Sběrné dvory v systému nakládání s odpadem

Odpadové hospodářství je dnes plánovaný proces, který je zaměřen zejména na snižování celkového množství odpadů a jeho jednotlivých složek a zároveň na zvýšení podílu znovu využití již vzniklých odpadů. Jako každodenní činnost se pro většinu obyvatel ČR stala skutečnost, že odpady z domácností více nebo méně třídí.

Zde ale většinou končí jejich povědomí, jaké jsou možnosti, které mohou vést ke zkvalitnění celého systému, jež začíná odložením těchto odpadů do přistavených nádob.

V ČR je podle zákona o odpadech systém nakládání s odpady definován jako jejich shromažďování, sběr, výkup, přeprava, doprava, skladování, úprava, využití a odstranění. V poslední době se velice často skloňuje pojem separovaný sběr, kterým lze získat čistější odpady pro jejich následné, zejména materiálové, využití. Separovaný sběr lze provozovat na volně přístupných místech, která jsou veřejnosti všeobecně známa. Separovaný sběr lze provozovat i v systému tzv. sběrných (recyklačních) dvorů. Zde již odpověď obyvatelstva  na otázku, co se pod pojmem sběrný dvůr skrývá, není tak přesná a jednoznačná. Tento pojem není v legislativě odpadového hospodářství vymezen, přesto se v textech stále častěji vyskytuje.

Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM ve své publikaci Hospodaření s odpady v obcích z roku 2009 definuje pojem sběrný dvůr a sběrné místo jako místo určené obcí ke shromažďování a sběru vybraných složek komunálního odpadu, které je vybaveno různými druhy shromažďovacích prostředků. Dále si čtenář přečte, že na sběrném dvoře lze sbírat větší počet jednotlivých druhů odpadů včetně nebezpečných složek, což není ve všech případech možné. Rozdíl mezi sběrným dvorem a sběrným místem vymezují autoři publikace v tom, že sběrné místo je odlišné jednodušším administrativním režimem, neboť tam lze přijímat pouze komunální odpad od občanů.

Čtvrtá hodnotící zpráva o Plánu odpadového hospodářství ČR za rok 2008 v bodě 4e a 4l, tedy v bodech, které se mj. zabývají podporou separovaného sběru rozšířením sítě sběrných míst, konstatuje stav plnění: „Plněn bez výhrad“. Ve zprávě je zmiňována podpora projektů na výstavbu sběrných dvorů a projektů odděleného sběru odpadů.

 

Sběrné dvory a povinnosti obcí

Sběrné dvory zajišťují naplnění dvou úvodních pojmů ze systému nakládání s odpady, a to sběr a skladování (krátkodobé). V tomto kontextu může podle § 17 odstavce 2 zákona o odpadech obec ve své samostatné působnosti stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování, sběru, …  . Pokud by obec tuto vyhlášku nevydala, musí podle stejného paragrafu a odstavce 3 určit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat komunální odpad který produkují a zajistit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat nebezpečné složky komunálního odpadu. V této chvíli je možno setkat se s nedefinovaným termínem sběrný dvůr nebo sběrné místo. Společnost SAKO v Brně na svých internetových stránkách zavedla podobné, přesto opět další pojmy jako je „Sběrné středisko odpadů (SSO) a shromažďovací místo odpadu (SMO). V Sokolově jsou pro ukládání odpadu od obyvatel přístupné i tzv. mobilní sběrné dvory. Jak tedy sjednotit všechny tyto pojmy?

Povinnosti vyplývající ze zákona o odpadech jsou pro provozovatele těchto zařízení stejné. Odlišná je ve většině případů osoba provozovatele. Ve městech jsou provozovateli sběrných dvorů většinou firmy, technické služby, případně jiné subjekty, v malých obcích vesnického charakteru, které v ČR tvoří přibližně 80% podíl ze všech obcí, je provozovatelem sběrného dvora většinou sama obec, pokud tento dvůr na svém území zřídila. Podle § 18 zákona o odpadech musí provozovatel mimo jiné soustřeďovat sbírané odpady podle druhů a kategorií, zveřejňovat druhy sbíraných odpadů a podmínky jejich sběru, zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem a v neposlední řadě vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi. Tuto evidenci archivovat po dobu stanovenou tímto zákonem nebo prováděcím právním předpisem. Dále je provozovatel povinen při odběru těchto odpadů identifikovat osoby, od kterých má v úmyslu odpady odebrat, identifikovat odebírané odpady, vést podle odstavců 4 až 8 evidenci o těchto skutečnostech, a to včetně data a hodiny odebrání nebo vykoupení odpadů. K plnění této povinnosti je provozovatel oprávněn vyžadovat k nahlédnutí průkazy totožnosti těchto osob.  

 

Sběrné dvory v ČR

Jak již bylo naznačeno,  obyvatelé se spíše než o „správný pojem“       zajímají o to, kam mohou odpady odložit. Sběrné dvory (zabezpečené – oplocené) začaly vznikat především jako náhrada volně přístupných velkoobjemových kontejnerů (VOK), které sloužily v obcích pro sběr objemného odpadu. Tyto VOK byly po přivezení okamžitě naplněny, mnohdy i odpadem od obyvatel okolních měst a obcí, kde tato možnost sběru nebyla zavedena. Postupně se na zabezpečených sběrných dvorech zavedl i sběr vytříděných obalů, nebezpečných složek a v posledních letech mnohde i sběr biologicky rozložitelných odpadů (BRO) ze zahrad, celoročně zejména travní hmoty, sezónně především listí a prořezaných větví stromů a keřů. Lze tedy konstatovat, že sběrným dvorem  se rozumí prostor pro přechodné i trvalé umísťování nádob na odpad nebo druhotné suroviny splňující technické, hygienické, estetické a bezpečnostní podmínky dané příslušnými právními předpisy a připomínkami dotčených orgánů v průběhu stavebního řízení.

Důvody pro stavbu sběrných dvorů jsou tedy nejen legislativní, neboť obec jako původce komunálního odpadu musí zajistit možnosti pro třídění odpadů a stanovit místo, kam mohou občané odkládat nebezpečné složky komunálního odpadu (to lze řešit i objednáním mobilní sběrny), ale jsou to i důvody, které vedou ke zvyšování komfortu sběru těchto odpadů pro samotné občany, zvyšování podílu sebraných a tím i dále recyklovaných druhotných surovin atd.Význam, který státní správa přikládá otázkám nakládání s komunálním odpadem v obcích dokumentují i priority Státního fondu životního prostředí, kde recyklační dvory jsou jedním z témat preferovaných dotacemi na jejich výstavbu a zprovoznění.

Výhody, které jsou spojené se zřízením sběrných dvorů jsou patrné v celém systému nakládání s komunálním odpadem. Sběrné dvory jsou zařízeními, která doplňují odvážecí nebo donáškový systém sběru komunálního odpadu. Zároveň napomáhají třídění a poté i samotnému zpracování a zhodnocování odpadů. Zároveň zvyšují účinnost tříděného sběru a snižují tak množství odstraněného odpadu ve spalovnách a na skládkách. Sběrné dvory se mohou podle účelu a velikosti dělit do několika stupňů. V současné době je ve světě praktikován čtyřstupňový model.

1. stupeň je sběrný dvůr vybavený kontejnery pro příjem papíru, skla, plastů, železného šrotu, neželezných kovů, odpadu ze zeleně a kuchyní, textilu apod. Sběrný dvůr má administrativní a sociální vybavení.

            2. stupeň již umožňuje, kromě odpadů z 1. stupně, i příjem nebezpečného podílu z komunálního odpadu. Z tohoto důvodu je již vybaven zastřešenými přístřešky.

            3. stupeň je ve srovnání s předchozím vybaven dalšími skladovacími prostory a nezbytnou mechanizací (lisy, vysokozdvižné vozíky, apod.).

            4. stupeň je již místem, které zajišťuje od občanů převzetí všech roztříděných látek. Tento stupeň může mít oddělení pro využitelné předměty a materiály (tzv. „bleší trh“) a menší opravářské dílny pro odpady, které jsou po malé opravě schopny dalšího používání (regenerace odpadu). K dispozici je strojní a technické zázemí, včetně další mechanizace, např. drtiče větví, která na venkovní ploše zajišťuje desintegraci tohoto odpadu za účelem snížení nákladů na návaznou dopravu.

Stupeň sběrného dvora, jeho velikost, sortiment sbíraných odpadů, investiční náročnost, technické zabezpečení a otevírací doba závisí na řadě faktorů. Jedná se například o velikost spádové oblasti, charakter zástavby, současný systém sběru a svozu odpadů, zájem o vytříděné suroviny a mnoho dalších. Prioritním faktorem při zřizování sběrných dvorů jsou samozřejmě investiční náklady.

Občané obce využívají sběrný dvůr zdarma, ostatní jsou zpoplatněni podle ceníku. Za praktické lze rovněž považovat uzavření smlouvy mezi obcí s vybudovaným sběrným dvorem a okolními obcemi bez dvora, která zajišťuje možnost, popř. i úhradu, užívat tento dvůr občany i těchto obcí. Důležité je i smluvní zajištění odbytu zejména druhotných surovin a odběru zbývajících odpadů na nejbližší skládku. Kvalita a čistota sebraných odpadů je dána vždy a pouze kvalitní a přesnou obsluhou sběrného dvora. Pracovník obce, který „z tepla hlídací budky“ sleduje vyhazování všeho materiálu do jakéhokoliv VOK je na tomto místě nepotřebný. To už se můžeme vrátit k volně přístupným kontejnerům na okraji obce.

Rovněž v hlavním městě Praze jsou sběrné dvory součástí systému nakládání s komunálním odpadem. Jedním z výstupů Projektu hospodaření s odpady v Praze bylo doporučení o zřízení a provozování asi 20 sběrných dvorů. V současné době je provozováno 12 těchto zařízení, ve kterých je umožněno odkládat vybrané druhy odpadů ve větším množství a v širokém výběru komodit. Jedná se o objemný odpad, stavební odpad, odpad ze zeleně, dřevo, kovy, pneumatiky, papír, sklo, plasty, nápojové kartony a nebezpečné složky komunálního odpadu. Navíc byla v rámci sběrných dvorů hl. m. Prahy zřízena místa zpětného odběru vyřazených elektrických a elektronických zařízení. Jak ukazuje tabulka 1, složení odevzdaných odpadů na sběrných dvorech v Praze bylo v roce 2008 velice různorodé. Návštěvnost a množství odevzdaných odpadů stále roste. Z toho je jasné, že sběrné (recyklační  a podobné pojmy) dvory nabývají na významu. Stálo by za úvahu legislativně tento pojem jasně definovat.

 

                                  

Tabulka 1Hmotnostní zastoupení jednotlivých druhů odpadů

           na sběrných dvorech hl. m. Prahy, 2008 [t]

 

Název odpadu

Množství

Objemný odpad

17 767,52

Pneu

231,65

Dřevo

3 792,19

Sklo

206,98

Zeleň

5 964,11

Kovy

563,43

Papír

444,85

Nebezpečný odpad

301,20

Stavební suť

16 363,37

plasty

97,90

   Zdroj: OOP MHMP

                                                                      

 

Závěr

Sběrně dvory jsou pro občany místa, kde mohou většinou bezúplatně odevzdávat široký sortiment odpadů. Tím se výrazně snižuje riziko vzniku černých skládek, které se většinou objevovaly na odlehlých místech za obcí.  Je ale pravdou, že pouhé  vybudování sběrného dvora nestačí. Je nezbytné velice dobře informovat občany o jejich možnostech, jak mohou nakládat s odpady a tím podnítit jejich zájem a odpovědnost. Občané by měli být nejen informováni o místě, kde mohou odpad odložit, ale také o výsledcích svých snažení ve třídění komunálního odpadu, aby si zpětně mohli uvědomit, zda třídění má smyl. Důležitým začátkem je výchova již na základních školách. Tím se následně zvyšuje informovanost rodičů, kteří se od dětí něčemu „novému“ přiučí.

Odpadové hospodářství je mladým oborem, které se progresivně rozvíjí. Pomocí nových technologií se stále více odpadů druhotně využívá. Bez separovaného sběru, jehož výsledkem jsou čisté a vytříděné odpady, by množství využitých odpadů nestoupalo.

 

(Tento příspěvek byl vytvořen v rámci řešení výzkumného záměru MŠM 6046070905.)

 

Doc. Ing. Vlastimil Altmann, Ph.D., Česká zemědělská univerzita, Technická fakulta, Katedra využití strojů

 

Celý článek je uveřejněn v čísle 2/2011 časopisu Komunální technika.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *