Typická tatrovácká koncepce s ocelovou nosnou rourou místo žebřinového rámu se uplatnila poprvé u osobních automobilů Tatra před 100 lety. První speciálně konstruované nákladní vozy s touto konstrukcí vyjely o tři roky později…
Unikátní třínápravová Tatra 24 i její dvounápravová verze Tatra 23, obě uvedené v roce 1926, poprvé uplatnily originální tatrováckou koncepci u těžkých nákladních automobilů, která zůstala jejich charakteristickým znakem dodnes u typových řad T158 Phoenix a nástupců nejúspěšnější řady Tatra 815. Dříve než v roce 1926 se tato roura objevila jen u osobních vozů Tatra 11/12 a jejich lehké užitkové varianty Tatra 13.
Dobový prospekt uvádí (cituji), že „bezrámové chassis přináší pevné spojení poháněcí jednotky ocelovou troubou se skříněmi zadních náprav, uvnitř rotuje hnací hřídel bez potřeby kloubového spojení. Konstrukce Tatry se tak hodí zvláště pro šestikolové provedení, jedinečná přizpůsobivost kol k jízdní dráze jest umožněna v nejvyšší míře výkyvnými polonápravami...“
Na rozdíl od poválečných typů T111, T138, T148 nebo T815 byly u Tatry 24 poháněny pouze nápravy zadní, odpružené svazky listových per; přední nápravu tvoří spodní příčná kyvná ramena s odpružením napříč šikmo uloženými vinutými pružinami, ukotvenými nahoře na skříni převodovky. Výhodou je rovněž snížení neodpružených hmot a celkové hmotnosti. Průchodivost terénem je ovšem u Tatry 24 vzhledem k době jejího vzniku obdivuhodná. Užitečná hmotnost nákladu činila šest tun u třínápravové verze a čtyři tuny u dvounápravové.*
Tomáš Hyan, foto archiv
(Celý příspěvek vyšel v Komunální technice 11/2023)
