Údržba okolí cest je velmi důležitá

Údržba cest a jejich okolí představuje velice rozmanité pracovní činnosti, které lze realizovat speciálními i univerzálními stroji. Údržbu lze rozdělit v závislosti na četnosti a charakteru prací. Podle toho jde o činnost plánovanou periodickou, kdy jsou lhůty například tříměsíční až tříleté (sečení, výsadba, prořezávka stromů), nebo o činnost operativní, kdy je nutné provést údržbu po nastalé kalamitní situaci (přívalové srážky, vítr) a údržbu po poškození (vlivem dopravních zařízení, zvěří, lidskou činností).

Jde obecně o pracovní operace spojené s údržbou travnatých ploch, okrasných dřevin (keřů a stromů), květinových ploch, příkopů a svahů podél cest. Tyto hlavní pracovní operace je možné rozdělit do několika dílčích pracovních operací, které jsou prováděny samostatně nebo na sebe navazují.

 

Zelené plochy a dřeviny

Údržbu travnatých ploch lze řešit plošným sečením, vyžínáním kolem objektů nebo mulčováním. Některé plochy umožňují pohyb mechanizace na kolovém podvozku, jiné vyžadují zásah pracovníka s ruční mechanizací. Na svazích a v nepřístupných místech (například za svodidly) je nutné použít strojní zařízení, které na udržované plochy dosáhne prostřednictvím hydraulického ramene.

Údržba dřevin spočívá v kácení stromů, které ohrožují pohyb vozidel nebo lidí buď bezprostředně, nebo za určitých podmínek (vítr, zasněžení, podmáčení půdy), v odstraňování suchých nebo poškozených větví, v seřezávání částí nebo celých keřů, které brání průjezdu, průchodu nebo rozhledu. Tato práce by měla být prováděna správnými pracovními adaptéry, protože by měl být řez proveden u země, měl by být čistý (bez rozvláknění) a neměly by být poškozeny okolní porosty. V žádném případě by neměly být dřeviny odstraňovány například cepovým žacím ústrojím, přestože by cíle bylo také dosaženo – větve by nepřekážely, ale kromě negativního estetického vjemu by mohly být zbylé pahýly příčinou úrazů.  Odstranit se musejí také ty stromy, které jsou nachýlené nad cestou, jsou podemleté nebo nedostatečně zakořeněné na svazích nad cestami, protože se mohou neočekávaně uvolnit vibracemi pocházejícími od projíždějících vozidel a mohou vytvořit překážku nebo mohou přímo spadnout na projíždějící vozidla. Musí být věnována pozornost odstraňování pařezů a také výsadbě nových stromů a keřů, protože k cestám patří. Mělo by platit, že ten kdo kácí, měl by i sázet. Odborníky jsou diskutovány problémy kolem kácení stromů podél silnic. Někteří zastávají názor, že by stromy měly být odstraněny, aby nebyly příčinou úrazů při sjetí vozidla mimo pruh vozovky, který je určen k jízdě. Jiní říkají, že stromy by měly zůstat podél silnic, protože by se nemělo dopředu uvažovat s tím, že vozidlo do stromu narazí. Já si myslím, že by stromy podél silnic měly zůstat a pokud jsou tak blízko, že by se mohly stát pevnou překážkou vozidlu, jehož řidič nezvládl řízení, měla by být učiněna jiná opatření eliminující vznik úrazu při nárazu do stromu (svodidla, dopravní značení, řešení dopravní situace apod.). Pravidelnou a promyšlenou údržbu vyžadují tzv. „živé ploty“, které jsou podél cest v obcích. Živé ploty mají  mnoho různých funkcí. Zřejmě tou nejdůležitější je to, že ohraničují, resp. vymezují hranici cesty nebo rozdělují pozemky na jednotlivé části, například na užitkovou a okrasnou. Svojí neprůhledností poskytují soukromí v té části obecního pozemku, kde má být zajištěn nebo zvýrazněn určitý význam pozemku (pietní místo, odpočinková zóna). Živé ploty mohou také zakrýt místa, která nejsou příjemná na pohled, například nevyřešené chátrající objekty nebo soukromé pozemky, jejichž majitelé je trvale ponechávají s výraznou „estetickou vadou“. Disponují také určitou filtrační a protihlukovou schopností a mohou být také úkrytem pro mnohé ptáky, protože jim poskytují vhodné místo pro hnízdění a ochranu před nepříjemným větrem. Nízké živé ploty mohou ohraničovat různé části parků, mohou lemovat pěšiny a vjezdové cesty do objektů. Kruhové živé ploty podél cest působí harmonicky a zvýrazňují místa, kde jsou umístěny určité dominanty (sochy, pamětní desky) nebo výrazné okrasné keře.

 

S důrazem na bezpečnost provozu

Údržba příkopů představuje čištění příkopů od náletů dřevin, odstraňování nánosů sedimentů, úpravu dna a svahů, opravu erozních rýh, výmolů a nátrží na svazích nad i pod cestou, odstraňování překážek v příkopu, které brání průtoku vody, čištění objektů (propustě, lávky, mostky). Pokud se jedná o cesty s provozem vozidel (a je jedno zda se jde o motorová vozidla, cyklisty nebo nemotorová vozidla), podléhá údržba zvláštním režimům, protože práce musejí být vykonávány s ohledem na probíhající provoz. Musejí být označeny po opuštění pracoviště (také po skončení pracovní směny), resp. práce mohou být ukončeny pouze tak, aby produkty údržby nepřekážely v dopravní činnosti a také v pohybu chodců. Například po provedené údržbě stromů a keřů nemohou být větve ponechány v příkopu, ale navazující činností musí být okamžitě zpracovány štěpkováním. Jinak mohou překážet ve výhledu nebo mohou vytvořit za šera (a nejen za šera) nebezpečnou překážku pro cyklisty a chodce. Také mohou bránit průtočnosti vody, protože se za ně zachytí unášené bylinné nebo dřevinné produkty (vznikne „malá bobří hráz“, která vychýlí tok do cesty, kde vznikne erozní rýha). Pařezy po těžbě nemocných stromů musejí být co nejdříve odstraněny frézováním pařezů. Pozornost je třeba věnovat také odstraňování zbytků zimních posypů na krajnicích, protože po cestách jezdí i jednostopá vozidla a cyklisté, u nichž je skluz po posypovém materiálu snadný a může být příčinou vážných zranění. Nečistoty na cestách vznikají i po odpadu z vozidel nebo z jejich koreb (chybně naložené nebo zajištěné sypké hmoty). Měly by být průběžně odstraňovány, protože se z nich stávají znečišťující látky (polétavé prachy). Znečišťující látkou je jakékoliv látka vnesená do vnějšího ovzduší nebo v něm druhotně vznikající, která má přímo a nebo může mít po fyzikální nebo chemické přeměně škodlivý vliv na život a zdraví lidí a zvířat, na životní prostředí, na klimatický systém Země nebo na hmotný majetek.

 

Sečení se sběrem, či mulčování?

Údržba travnatých ploch je prováděna především žacími stroji, které pracují ve spojení s vhodným energetickým zařízením. Tím může být traktor nebo malotraktor, zemní stroj určité velikostní kategorie (nakladač, rýpadlo), nosič nářadí nebo kompaktní stroj (mechanizační zařízení), jehož součástí je žací adaptér (žací malotraktor). Žací adaptéry mohou být různých konstrukcí – rotující nože, nože s přímovratným pohybem, cepové adaptéry nebo vřetenové žací adaptéry. Záleží na charakteru udržované plochy. Při údržbě travnatých komunálních ploch, na rozdíl od zemědělsky využívaných travnatých porostů, není výsledkem operace sklizeň a využití pícnin, ale je to odstranění nadzemní části travin a drobných dřevin v určité výšce nad povrchem terénu a současné zpracování této rostlinné hmoty a její rovnoměrné rozprostření na povrchu terénu. Takže zde odpadá problematika řízeného sběru nebo úpravy posečeného trávního porostu k další manipulaci s ním (ukládání na podélný řádek, obracení pro sušení, snadný sběr bez ponechaných zbytků), není sledován jeho stav po sečení (znečištění půdou, správné vysušení) a není sledován stav strniště po provedeném sečení a sběru (výška strniště, ztráty neposečením, polehlý porost vlivem přejezdu strojů). V mnoha případech údržby travnatých ploch není sledována estetická stránka a vzhled plochy bezprostředně po provedené údržbě a při následné přirozené obnově porostu. Domnívám se, že je to chyba, protože některé travnaté plochy by měly mít i na komunálních plochách tento přínos a měly by být sečeny se sběrem posečené trávy a nikoliv tzv. mulčováním s pochybným tvrzením, že při mulčování se nemusí okrasný trávník hnojit, protože mulč tyto živiny trávníku dodá.

 

Technika pro údržbu dřevin

Údržba dřevin vyžaduje strojní zařízení, které vzájemně odděluje jednotlivé části dřevin nebo celé stromy od podzemní části. Záleží na průměru kmínků nebo větví, který stroj se použije. Někdy vyhovují křovinořezy, v jiných případech je nutné použít motorovou řetězovou pilu. Následně je nutné oddělené části dřevin zpracovat pomocí štěpkovačů. Působením pracovního mechanismu štěpkovače na zpracovávaný dřevní materiál vzniká nakrácená a naštípaná dřevní hmota na částice o délce od 3 do 50 mm. Tomuto produktu se říká štěpka. Štěpkovací stroje jsou vyráběny v mnoha velikostních kategoriích, v závislosti na nich disponují i teoretickou výkonností. Podávání materiálu je realizováno ručně do vstupního hrdla, nebo dopravníkem, na který je dřevní odpad vkládán hydraulickým jeřábem u velkých štěpkovačů, v některých případech také kombinovaně gravitací s působením vtahovací síly, které je dosaženo šikmým vstupem dřevního vlákna na břit nožů na rotujícím disku nebo šikmo postaveným nožovým diskem (u malých štěpkovačů) a šroubovicí řezacího nože. Vstupní hrdlo bývá široké pro usnadnění vkládání rozvětvených částí nebo svazků dřevin. Postupně se zužuje a nejmenší průřez je těsně před podávacími válci. Štěpka musí být průběžně odvážena a nikoliv vyfukována na krajnice a do příkopů (někdy i za příkopy na cizí pozemky), aby nevytvořila překážku proudící vodě při prudkých deštích. K tomu je třeba využít odvozní zařízení s potřebnou velikostí korby, do které je štěpka „vyfukována“.

Pařezy se klučí vyrýpnutím nebo vytrhnutím. Jedním způsobem může být klučení dozerovou radlicí nebo rozrývačem na dozeru. Radlicí dozeru se pařez vyrýpne přímo s využitím pohybu tiltdozerové radlice, kdy se břit a hrana radlice dostane pod pařez. Pařez je s částečným kořenovým systémem vyvrácen a odsunut na skládku. To ale předpokládá, že je k dispozici dostatečně velká manipulační plocha kolem pařezu. V omezených prostorách může být využita lopata rýpadla pomocí níž jsou pařezy hydromotorem lopaty a násady vyrýpnuty se současným naložením do lopaty a transportem na korbu odvozního zařízení. Druhý způsob využívá frézu na pařezy. Fréza se sestává z podvozku (kolový, pásový), energetického zařízení, které zajišťuje pohyb vlastního stroje a pohon pracovní části stroje. Stroje jsou přípojné, návěsné, závěsné nebo samojízdné. Pracovní část frézy na pařezy je tvořena kotoučem frézy, na kterém jsou po obvodu přišroubovány nože s břity ze slinutých karbidů. Průměr kotoučů je variabilní a závisí na velikostní kategorii frézy. Počet nožů umístěných na obvodu kotouče obecně závisí na jeho průměru (například průměr kotouče 400 mm nese 12 nožů, průměr 500 mm nese 18 nožů). Frézovací hlava je ovládána (zvedána, spouštěna a natáčena v určitém úhlu od osy stroje) několika způsoby. Může to být využitím tříbodového závěsu traktoru, pomocí hydraulicky ovládaného ramena jeřábu, násadou, resp. výložníkem rýpadel, univerzálních zemních strojů nebo výložníkem smykem řízených nakladačů. U malých strojů se spouštění a manipulace provádí ručně. Vertikálně rotující kotouč je poháněn prostřednictvím vývodové hřídele traktoru nebo pomocí hydromotorů, které využívají tlak a objem oleje z hydrogenerátoru mobilního energetického prostředku, jímž je frézovací hlava nesena.

Obnova stromové zeleně spočívá v promyšlené výsadbě vhodných dřevin. Zeleň musí být projektována v souladu s funkcí v území podle zahradně-krajinářských a ekologických hledisek. Silniční zeleň a zeleň bezprostředně s cestami sousedící, musí být projektována v souladu s legislativou tak, aby v budoucnu neohrožovala bezpečnost provozu na cestách (rozhledové poměry v křižovatkách a podobně) a pohyb chodců. Výsadbu lze provádět pomocí lopat rýpadel nebo univerzálních strojů. Také lze využít šroubové vrtáky větších průměrů, které jsou neseny v tříbodových závěsech traktorů nebo jsou neseny a  poháněny zemními stroji (nakladače, rýpadla).

 

Jak na čištění vozovek i příkopů

Čištění příkopů se provádí zemními stroji s vhodným pracovním adaptérem nebo jednoúčelovým pracovním adaptérem – rotující částí, na jejímž obvodu jsou nože, které oddělí sedimenty od podkladu a ty jsou následně transportovány odstředivou silou mimo příkop a cestu. To lze nastavit hydraulicky stavitelnou zábranou. Hloubku a šikmost svahů lze nastavit naklápěním pracovního adaptéru. Zemní stroje (univerzální zemní stroje, nakladače, „smykem řízené nakladače“, rýpadla) čistí příkopy pomocí vhodné lopaty. Většinou mají i přiléhavý název – čistící příkopové lopaty (někdy také svahovací lopaty) s otočným motorem. Tyto lopaty pro rýpadla jsou hydraulicky nastavitelné o 45° na obě strany. Vhodné jsou univerzální zemní stroje, protože mají k dispozici na zádi rýpací zařízení a v přední části stroje nakládací zařízení s lopatou, resp. víceúčelovou lopatou, pomocí níž lze vytěžené sedimenty následně rozprostírat nebo nakládat na odvozní zařízení.

Čištění vozovek od zbytků posypového materiálu je realizováno zametacími kartáči se svislou nebo vodorovnou osou rotace. Posypový materiál lze sbírat do kontejneru nebo při jeho menším množství se odhazuje do příkopu.

 

Široká nabídka strojů

Proces údržby okolí cest je spojen s mnoha problémy a obtížemi, vyplývajícími ze zvláštností těchto prací. Složitost a specifičnost prací limitují nasazení komplexní mechanizace pro jednotlivé pracovní operace a ovlivňují ekonomickou efektivnost technologických postupů údržby. Jsou to zejména různorodost a složitost pracovních podmínek, sezónní charakter mnohých prací, z toho plynoucí nízká a občasná potřeba strojů, obtížné ekonomické hodnocení, různorodost a rozptýlenost cest, variabilita okolí cest (dřeviny, keře, profily, charakter podloží) a v neposlední řadě i velmi vysoká energetická náročnost některých pracovních operací.

Většinou lze využít sériově vyráběné stroje s pracovními adaptéry, které jsou používány i v jiných odvětvích (zemní, stavební, lesní, zemědělské práce), které se účelově upravují a využívají. Na trhu jsou k dispozici moderní stroje, které mohou nést velké množství různých adaptérů a stávají se tak univerzálními. Jsou to například dozery, univerzální zemní stroje, smykem řízené nakladače, komunální traktory, kompaktní nakladače kloubové, rozmanité nosiče nářadí, rýpadla s velkým výběrem výložníků, násad a pracovních lopat a také štěpkovače a frézy na pařezy. V půjčovnách zemních strojů jsou k dispozici všechny vhodné stroje pro výše uvedené údržby kolem cest.

 

Ing. Ivo Celjak, CSc.

 

Celý článek je uveřejněn v čísle 7/11 časopisu Komunální technika

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *