Zakládání trávníků na veřejných prostranstvích – I.

V tomto článku přinášíme přehled nejrůznějších typů trávníků a jejich požadavky na druhové složení. Před zakládáním trávníku je třeba si především dobře promyslet, na jaký účel je určen. Podle toho je třeba zvolit správnou travní směs, aby trávník splňoval všechny funkce a parametry, jež od něj očekáváme.

Reprezentační a okrasné trávníky
Reprezentační a okrasné a trávníky musejí splňovat nároky na kvalitu a estetické působení. Nejvhodnějšími druhy při zakládání jsou kostřava červená (Festuca rubra) s jejími třemi poddruhy (F. rubra subsp. Rubra, F. rubra subsp. Trichophylla, F. rubra subsp. Commutata), na sušších stanovištích kostřava ovčí (Festuca ovina), případně psineček tenký (Agrostis Capillaria) nebo úzkolistá forma lipnice luční (Poa pratensis) a na chudých stanovištích se suchou nebo písčitou půdou kostřava tvrdá (Festuca pallens) a kostřava vláskovitá (F. filiformis). Na suchých stanovištích je podíl kostřavy až do 40 %. Na vlhčích stanovištích může být doprovodným druhem psineček bílý (Agrostis stolonifera), na více zatěžovaném trávníku lipnice luční (Poa pratensis) a na zastíněných místech lipnice hajní (Poa nemoralis), především odrůda Dekora.

Užitkové a rekreační trávníky
Užitkové trávníky musí splňovat dostatečnou odolnost vůči mechanickému zatížení, ale i estetický vzhled. Podle intenzity využívání zařazujeme do směsí takové druhy, které splňují tyto požadavky a jsou přizpůsobeny stanovištním podmínkám. Intenzivní parkový trávník je složený pouze z travních druhů odolných vůči sešlapávání. Hlavním tvůrcem porostu je jílek vytrvalý (Lolium perenne), který má delší výdrž po pravidelném sešlapávání, na písčitých a sušších půdách odrůdy kostřavy červené (Festuca rubra) a lipnice luční (Poa pratensis), která se začne prosazovat až od druhého roku po zasetí. Podíl jednotlivých druhů závisí na stanovištních podmínkách. Na sešlapávaných stanovištích se zvyšuje podíl jílku vytrvalého, do vlhčího prostředí psineček tenký (Agrostis Capillaria), do suššího kostřava ovčí (Festuca ovina) a při zařazení do vyšších poloh vynecháváme jílek vytrvalý a zařazujeme kostřavy a psineček. Na suchých půdách chudých na živiny a na kyselých půdách se lépe daří kostřavě tvrdé (F. pallens), na zastíněných plochách, zejména pod stromy, lipnici hajní (P. nemoralis). Od trávníkových druhů vyžadujeme snášení sešlapání a dobrou regenerační schopnost v období sucha, zejména na plochách, které se nezavlažují. V tomto typu trávníků tolerujeme i malý podíl bylinných druhů.
Do skupiny parkových trávníků můžeme zařadit i trávníky určené k odpočinku a rekreaci, hrám i rekreačnímu sportu, na pikniky, místa určená k ležení a opalování při městských koupalištích atd., které jsou využívány v období nejvyšších teplot a sucha. Rostlinné druhy, které se zařazují do těchto trávníků, musí být přizpůsobeny silnému zatěžování a sešlapávání  a jsou schopny po poškození rychle zregenerovat. Tvoří přitom kompaktní, hustý a pružný drn odolný vůči časté a nízké seči s vysokou regenerační schopností. Nejvhodnějšími travinami jsou jílek vytrvalý a lipnice luční, které by měly ve směskách převládat. Doplňujícími druhy jsou kostřava červená a psineček. Trávníky je třeba po každých 10 až 20 dnech sekat na výšku 40 mm. Při časté frekvenci sečení a silném odběru živin je podle výsledků rozboru půdy nutné doplňovat deficit dusíku 15 až 20 g/m2 ve dvou až čtyřech dávkách a PK živiny. Silné zatěžování způsobuje utužování půdy, proto po skončení sezóny plochy aerifikujeme a zapískujeme. Prázdná místa mohou kromě trav, např. lipnice roční (P. annua), lipnice obecná (P. trivialis) obsadit i leguminózy, např. jetel plazivý (Trifolium repens), nebo bylinné druhy jitrocel větší (Plantago major), smetanka lékařská (Taraxacum officinale), sedmikráska chudobka (Bellis perennis), řebříček obecný (Achillea millefolium), truskavec (Polygonum aviculare) a další, kterým tyto podmínky vyhovují. Plochy vyčistíme od tvrdých předmětů, kamínků, úlomků skla atd.. V případě zhoršení stavu porostu odstraníme silné zaplevelení a přisejeme chybějící druhy.
Sídlištní trávníky jsou podobné parkovým a zahradním trávníkům. Nehnojí se a nezavlažují. Jejich floristické složení je poměrně pestré a přítomnost leguminóz, např. jetele plazivého, jetele lučního (Trifolium pratense) a štírovníku růžkatého (Lotus corniculatus) není na škodu, protože obohacují půdu o vzdušný dusík. Trávníky na sídlištích jsou svým složením často multikomponentní travní porosty lučního charakteru.

Krajinné trávníky
Složení porostů je pestré, do směsí se dávají různé druhy rostlin v závislosti na stanovištních podmínkách a jejich složení odpovídá zpola přirozeným travním komunitám. Tvoří přirozený přechod do travního ekosystému a po založení se předpokládá samovolné nástupnictví druhů. Do směsí krajinných trávníků zařazujeme travní druhy podle podmínek daného stanoviště. Mohou to být druhy jen na pokrytí půdy, druhy s hlubším kořenovým systémem a melioračních účinkem. Kromě trav se ve směskách uplatňují leguminózy a ostatní byliny. Do krajinných trávníků přidáváme leguminózy v množství 5 až 10 %. Kromě běžných druhů leguminóz do vlhčích stanovišť zařazujeme jetel hybridní (Trifolium hybridum), do teplejších štírovník (Lotus corniculatus), na karbonátové stanoviště úročník lékařský (Anthyllis vulneraria) a na zpevnění svahů vičenec obecný (Onobrychis viciifolia) a vojtěšku (Medicago sativa). Do suchých a teplých poloh, zejména s jižní expozicí, jsou vhodné především úzkolisté kostřavy (Festuca spp.), metlice křivolaká (Avenella flexuosa), válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), sveřep vzpřímený (Bromus erectus) a lipnice stisknutá (Poa compressa). Do vlhkých a studených poloh, zejména se severní expozicí, patří z trav psineček bílý (Agrostis stolonifera), lipnice hajní (Poa nemoralis) a další.

Trávníky na lyžařských sjezdovkách
Při výstavbě nových ploch určených pro sjezdové lyžování bereme v úvahu klimatické a stanovištní podmínky a tloušťku sněhové přikrývky. Tomu se podřizují druhy vhodné do směsek. Trávník na sjezdovce využívané na lyžování při nízké sněhové přikrývce před lyžařskou sezónou a po ní trpí zejména poškozením ostrými kovovými hranami lyží, snowboardů, sáněk, mechanismů na úpravu sněhu atd.. Ty způsobují poškození rostlin a tvorbu prázdných míst. Stálé zatížení vysokou sněhovou přikrývkou způsobuje takové silné zhutnění, že je vytěsněn vzduch potřebný k dýchání rostlin, který by měl být mezi vrstvou rostlin a atmosférou. Zledovatělý sníh je mimořádně nebezpečný. Rostliny se snadno udusí, případně zamrzají a napadají je houbové choroby, zejména plíseň sněžná, paluška a jiné. Škody mohou způsobit i chemické látky z používaných mechanismů, voda z tajícího sněhu a její hromadění na povrchu trávníku.
Po srovnání svahu těžkými mechanismy při zakládání sjezdovky může po prudkých deštích docházet ke škodám způsobených erozí. V úvahu bereme i předchozí rostlinné společenství, protože půda obsahuje množství semen, která i po totálním odstranění vegetace budou po založení trávníku ovlivňovat nový trávník. I po založení trávníku na prudkých svazích hrozí v prvních třech letech, když drn ještě není zpevněný, stále nebezpečí eroze. Proto garancí proti poškození je neustálé ošetřování trávníkových ploch. Pokud se plochy v průběhu vegetace využívají kromě sečení i na pastvu, je třeba vyloučit skot a na ploše nechat lehčí zvířata (ovce), které drn tak silně nepoškozují.
Těžko přístupné a strmé svahy nevhodné na setí secím strojem se zakládají hydro  osevem. Směs vody, travní směsky, hnojiva, buničiny, celulózy a protierozní pryskyřicové přísady na fixaci se pod vysokým tlakem nastřikuje na svah. Na velmi strmých plochách je výhodnější položit na povrch mřížovou geotextilii, přírodní biotextilie jutové, kokosové, lněné a jiné, které do zapojení porostu chrání povrch proti erozi. Směsky pro lyžařské sjezdovky musí být bohaté na různé druhy, aby byla větší jistota, že po výsevu vzejdou a zapojí drn. Kromě čtyř až šesti druhů trav se mohou zařadit i leguminózy, ale i byliny. Leguminózy mají tu výhodu, že obohacují půdu dusíkem pomocí bakterií. K hlavním druhům trav patří kostřava červená (Festuca rubra subsp. Rubra, F. rubra subsp. Commutata), kostřava ovčí (Festuca ovina), kostřava vláskovitá (Festuca filiformis), psineček tenký (Agrostis tenuis), v nižším podílu rovněž lipnice luční (Poa pratensis), bojínek luční (Phleum pratense), ale i srha říznačka (Dactylis glomerata), ve vysokých polohách lipnice (Poa). Z leguminóz doplňují porost štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), jetel luční (Trifolium pratense), jetel plazivý (Trifolium repens) a z bylin zejména řebříček obecný (Achillea millefolium), kontryhele (Alchemilla spp.) a jiné.

(Pokračování v příštím čísle)

Doc. Ing. Jan Novák, PhD., SPU v Nitře

Celý článek vyšel v časopise Komunální technika 4/11.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *