Každý den teď vyrážejí lidé ze společnosti E.ON Servisní do terénu. Nastalo totiž ideální období pro kontrolu těsnosti plynového potrubí, zkontrolovat se přitom musí ve 250 obcích.
„Než všechna potrubí zkontrolujeme, najezdíme zhruba 2200 kilometrů, kolegové z ostatních středisek nachodí pěšky 400 kilometrů tam, kam se detekční vůz nedostane, a k tomu ještě musí zkontrolovat 700 kilometrů přípojek,“ sype čísla z rukávu posádka detekčního vozu ve složení Radko Frček a Čestmír Hromada (na snímku za volantem).
Aby jim šla práce dobře od ruky, mají šikovného pomocníka. Odhalit, jestli někde neuniká plyn, jim pomáhá speciální přístroj – detektor zvaný Portafid. Ten se neobejde bez dvou plynových lahví. „V jedné je pracovní plyn, ve druhé kalibrační plyn,“ dodávají pracovníci E.ON Servisní a doplňují, že v detektoru je ještě komůrka, kde hoří plamínek. Ten je důležitou součástí detektoru při vyhodnocování, zda se jedná o zemní plyn.
V praxi to podle jejich slov vypadá tak, že auto přes gumové zvony, které jsou upevněné vepředu automobilu, nasává do detektoru vzduch z okolí, který dále pokračuje právě přes tu komůrku. Pokud je ve vzduchu metan nebo jiný hořlavý plyn, plamínek se rozhoří, čímž se zvýší teplota a na přístroji se ukáže naměřená hodnota koncentrace. Ta se udává v jednotkách ppm neboli částicích na jeden milion (10-4 %). Přístroj je velmi přesný a citlivý na jakoukoliv změnu nasávaného média.
Největší výhodou ale je, že už údaje o místu, kde plyn uniká, se nemusí zaznamenávat do papírové mapy. V notebooku totiž má posádka unikátní program, který tuto práci udělá za ni. „Když jsme měli ještě starý počítač, byla v něm mapa, ta se ale neotáčela po směru jízdy. Veškeré naměřené údaje jsme museli zaznamenávat do papírové mapy. Teď jsme ale připojeni na satelit, takže se mapa otáčí podle toho, jak jedeme, stejně jako v navigaci,“ poukazují Radko Frček a Čestmír Hromada na jednu z výhod programu.*
(Foto Petr Zikmund)