Nefungovaly by bez nich ovladače, svítilny, ale třeba ani mobilní telefony. Řeč je o bateriích. V Česku pětina z baterií, které se dostaly do oběhu, končí v koši. Jejich zpětný odběr a následná recyklace je ale více než důležitá.
Baterie a akumulátory totiž obsahují řadu nebezpečných kovů, jež mají nepříznivý vliv na životní prostředí a také na lidské zdraví. Přinášíme šest zajímavostí, proč baterie nesmějí končit na skládkách.
Baterie jsou pro přírodu i zdraví nebezpečné
Průměrná česká domácnost má ve svých spotřebičích a zařízeních asi 50 kusů baterií. Našli bychom je třeba v nástěnných hodinách, dálkových ovladačích, rádiích, telefonech ale i v televizi. Nejčastěji se jedná o baterie alkalické. Hojně využívané jsou rovněž ty lithiové, které mají vyšší výdrž a díky tomu jsou vhodné třeba pro mobilní telefony nebo notebooky. Co je však pro všechny tyto zdroje energií shodné, je fakt, že obsahují toxické látky jako například olovo, rtuť nebo lithium. Představují tedy takzvaný nebezpečný odpad, který nesmí skončit na skládkách nebo být spálen. „Při rozkládání baterií v přírodě hrozí znečištění půdy a vody těmito těžkými kovy, což může mít vážné dopady na ekosystémy. A třeba rtuť je silný neurotoxin, který negativně působí na lidské zdraví,“ upozorňuje Radim Tlapák, ředitel internetového obchodu BatteryShop.cz, který je předním prodejcem akumulátorů na českém trhu.
Polovina odpadních baterií zůstává v šuplících nebo končí v koši
Přestože stále více Čechů ví, co s vyřazenými bateriemi a akumulátory udělat, 20 % jich stále ještě skončí v odpadkovém koši nebo zůstane doma v šuplíku. Podle statistik v roce 2022 přesáhl celkový zpětný odběr přenosných baterií a akumulátorů hranici 80 %, přitom v roce 2021 to bylo jen 68 %. Jedním z nejčastějších mýtů o recyklaci baterií je ten, že je není kam odevzdat. Přitom speciální sběrné nádoby, do nichž mohou lidé zdarma zařízení odevzdávat, je možné najít na stovkách míst. Například v obchodech s elektronikou, ve sběrných dvorech, ale také ve školách nebo na obecních úřadech. „Po celé republice máme skoro tisícovku speciálních sběrných boxů, do kterých občané odevzdávají vysloužilé baterie a akumulátory. Tuto službu mohou využívat obce, školy a firmy a my se poté postaráme o bezplatný svoz a následné zpracování tohoto odpadu,“ uvádí Tomáš Pešek, jednatel společnosti REMA Battery, která je jedním ze dvou kolektivních systémů pro přenosné baterie a akumulátory působících v České republice.
Pro těžbu surovin se využívá dětská práce
Negativní dopad na životní prostředí nemají jen použité baterie, ale i samotný proces při výrobě nových. Baterie a akumulátory obsahují řadu těžkých kovů. Jejich těžba je kromě ekologické zátěže spojena i s vážnými sociálními a lidskými problémy. Například více než polovina světové produkce kobaltu pochází z Demokratické republiky Kongo, kde jsou k jeho těžbě zneužívány děti, které jsou nuceny pracovat v hrozných podmínkách. Přitom kobalt je klíčovou surovinou při výrobě lithiových baterií. Odevzdáním použitých baterií může každý pomoci k opětovnému získání kobaltu pro výrobu nových baterií.
Suroviny na výrobu baterií mohou dojít
Zásoby těžkých kovů nejsou neomezené. A protože poptávka po bateriích neustále roste, je nezbytné hledat způsoby, jak vyřazené baterie a akumulátory recyklovat. Recyklací totiž můžeme z baterie zpětně získat asi tři čtvrtiny obsažených materiálů. Baterie a akumulátory jsou tak cenným zdrojem zinku, železa, manganu, niklu, kadmia, kobaltu nebo olova. Tyto kovy mohou být využity jak při výrobě nových baterií, tak například i v ocelářském průmyslu nebo v kosmetice. Recyklace tak není důležitá pouze z ekologického hlediska, ale i ze společenského a ekonomického. „Zpracování surových kovů k výrobě nových baterií je energeticky mnohem náročnější než jejich získávání recyklací. Například pro výrobu jedné tuny železa je potřeba vytěžit a zpracovat zhruba padesát tun železné rudy. Stejné množství železa přitom můžeme získat recyklací zhruba 15 tun baterií. Recyklace železa z baterií tedy představuje sedmdesátiprocentní úsporu energie oproti získávání železa z rudy,“ přibližuje Pešek.
Moderní technologie šetří životnost baterií
Podle odborníků bude baterií a akumulátorů ve světě neustále přibývat. Trend ovlivňuje i aktuální rozvoj elektromobility, který v následujících letech způsobí prudký růst množství těchto zařízení. Aby se tak co nejvíc snížil počet baterií v oběhu, je jednou z možností pořizovat do domácností například tužkové baterie, které se dají opakovaně dobíjet. Na trhu se objevují běžně, jsou však o něco dražší než ty jednorázové. Lidé často mívají strach, že nezvládnou odhadnout správnou dobu nabíjení, články takzvaně přebijí, a tím i znehodnotí samotnou baterii. Tyto obavy jsou ale zbytečné. „Moderní baterie, a dokonce i nabíječky umí samy rozpoznat, jak moc jsou dobité. Podle toho dobíjení buďto přeruší, nebo sníží nabíjecí proud na minimum. Stejně v dnešní době fungují například i chytré telefony, které si podle předchozího dobíjení umí rozvrhnout tento šetrný režim,“ vysvětluje Tlapák.
Lidé často vyhazují baterie předčasně
Ve sběrných nádobách mnohdy končí baterie jen z poloviny vybité. Při nákupu nových je vždy důležité vybírat takové druhy, které jsou pro dané spotřebiče doporučené nebo přímo určené. To zajistí co nejdelší životnost. Pokud ale člověk bude mít pocit, že baterie už dosluhuje, měl by zvážit, zda nenajde využití ještě někde jinde. Baterie na provoz některých zařízení, typicky dětských hraček, už energeticky nemusí stačit a pro uživatele je to signál, že je čas ji vyhodit. Přitom ale může ještě několik měsíců, nebo dokonce i let posloužit v nějakém méně náročném přístroji, třeba v ovladači nebo budíku, než se vybije úplně.*
