Velorex: z nouze ctnost, ale i pomoc

Dnes je populární „hadraplán“ navzdory své jednoduchosti československou legendou. Když přestal sloužit schválenému účelu, stal se kultovním dopravním prostředkem mladých nadšenců, kteří si pořídili zbylé stroje, renovovali je a dodnes s nimi jezdí.

Většina z vyrobených kusů, jež svou přezdívku získaly pro někdejší letecký styl potažení trubkového rámu plátnem či koženkou, zmizela v propadlišti dějin, nicméně obrovskou reklamu vymírajícímu druhu udělal známý film Vrchní, prchni, v němž falešný vrchní v podání nedávno zesnulého Josefa Abrháma inkasoval hosty v restauracích, aby si místo ubohého Velorexu vydělal na skutečný automobil...

Skromné začátky

Duchovním otcem tříkoly (nikoli tříkolky, ta je přece pro děti!) byl František Stránský (1914 – 1954), který dojížděl do práce na kole a snil o lepším vozidle. Když začal podnikat na vlastní pěst, založil opravnu jízdních kol Moto-Velo-Sport v České Třebové a spolu s bratrem Mojmírem (1924 – 2011) se pustil do konstrukce první tříkoly. Během války to jistě nebylo lehké, ale základní koncepce tříkolového vozidla s hmotností do 200 kg a jedním poháněným kolem vzadu byla odzkoušená.

Po válce se rozběhla malosériová výroba s označením OS-KAR (po ose jezdící kára), kterou převzalo po znárodnění Velodružstvo Hradec Králové, později pod názvem Velorex sdružující několik provozů ve Východočeském kraji. Protože z války se vrátili tělesně postižení, podařilo se prosadit sériovou výrobu ve větším množství, přičemž o distribuci se staral Československý svaz invalidů. Ten vybíral postižené a tříkoly jim přiděloval, stejně jako spolupracoval na příslušném řešení ovládacích prvků podle stupně postižení jednotlivých řidičů.

Výroba se rozbíhá

První OS-KAR z České Třebové dostal vzduchem chlazený dvoudobý jednoválec Jawa 250, ale u Stránských vznikaly jen malé šestikusové série – celkem 36 vozů.V létě 1952 byla v rámci Velodružstva produkce vylepšeného typu se sníženou přední částí převedená do závodu Rychnov nad Kněžnou (Solnice), a tam pokračovala postupně vylepšovanými typy.

Naposledy se jméno Oskar objevilo v polovině 50. let na typu Velorex Oskar 54. Po zmenšení průměru kol z 19 na 16 palců vznikl Velorex Oskar 16, který se později změnil na typ Velorex 16/250 a od roku 1963 na dvojici Velorex 16/175 (motor z Čezety) a 16/350 (dvouválec z Jawy 350). Třistapadesátka se pak stala nejrozšířenějším Velorexem.

Produkce stoupala: sto tříkol ročně zřejmě překročila už v roce 1953, na tisíc se dostala v roce 1963. Rekordem bylo zhruba 1300 Velorexů, které opustily výrobní halu jak v roce 1967, tak 1968. Celkem se do roku vyrobilo 15 300 těchto tříkolových vozidel. V letech 1966 – 1968 je dokonce zařadil Motokov do svého exportního programu a skutečně jich přes tisícovku prodal v Maďarsku, Bulharsku a Polsku. Do dalších zemí se dostaly individuálně až jako historická vozidla.

Který byl nejslavnější?

Vyvrcholením produkce Velorexů se stal typ 16/350 poháněný dvoudobým dvouválcem Jawa 350 (většinou upraveného typu 572) o objemu 344 cm³ (vrtání x zdvih 58 x 65 mm) a výkonu 16 koní (11,8 kW) při otáčkách 4750 min-1, který poháněl zadní kolo prostřednictvím čtyřstupňové převodovky a sekundárního převodu řetězem. Zvláštností byly možnost obráceného běhu pro zpátečku a nucené chlazení válců ventilátorem.

Prospekt Motokovu z roku 1963 v maďarském jazyce dále uvádí vnější rozměry 3100 x 1400 x 1240 mm, rozvor náprav 2200 mm a rozchod předních kol 1240 mm. Základem konstrukce byl prostorový trubkový rám potažený koženkou; teoreticky šlo o dvoumístné kupé. Vozík vykazoval pohotovostní hmotnost 298 kg a užitečnou 200 kg (dvě osoby). Uháněl největší rychlostí 85 km/h, dosahoval stoupavosti 45 % a spotřeby směsi benzinu s olejem podle normy ČSN 4,8 litru na 100 kilometrů.

Pokusy na čtyřech kolech

Snahy o vylepšení tříkoly probíhaly již během její výroby. Velkou pozornost vzbudil dvousedadlový roadster s laminátovou karoserií, označený Velorex 1960 podle modelového roku 1960, který zářil na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. Dokonce už byly vytištěné prospekty, ale podle dostupných informací vznikla jen necelá desítka prototypů. Motorem byla opět Jawa 350. Počítalo se ovšem i s novou „čtyřstovkou“.

Ještě dřív se objevilo několik prototypů lehkých užitkových vozů, valníčků Velorex 435-D (dodávkový) s laminátovou karoserií nápadně připomínající italský Fiat Nuova 500. Měly také motor Jawa 350 s ventilátorem. Prototyp byl schválený do provozu už v roce 1967, ale výroba se také nerozběhla.

To se podařilo až s osobním typem Velorex 435-O na čtyřech dvanáctipalcových kolech, který nabízel prostornější interiér a vypadal jako malý automobil, byť jeho karoserii tvořily kromě několika laminátových dílů rovněž koženkové potahy. S motorem Jawa 350 se vyrobilo 1380 kusů (1971 – 1973), tedy podstatně méně, než tříkolových.

Diverzifikace a sidecary

Když jsem 6. listopadu 1986 s kolegy motoristickými novináři navštívil Výrobní družstvo Velorex, prohlásil jeho předseda Lubomír Čtvrtečka, že po patnácti letech zaznamenali zájem o licenční výrobu z Indie, jenže všechny přípravky už byly zlikvidované.

Družstvo tehdy úspěšně vyrábělo další zajímavý produkt, a to sidecary, tedy boční přívěsné motocyklové vozíky, které vyváželo do celého světa včetně Kanady, USA a Austrálie. Ve výrobě byly sidecary dvou generací, Velorex 562 v Žamberku a modernější 700 v Rychnově, kromě další produkce náhradních dílů a příslušenství jízdních kol, elektrického akumulačního topení, hudebních efektorů Equalizer a Octaver, nábytkového kování, rehabilitačních pomůcek, kamerových a kytarových závěsů, obytných přívěsů a dalších.

Společnost přežila i po změně společenských poměrů. Coby nové výrobní družstvo Velorex Žamberk (založené 1992) se i po třiceti letech věnuje oblíbeným sidecarům pro klasické i moderní motocykly. O tříkolové Velorexy se nadále starají jejich nadšení majitelé ve značkových klubech. Odkaz Velorexu láká také nové konstruktéry, a proto se na motocyklovém salonu v Brně 2010 představil moderní Velor-X-Trike s laminátovou karoserií.*

Tomáš Hyan, foto autor a Motokov

(Příště: Tatra 813)

Popisky:

1:

Klasický Velorex 16/350 z roku 1969 na výstavě v Národním technickém muzeu v Praze

2:

Prvním sériovým typem byl OS-KAR 52 s vyšší přídí a motorem Jawa 250 (1951)

3:

Dvoudobý dvouválec Jawa 350, opatřený ventilátorem nuceného chlazení

4:

Velorex 435-D, pokus o lehké užitkové vozidlo s valníkovou nástavbou (1967)

5:

Čtyřkolový Velorex 435-O se sice vyráběl sériově, ale popularity tříkoly nedosáhl

6:

„Hadraplán“ na soutěži historických vozidel ve Španělsku v devadesátých letech

7:

Tříkola Velorex na prospektu Motokovu (v maďarštině z roku 1963)

8:

Velorex 1960 jako marná snaha o levnější alternativu Škody 450 (Felicie)