženého automobilu. Ostatně zákon o silničním provozu výslovně zakazuje řídit vozidlo, na němž je námraza či sníh zabraňující řádnému výhledu řidiče do všech stran či nebo na němž je led, který by při uvolnění mohl ohrozit bezpečnost provozu.
Sněhové řetězy pak budou v horách poslední záchranou, jak úspěšně zdolat zasněženou silnici. Jejich použití není obecně povinné, ale pokud je na vozidlo nasadíte, smíte jet rychlostí maximálně 50 km/h. Na dálnicích, silnicích a místních komunikacích je ovšem zakázáno sněhové řetězy používat v úsecích, kde není vozovka dostatečně pokrytá sněhovou nebo ledovou vrstvou. Povinnost použít sněhové řetězy může být stanovená dopravní značkou Sněhové řetězy. Řidič motorového vozidla o třech a více kolech tady může pokračovat v jízdě až po nasazení sněhových řetězů na nejméně dvě hnací kola. Příkaz vyplývající z této značky ukončuje svislá dopravní značka Sněhové řetězy – konec.
Roste počet nehod v zimě?
Záleží na tom, zda se jezdí po zasněžených silnicích či nikoliv. „Obecně lze říci, a dokazují to i zahraniční zkušenosti, že pravděpodobnost nehody se při jízdě na sněhu zvyšuje. Nicméně jezdí se pomaleji, následky tak bývají méně závažné. Bývá méně mrtvých i vážně zraněných,“ vysvětluje Roman Budský.
Naopak – pokud je v zimě suchý či mokrý povrch, bývá nehodovost vyšší. Souvisí to kromě jiného s tím, že se jezdí stejně rychle jako na podzim či v létě, navíc po velkou část dne bývá snížená viditelnost. Rychlí řidiči obvykle později reagují na různé překážky silničního provozu a také na často neviditelné chodce.
Rozborem našich národních statistik dopravní nehodovosti lze dojít k závěru, že zimní měsíce jsou nadprůměrně nebezpečné pro chodce a také pro osoby v seniorském věku (65+).*
Zdroj: Platforma VIZE 0
