Před pětapadesáti lety se představila Tatra 813, vrchol československé konstrukční školy nákladních vozů s páteřovým rámem. Vyráběla se patnáct let jako náš největší automobil. Obr z Kopřivnice ovšem nesloužil pouze vojákům.
Kolos, jak se zpočátku oficiálně jmenoval první typ vozidla Tatra 813, čtyřnápravový se znakem náprav 8 x 8, byl zkonstruovaný především pro armádu.
Zpátky k dvanáctiválci
Tento vůz byl premiérovou čtyřnápravovou Tatrou a první těžkou s bezkapotovou kabinou. Vývoj probíhal od počátku 60. let, kdy už naběhla sériová výroba klasického kapotového typu Tatra 138, nástupce populární „stojedenáctky“. Mohutný stroj vzbudil velkou pozornost při představení v roce 1967, samozřejmě šlo především o vojenské vozidlo 8 x 8 s taktickou jednoduchou montáží pneumatik, jež se dohušťovaly za jízdy. Původní zadání Ministerstva národní obrany ČSSR z roku 1959 totiž bylo na střední dělostřelecký kolový traktor (tahač).
V civilním sektoru se uplatnily především pozdější třínápravové a dvounápravové verze. Hlavně jako tahače přívěsů, nahrazující Tatru 141, odvozenou ještě z modelu 111. Novinka však znamenala návrat ke dvanáctiválcovému motoru, byl to nový typ T 930, konstrukčně unifikovaný s osmiválcem T 928 pro Tatry 138 a 148. Původní plán hovořil o nabídce osmi motorů s výkony 132 až 250 kW (180 až 340 k). Uplatnily se však pouze zmíněné dvanáctiválce T 930, nejprve s výkonem 184 kW (250 k) a později 199 kW (270 k). Podle údajů výrobce byla hmotnost přívěsů, které mohly Tatry 813 vléci, až 100 tun; pouze u menšího čtyřkolového typu to bylo jen 65 tun.*
(Podrobnosti v Komunální technice 1/2023)
