O cestářské písničce a Jiřím Strakovi

Téměř osmnáct let jsem připravoval a uváděl v Českém rozhlase zábavný týdeník Padesátník, jehož závěrečnou znělkou byla melodie, kterou jsem objevil v jedné hudební směsi hitů z padesátých let. Byla to instrumentální verze písničky Cestářská, kterou si v roce 1957 zpívalo celé Československo.

V roce svého vzniku předehnala Cestářská (anebo prostě Cestář, jak se jí říkalo častěji) největší šlágry té doby, jakými byly Tina Marie, Příběh naší lásky, Arrivederci Roma, O Cangaceiro, Příliš mlád, Krokodýlí slzy či Lavička v jasmínu.

Její interpret Jiří Straka se tak znenadání zařadil vedle zpěváků tak zvučných jmen, jako byli Rudolf Cortés, Richard Adam, Milan Chladil či Gustav Brom. Na etiketě gramofonové desky s Cestářskou četli posluchači nezvyklé údaje, nad kterými po létech mnozí páni zvukaři – když jsem desku přinesl do studia – kroutili nevěřícně hlavou. Považte: Renomované orchestry Vlacha, Broma, Brázdy, Bezubky, Foreta, Procházky dostihl tehdy, co do popularity, Soubor Rudého koutku čs. státních silnic!

Co je to za hudební skupinu? Kdo je její vedoucí, hudebník a zpěvák Jiří Straka? Kde se vzali a odkud jsou?

Vyslovit tyto otázky na konci padesátých let kdekoliv v plzeňském kraji by bylo asi velmi úsměvné. Plzeňáci byli patřičně hrdí na „svou“ písničku a na svého spoluobčana, na kterého pamětníci dosud stále ještě vzpomínají. Dokazovaly mi to dopisy, z nichž mohu dnes, po letech, sestavit malou mozaiku života skromného plzeňského podnikového právníka, který začínal ve volných chvílích hraním pro své kolegy a kolegyně z práce, až se jeho popularita rozšířila zprvu po celém městě, pak po celém západočeském kraji a nakonec obsáhla celou republiku.

„JUDr. Jiří Straka byl schopný právník, zaměstnaný u bývalých Státních silnic Plzeň a později u Krajského investorského útvaru – silniční oddělení Plzeň. S listinami s hlavičkou ‚vyřizuje JUDr. Straka‘ se při práci setkáváme dodnes,“ napsala mi svého času z Ředitelství silnic a dálnic ČR, správy Plzeň, Helena Trochová, která mi současně jako první přiblížila osobnost Jiřího Straky a upozornila také na smutnou skutečnost: „Budete-li chtít JUDr. Jiřího Straku pozdravit, musíte pozdrav poslat do muzikantského nebe“.

Zpíváte si Cestáře?

Milá, líbezná písnička s lehkým nápěvem. Zpívá o mladém cestáři, roztloukajícím kamení na silnici u Prášil. Paní v zlatém kočáře se nad jeho dřinou pozastavuje a obdivuje ho. „Jo, kdybych já moh´ tak jako pán vozit se v zlatém kočáře, nedělal bych cestáře,“ odpovídá jí cestář vtipně a přece s dávkou trpkosti. Tato prostinká píseň doslova zaplavila Plzeň a mílovými kroky se šíří po vlasti. Zpívají ji mladí i staří, tančí se v každé kavárně, píská ji kdejaký klučina…

Ondřej Suchý

Foto a repro archiv autora

Podrobnosti v Komunální technice 12/2016

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *