V obcích je pouze velmi málo ploch, na kterých nejsou keřové a stromové porosty. Keřové a stromové porosty nás obklopují a patří odjakživa k životu lidí. Některé rostou v souladu s přáním lidí, jiné lidem časem překážejí a další se stávají nebezpečnými (suché, ztrouchnivělé), případně nevhodnými a nežádoucími pro zamýšlenou činnost lidí (stíní, omezují průchod, omezují výhled, apod.). Jako lidé, i stromy a keře s ubíhajícím časem stárnou. Na udržovaných komunálních plochách musí být jejich růst průběžně usměrňován.
Je to střih, prořezávka, likvidace polomů a zlomů, odstraňování vývratů, uvolňování keřů a stromů od buřeně a také občasná těžba (kácení). Po každé těžbě dřevin zůstávají pařezy, některé vyšší, jiné nízké, záleží na použité technologii těžby. V některých místech v činnosti lidí nepřekážejí, takže jsou ponechány svému osudu, v jiných by měly být odstraněny, aby nevytvářely překážky (bezpečnost dopravy, odvod srážkových vod) a nepřekážely při další výsadbě nebo nekazily estetický vzhled. K dispozici jsou rozmanité technologie pro odstranění pařezů. Počínaje snahou o jejich spálení, rozvláknění drtičem, až po použití rýpadla nebo dozeru jako mechanizace klučící pařezy. V lesnictví jsou používány klučící radlice, které jsou opatřeny místo břitu několika trny.
V komunální oblasti jsou používány stroje, kterými je nadzemní i částečně podpovrchová hmota pařezů odstraněna frézováním. Stroj používaný na frézování pařezů se nazývá fréza na pařezy. Sestává se z podvozku (kolový, pásový), energetického prostředku, který zajišťuje pohyb vlastního stroje a pohon pracovní části stroje. Pohyb některých malých modelů je realizován obsluhou. Stroje lze rozdělit do následujících skupin:
a) přípojné,
b) návěsné,
c) závěsné,
d) samojízdné,
e) tlačené obsluhou.
Pracovní část frézy na pařezy je tvořena:
1) Kotoučem frézy, na kterém jsou po obvodu přišroubovány nože s břity ze slinutých karbidů. Průměr kotoučů je variabilní a závisí na velikostní kategorii frézy. Počet nožů umístěných na obvodu kotouče obecně závisí na jeho průměru (například průměr kotouče 400 mm nese 12 nožů, průměr 500 mm nese 18 nožů).
2) Frézovací hlava je ovládána (zvedána, spouštěna a natáčena v určitém úhlu od osy stroje) několika způsoby. Může to být využitím tříbodového závěsu traktoru, pomocí hydraulicky ovládaného ramena jeřábu, násadou, resp. výložníkem rýpadel, univerzálních zemních strojů nebo výložníkem smykem řízených nakladačů. U malých strojů se spouštění a manipulace provádí ručně. Vertikálně rotující kotouč je poháněn prostřednictvím vývodové hřídele traktoru nebo pomocí hydromotorů, které využívají tlak a objem oleje z hydrogenerátoru mobilního energetického prostředku, jímž je frézovací hlava nesena.
Princip činnosti spočívá v tom, že rotující kotouč s připevněnými břity po jeho obvodu, je dáván do řezu (břity jsou postupně ponořovány do dřevní hmoty pařezu) a nože ubírají hmotu pařezu ve vertikálních pruzích. Odřezaná hmota je rotujícím kotoučem vrhána směrem ke stroji. Obvodová rychlost břitů nožů se pohybuje v rozsahu 45 až 70 m/s.
Frézy na pařezy jsou vyráběny v různých velikostech:
a) Malé na jednoosém podvozku s pohonnou jednotkou pro pojezd i pohon o výkonu 9 až 20 kW a hmotností přibližně do 250 kg. Jsou to ručně vedené stroje s vlastním pohonem spalovacím motorem (firma LASKI dodává na trh stroj F 450, u něhož je využíván k pohonu elektromotor). Určeny jsou pro likvidaci pařezů a jejich částí do hloubky pod povrch terénu 120 - 200 mm;
b) Střední jsou vyráběny v několika variantách. A) Jako poháněné vývodovou hřídelí traktoru a neseny v tříbodovém závěsu traktoru; B) Přívěsné nebo návěsné s jednoosým nebo dvouosým podvozkem s vlastním motorem pro pohon pracovní části; C) Kompaktní samojízdné stroje na pásovém podvozku; D) Závěsné na výložníku nebo násadě zemních strojů. Jsou určeny pro likvidaci pařezů a jejich částí do hloubky 350 mm. Výkon motoru pro pohon je v rozmezí 20 - 50 kW.
c) Velké jsou poháněny motory o výkonu nad 50 kW. Jsou umístěny na podvozku jako přípojné nebo návěsné, resp. jako kompaktní samojízdné stroje na pásovém podvozku.
Celý článek je otištěn v čísle 1/09 časopisu Komunální technika.
Autor: Ing. Ivo Celjak, CSc.
