Autor
Kategorie:
Nezařazené

Zařízení pro údržbu zeleně kolem cest

Podle zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích a prováděcí vyhlášky 104/1997 Sb., jsou pozemní komunikace kategorizovány podle svého určení, dopravního významu, stavebně technického vybavení do kategorií dálnice, silnice, místní a účelové komunikace.

Účelové komunikace slouží ke spojení jednotlivých objektů nebo ke spojení těchto objektů s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Mohou však plnit i jinou dopravní funkci, jako například cyklistických stezek, cest pro hipoturistiku, cest pro pěší a podobně.
Pro polní cesty je stanoveno, že na úzkých plochách podél cest v úrovni okolního terénu může být provedena výsadba stromů pokud vzdálenost kmene stromu od okraje zpevnění vozovky bude alespoň 4,5 m, přitom stromy musí být sázeny nejméně 0,5 m za hranou příkopu. Jejich koruny, po dopěstování, nesmí zasahovat do průjezdního prostoru cesty. Odpovídající výška spodních větví koruny musí být minimálně 3,0 m nad rovinou vozovky. Z hlediska údržby je jedno, zda jsou cesty využívané hodně, nebo velmi málo. Silniční zeleň je podle Zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, silniční vegetace na silničních pomocných pozemcích a na jiných pozemcích tvořících součást dálnice a silnice; je na pruhu pozemku přilehlého po obou stranách k tělesu silnice.
Údržba každé zeleně, tedy i té, která je kolem účelových komunikací, je nepřetržitý proces, jehož smyslem je zachování charakteru, účelu, funkčnosti zeleně a také zajištění estetického vzhledu kolem cest. V případě údržby zeleně kolem cest je navíc zajišťováno několik významných a specifických faktorů. Pravidelnou údržbou zeleně kolem cest se například eliminuje faktor prostředí při zajištění bezpečnosti silničního provozu. Ten spočívá ve zhoršení rozhledu na křižovatkách vlivem stromové nebo keřové vegetace, dohledu v zatáčkách vlivem vysoké trávy a viditelnosti osob na krajnicích vlivem větví a keřů. Dalším faktorem, který je údržbou zeleně sledován, je eliminace účinků povodní z přívalových srážek. Ten se zakládá v zamezení tvorby bariér při odvodu vody po prudkých lijácích. Překážky jsou tvořeny rostoucími náletovými dřevinami nebo vysokou trávou v korytech svodných příkopů a také trávou a ulomenými větvemi. S tím souvisí také ucpávání vodních propustků a kanalizačních vpustí, ke kterým jsou zbytky zeleně přineseny proudem vody.
Prováděním údržby zeleně kolem cest se rozumí pravidelná nebo operativní péče, která leží v pravidelném sečení nebo mulčování trávy, včetně úpravy nebo odstranění keřových a stromových náletů, v údržbě a čištění odvodňovacího zařízení, zejména příkopů, v odstranění stromů (vývratů) a větví zasahujících do průjezdního prostoru cesty. Součástí údržby zeleně kolem účelových komunikací je i provádění dosadeb, provádění probírek porostů v rámci výchovných zásahů, ochrana proti chorobám a škůdcům a v neposlední řadě i zajišťování čistoty a pořádku.

Údržba může být v praxi pouze částečná, která spočívá v realizaci dílčí operace (například sečení beze sběru trávy, prořezávka poškozených větví bez následného štěpkování). Nejčastěji se stává, že vyřezané dřeviny zůstávají dlouho ležet v příkopech, kde omezují jejich funkci (ucpávají je), brání v provozu (zasahují do vozovky) a při silných větrech jsou vnášeny do vozovky nebo na okolní plochy. Na operaci odstranění dřevin musí nutně navazovat další pracovní operace, například štěpkování. Také se často stává, že nejsou odstraněny staré dřeviny (napadené kmeny houbou, nachýlené stromy) a ty potom způsobují závaly při větru. Jiným extrémem je to, že se pravidelně likviduje mulčováním veškerá zeleň, která podél cesty vyrůstá. Mulč zůstává ležet ve svodných příkopech, na svazích nad cestami a očekává se, že zabrání růstu nové trávy, resp. náletových dřevin. Domnívám se, že je to chyba, protože některé travnaté plochy by měly být sečeny se sběrem posečené trávy a nikoliv tzv. mulčováním. Zde vznikají v souvislosti s mulčováním četné problémy, protože příkopy podél cest jsou obecně určeny k odvádění přebytečné vody do míst, kam je to vhodné nebo žádoucí. Mnohde neslouží pouze k zachycení vody, která spadne při srážkách na silnici, ale zachytávají i vodu z okolí, aby na silnici nevtékala. Posečená tráva může být proudící vodou při prudkých a vytrvalých deštích unášena do míst, kde se nahromadí (před propustky, spadlými větvemi apod.) a vytvoří hrázku. Příkop se naplní vodou a voda vtéká na silnici, což je jev opačný, než bylo očekáváno.

Používaná mechanizace
Křovinořez s pilovým kotoučem Křovinořez je motomanuální stroj, který slouží k odstraňování zdřevnatělé vegetace, ke kácení stromků a keřů malých průměrů kmínků a ve specifických případech také k odvětvování. Záleží na použitém pracovním adaptéru. Zdrojem pohonu pracovního adaptéru křovinořezu je dvoudobý nebo čtyřdobý motor, který přenáší točivý moment na pracovní orgán pomocí hřídele umístěné v trubce. Řezné orgány křovinořezu jsou pilové kotouče. Vyznačují se zejména značným počtem zubů – od 20 do 80 zubů. Pracovník stojí při práci vzpřímeně a zpravidla jedním šikmým řezem odřízne větev nebo kmínek stromu.

Žací stroj strunový nebo nožový (vyžínač) Strunový žací stroj je tvořen motorovou částí, hnací částí a pracovními orgány. Tyto části jsou navzájem spojeny. Točivý moment od motoru k pracovnímu orgánu je přenášen hřídelí uvnitř nosné trubky. Na jednom konci u motoru je odstředivá spojka a na druhém konci je připevněna na hřídeli z úhlové převodovky vyžínací hlava se strunou. Struna je navinuta na speciální cívce, která se vkládá do strunové hlavy. Volba průměru žací struny se provádí podle typu strunové hlavy, výkonu motoru a podle toho, v jakých podmínkách se bude pracovat. Pro běžnou údržbu trávníku a pro vyžínání měkkého bylinného pokryvu postačí strunová vyžínací hlava s průměrem struny do 2 mm. K rozlišení jednotlivých průměrů strun slouží jejich barevnost (některými zahraničními výrobci není již toto rozlišení respektováno). Například pro průměr 1,6 mm je určena modrá barva, pro průměr 2,0 mm je určena zelená, pro průměr 2,4 mm je to oranžová a pro průměr 3,0 mm je určena barva žlutá (bohužel s příchodem některých zahraničních výrobců strun je toto pravidlo zanedbáváno). Šířka záběru malého strunového žacího stroje je do 25 cm.
Žací stroje nožové nesené obsluhou slouží k vyžínání trávy, odstraňování zdřevnatělé vegetace. Záleží na použitém pracovním adaptéru – nožovém kotouči. Zdrojem jejich pohonu je dvoudobý nebo čtyřdobý motor, který přenáší točivý moment na pracovní orgán pomocí hřídele umístěné v trubce. Pracovník stojí při práci vzpřímeně a kývavým pohybem kolem svislé osy těla provádí vyžínání porostu obdobně jako se strunovým žacím strojem. Pracovním adaptérem jsou nožové řezné kotouče, což jsou symetrické pevné pracovní orgány. Na obvodu řezného kotouče je několik nožů s břity v počtu 2, 3, 4 nebo 8, které přesekávají rostlinný materiálu v určité výšce od země. Jejich nasazení se předpokládá především tam, kde je neudržovaný porost, tvořený rozmanitým bylinným a travnatým pokryvem.

Motorová řetězová pila Za ruční motorové řetězové pily se považují všechna přenosná zařízení, jejichž řezací částí je nekonečný pilový řetěz vedený ve vodící liště a která jsou poháněna spalovacím nebo elektrickým motorem. Nekonečný pilový řetěz je uzavřený (spojený) článkový, mnohobřitý řezný nástroj, který zpravidla tvoří univerzální hoblovací zuby s omezovací patkou, která určuje tloušťku odřezávané hobliny, spojovací články a vodící články, které zabezpečují vedení řetězu v drážce vodící lišty a umožňují pohon řetězu.
Řezání se provádí buď nabíhající částí – řetěz se pohybuje směrem k motorické části pily anebo odbíhající částí – řetěz se pohybuje směrem od motorické části k vrcholu lišty. K realizaci řezu hoblovacím řetězem využívá pracovník možnost ovlivňování pohybu řetězu změnou režimu pohonu stroje (změna otáček motoru) a možnost zvolení polohy strojního zařízení vůči řezu.

Štěpkovač Štěpkovač je stroj, který zpracovává dřevní odpad k usnadnění jeho dopravy a dalšího využití. Působením jeho pracovního mechanismu na zpracovávaný dřevní materiál vzniká strojně nakrácená a naštípaná dřevní hmota na částice o délce od 3 do 50 mm. Tomuto produktu se říká štěpka. Nejčastěji používaným pracovním prvkem jsou nože, které jsou umístěny pevně nebo otočně na rotující desce. Nože jsou vyráběny v několika geometrických modifikacích (rovnoběžník, lichoběžník, kruh, rovnostranný trojúhelník, kruhová výseč, obdélník, čtverec). Štěpkovač se skládá z kolového nebo pásového podvozku (mobilní štěpkovač) nebo stabilního rámu (stacionární štěpkovač), na němž je stroj fixován, pohonné jednotky (spalovací motor, elektromotor, externí mobilní energetické zařízení), pracovního mechanismu, vstupní a výstupní sekce a systémového příslušenství. Přívěsné štěpkovače jsou opatřeny jednoosým nebo dvouosým podvozkem a k pohonu pracovního orgánu jsou vybaveny vlastním spalovacím motorem nebo jsou poháněny prostřednictvím vývodové hřídele mobilního energetického zařízení. Podávání materiálu je realizováno buď ručně do vstupního hrdla, nebo dopravníkem, na který je dřevní odpad vkládán hydraulickým jeřábem, zejména u velkých štěpkovačů.

Mulčovač Mulčovač je návěsný nebo přívěsný stroj poháněný prostřednictvím vývodové hřídele nebo hydromotoru mobilního energetického zařízení. Mulčovače pracují na principu rotujícího válce – rotoru, na kterém jsou po obvodu v řadách, buď rovných nebo spirálovitě zahnutých, umístěna volně otočná kladiva s velmi odolnými břity. Kladiva jsou připevněna tak, aby se mohla volně pohybovat. Variabilní je jejich rozteč (vzdálenost od sebe). Kladiva se liší svým provedením (typ „V“, „T“, „L“). Rotor je umístěn v krytu mulčovače a v zadní části je opatřen ochrannými řetězy nebo manžetou, aby nedocházelo k vylétávání zpracovávaného materiálu. Rychlost jízdy mobilního energetického prostředku musí být přizpůsobena charakteru zpracovávaného materiálu, konfiguraci terénu a výskytu překážek v pruhu. Pracovní rychlost se pohybuje v rozmezí 1,5 – 2,0 m/s. Měrný odpor při mulčování travin se pohybuje v rozmezí 0,8 – 1,2 kN/m a při mulčování dřevin je měrný odpor v rozmezí 1,4 – 1,8 kN/m.

Pařezová fréza Sestává se z kolového nebo pásového podvozku, energetického zařízení, které zajišťuje pohyb vlastního stroje, pohon pracovní části stroje a v některých případech zajišťuje manipulaci s pařezovou frézou. Princip činnosti spočívá v tom, že rotující kotouč s připevněnými břity po jeho obvodu, je dáván do řezu (břity jsou postupně ponořovány do dřevní hmoty pařezu) a nože ubírají hmotu pařezu ve vertikálních pruzích. Odřezaná hmota je rotujícím kotoučem vrhána směrem ke stroji. Obvodová rychlost břitů nožů se pohybuje v rozsahu 45 – 70 m/s.
Stroje jsou přípojné, návěsné, závěsné, ručně vedené nebo samojízdné. Pracovní část frézy na pařezy je tvořena kotoučem frézy, na kterém jsou po obvodu přišroubovány nože s břity ze slinutých karbidů. Průměr kotoučů je variabilní a závisí na velikostní kategorii frézy. Počet nožů umístěných na obvodu kotouče obecně závisí na jeho průměru (například průměr kotouče 400 mm nese 12 nožů, průměr 500 mm nese 18 nožů). Frézovací hlava je ovládána (zvedána, spouštěna a natáčena v určitém úhlu od osy stroje) několika způsoby. Může to být využitím tříbodového závěsu traktoru, pomocí hydraulicky ovládaného ramena jeřábu, násadou, resp. výložníkem rýpadel, univerzálních zemních strojů nebo výložníkem smykem řízených nakladačů. U malých strojů se spouštění a manipulace provádí ručně. Vertikálně rotující kotouč je poháněn prostřednictvím vývodové hřídele traktoru nebo pomocí hydromotorů, které využívají tlak a objem oleje z hydrogenerátoru mobilního energetického zařízení, jímž je frézovací hlava nesena.

Žací stroj cepový na hydraulickém rameni – příkopová ramena Hydraulická ramena jsou agregována s traktory a malotraktory, s nosiči nářadí a některými zemními stroji. Mohou být umístěna v zadní části, mezi nápravami a v některých případech také v přední části stroje. Využívají vývodových hřídelů s otáčkami 540, nebo 1000 ot/min. Příkopová ramena jsou charakterizována délkou bočního dosahu a rozsahem otáčení. Dosah se pohybuje v rozmezí 3 až 8 metrů, záleží na velikosti stroje, na němž jsou umístěna. Šířka záběru pracovní části (žací hlavy) se pohybuje v rozmezí 0,8 m až 1,2 m, některé modely disponují i větší šířkou. Úhel natočení žací hlavy je variabilní a pohybuje se zpravidla v rozsahu 180 až 245°.

Žací stroj bubnový a diskový Žací ústrojí těchto strojů pracuje na principu řezu bez opory. Princip řezu bez opory je charakterizován tím, že na volně stojící porost působí svým břitem pouze aktivně se pohybující řezný nástroj. Odpor porostu je dán tuhostí a setrvačností stébel a je předpokladem pro odříznutí. Řezná rychlost musí být tím větší, čím je porost měkčí a houževnatější a čím je nástroj méně ostrý. Prakticky se obvodová rychlost řezného nástroje pohybuje od 30 do 72 m.s-1. Jednobubnové rotační žací adaptéry mají jeden buben umístěný před strojem. Průměr bubnu udává také šířku záběru stroje. Buben se při práci otáčí a nože umístěné otočně na jeho obvodu, sečou trávu v šířce záběru bubnu s noži. Posečená tráva je transportována na jednu stranu podle smyslu otáčení a tvoří řádek. K tvorbě řádku přispívá i clona, která je na boku stroje podél bubnu. Pohon bubnu je zpravidla zajištěn klínovým řemenem. Šířka pracovního záběru stroje se u malých modelů (ovládaných při chůzi operátora) pohybuje v rozmezí 45 až 71 cm. Šířka pracovního záběru stroje se u velkých modelů pohybuje v rozsahu 2 až 8 metrů. Vyšší šířkou záběru disponují diskové žací stroje. Tato žací ústrojí jsou nesená nebo tažená malotraktory nebo traktory (s výkonem nad 50 kW). V případě nesení žacích strojů s šířkou záběru nad 6 metrů je požadovaný výkon motoru traktoru nad 70 kW.

Žací travní malotraktor Je to samojízdný žací stroj, který je určen k sečení trávníků v rámci pravidelné údržby travnatých ploch nebo pro získání příznivého estetického vzhledu travnaté plochy. Žací malotraktory pohání jednoválcové nebo dvouválcové, čtyřdobé zážehové nebo vznětové motory o pracovním objemu v rozsahu od 400 do 900 cm3. Jejich výkon se pohybuje, v závislosti na modelu motoru, v rozsahu od 9 do 20 kW. Motory zabezpečují pohyb traktoru, sečení a transport trávy do sběrného travního koše. Přenos kroutícího momentu k motoru je realizován u menších modelů klínovým řemenem, u větších modelů je to kloubovou hřídelí nebo hydraulickým olejem pomocí axiálních pístových hydromotorů. Kola jsou opatřena širokými pneumatikami se speciálním dezénem, aby nedocházelo k destrukci sečené plochy a také k zanášení figur dezénu ústřižky trávy. Řízení je realizováno zpravidla předními koly. Některé žací malotraktory jsou řízeny všemi koly.

Nůžky na dřeviny s pohonem Ruční nůžky jsou neseny a ovládány pracovníkem buď jednou rukou (jednoruční nůžky) nebo oběma rukama současně (obouruční nůžky). To záleží na prováděné pracovní operaci a na průřezu odřezávané dřeviny. Z hlediska konstrukce se rozdělují ruční nůžky na nůžky s nožovým ústrojím s jedním – kovadlinové nebo dvěma pohyblivými noži – střižné. Jednoruční nůžky jsou určeny pro řez čerstvých větví a výhonů o průměru do 45 mm v místech kam může dosáhnout pracovník rukou. V případě akumulátorových nůžek se břit pohybuje úměrně pohybu prstu na hlavním spouštěcím tlačítku a při nastaveném druhém režimu je břit nůžek uzavřen, když je hlavní spouštěcí tlačítko stisknuto a břit nůžek je otevřen do poloviny když je hlavní spoušť uvolněna a břit nůžek je otevřen naplno když je uvedena do činnosti vedlejší spoušť. Nůžky s pohonem pneumatickým využívají tlakového vzduchu, který působí na píst s pohyblivým břitem. Tlakový vzduch je veden pod píst po otevření ventilu spojeného s rukojetí nůžek. Zpětný pohyb po realizaci řezu zajistí pružina uložená v tělese nůžek. Jejich hmotnost je vyšší než u běžných nůžek a pohybuje v rozsahu 500 až 800 g u nůžek pro občasné použití s možností řezu větví do 25 mm. Jejich akumulátory (3,6 V až 18 V) umožňují až 400 řezů na jedno nabití.

Ruční motorová řetězová pila s teleskopickou rukojetí Tyto pily jsou určeny k odstraňování větví ze stromů, které jsou ve výšce přibližně čtyřimetry od roviny, na níž stojí pracovník. Lze také odstraňovat větve uvnitř koruny vysokých stromů z vysokozdvižné plošiny, protože lze s pilou bezpečně pracovat v pracovním úhlu 60° od vodorovné roviny, procházející středem spodní rukojeti. Výškového dosahu je dosaženo teleskopickou tyčí, kterou lze variantně prodlužovat a fixovat pomocí rychlouzávěru tyče. Rozsah nastavení se pohybuje od 1,6 m při zcela zasunuté vnitřní tyči, až po 3,1 m při zcela vysunuté vnitřní tyči. Při výšce pracovníka 175 cm lze pracovat ve výšce 1,5 až 4,0 metrů od roviny, na které pracovník stojí.
Ruční motorové řetězové pily s teleskopickou rukojetí jsou obdobné konstrukce jako klasické řetězové pily, poháněné spalovacím motorem nebo elektromotorem. Rozdíl v konstrukci spočívá v umístění nastavitelných rukojetí na teleskopické tyči. Horní rukojeť je umístěna na vnější teleskopické tyči ve vhodné vzdálenosti od spodní rukojeti, která je ve spodní části teleskopické tyče. Spodní rukojeť je opatřena vypínačem s blokováním. Pila je vybavena nastavitelným ramenním pásem. Elektrické pily jsou vybaveny pohyblivou zásuvkou ve spodní části rukojeti.

Dvouruční nůžky Dvouruční nůžky jsou určeny pro řez větví od průměru 25 do 50 mm. Podle nutnosti vynaložení potřebné síly k realizaci řezu, jsou k dispozici ruční nůžky s délkou pák v rozsahu 460 až 900 mm. Pro snížení potřebné síly při řezu dřevin jsou některé nůžky vybaveny pákovým násobičem síly, nebo ozubeným převodovým mechanizmem, které násobí vynaloženou sílu v poměru 3-3,5:1. Nože dvouručních nůžek jsou opatřeny teflonovaným povlakem. U některých nůžek je speciálním tvarováním nožů zajištěno, že řezaný (stříhaný) materiál mezi břity pevně drží. Některé nůžky využívají tlumič dorazů pák. Páky nůžek jsou vyrobeny z oceli nebo lehkých slitin. K dispozici jsou nůžky s možností prodloužení pák pro snížení vynaložené síly k řezu a také pro realizaci řezu ve vyšších polohách.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *