Zákon o silničním provozu říká, že „řidič musí přizpůsobit rychlost jízdy zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat“. Přesto je nepřiměřeně vysoká rychlost jízdy hlavním zabijákem.
V roce 2019 v jejím důsledku zemřelo 188 osob (34 %) z celkových 547 obětí dopravních nehod. Vysoká rychlost zabíjela i v roce 2020, kdy její vinou zahynulo 151 ze 460 obětí nehod – tedy rovná třetina. Neustále je tedy potřeba připomínat, že nepřiměřená rychlost může zabíjet.
„Může se jednat také o jízdu rychlostí hluboko pod stanoveným maximálním limitem. Například s ohledem na stav silnice, vozidla či nákladu nebo schopnosti řidiče může být taková rychlost nebezpečná,“ upřesňuje Roman Budský z Platformy VIZE 0.
Bezdůvodně…
Méně se už zmiňuje, že stejný paragraf zákona o silničním provozu hovoří o tom, že řidič nesmí omezovat plynulost provozu na pozemních komunikacích bezdůvodně pomalou jízdou (a také pomalým předjížděním – jevem, s nímž se nezřídka setkáváme na dálnicích). Jistě si toto zákonné ustanovení nelze vykládat tak, že řidiči vozidel jsou povinni za všech okolností jezdit na samém zákonem povoleném maximálním limitu.
„Za bezdůvodně pomalou je třeba považovat takovou jízdu, která není odůvodněna aktuální provozní situací, vlastnostmi řidiče, jeho vozidla či přepravovaného nákladu. Například se rozhlížíme po krajině, telefonujeme, díváme se do mapy. Zvolené tempo jízdy by nemělo omezovat a často dokonce ohrožovat ostatní,“ vysvětluje Roman Budský. *
(Podrobnosti v Komunální technice 4/2021)
