Červenomodré klenoty na zeleném sametu

Návštěva Barcelony ležící na severovýchodě Španělska u Středozemního moře je zážitkem, na který se jen tak nezapomíná. Zvlášť, podaří-li se putování po památkách a dalších zajímavostech, jimiž město přímo oplývá – jen mít oči otevřené – okořenit účastí na fotbalovém utkání zdejšího týmu FC Barcelona a následnou detailní prohlídkou jeho stadionu Nou Camp.

V Barceloně brzy přijdete na to, že při rozhovorech s místními je lépe se vyhnout lichotkám v duchu, jak je tady ve Španělsku pěkně. Lepší je hovořit o Katalánsku, tedy provincii, v jejíž metropoli se právě nacházíte a na niž jsou místní obyvatelé ovanutí silnějšími či slabšími větry nacionalismu právem hrdi.

Chrám pro 100 000

Po třímilionovém Madridu je Barcelona se zhruba polovinou obyvatel druhým největším městem v zemi. Kromě mnoha pamětihodností a olympiády v roce 1992 ji široko daleko proslavily především originální secesní stavby architekta Antoni Gaudího, zvlášť stále nedokončená katedrála Sagrada Familia. Na první pohled zaujmou perfektně uklizená veřejná prostranství a s příslušnou technikou včetně té na „ruční pohon“ se střetáváte na každém rohu. Barcelona a její okolí jsou také důležitým průmyslovým centrem.

Ať si kdo a co chce říká, pro příznivce fotbalu je nejblyštivějším pokladem Barcelony místní celek FC a památkou nejvyšší hodnoty jeho „chrám“ Camp Nou, zvaný též Nou Camp, což znamená katalánsky Nové hřiště. Dokončen byl v roce 1957 a se současnou kapacitou 99 354 diváků je největším fotbalovým stadionem v Evropě a pátým na světě.

Plichta k potěše všech

V sobotu 23. května se tady hrálo poslední kolo španělské Primera División ročníku 2014/2015 mezi místními borci a hostující La Coruňou. S působením v lize se k tomu „doma“ loučil  téměř po 17 letech španělský reprezentant a mistr světa Xavi Hernández. I když domácí měli bez ohledu na výsledek titul v kapse, možnost „být u toho“ byla nadmíru lákavá.

Sehnat týž den vstupenku nedalo takové úsilí, ale dvě volná místa vedle sebe již k mání nebyla. U informačního kiosku měli několik desítek lístků v cenovém rozmezí od 69 (kraj oblouku za bránou úplně nahoře) do 196 eur poblíž VIP sektoru u středové čáry. Příjemné pro rozhodování bylo, že po kliknutí na volné místo se na obrazovce ukázal výhled z něj na hrací plochu. Nejen z finančních důvodů bylo i nahoře v oblouku pěkně…

Domácí se ujali zásluhou Messiho vedení 2 : 0, La Coruňa stihla vyrovnat na konečných 2 : 2. Po závěrečném hvizdu byli spokojeni všichni – domácí brali titul, hosté díky nečekaně získanému bodu unikli těsně sestupu; všichni si užili dojemnou rozlučku s Xavim a bujaré oslavy prvenství v Primera División. Diváci opouštěli ochozy stadionu zhruba půl hodiny po závěrečném hvizdu. Žádné tlačenice v ulicích nebo v metru, jen trochu větší provoz. Kam se tak rychle rozprchlo těch sto tisíc lidí, je mi dodnes záhadou.

Hymna, při níž mrazí

Druhý den dopoledne jsme se my, nenasytové vypravili na Camp Nou znovu. Za 23 eur si můžete stadion a většinu jeho útrob dosyta prošmejdit odshora dolů a opačně. Času máte habaděj, jen je třeba počítat, že tu nebudete sami a leckde se postavíte do fronty. Projdete se kolem vitrín s bohatou historií klubu a pokocháte se mnoha získanými trofejemi. Jen na hrací plochu se pochopitelně nesmí.

Dozvíte se kromě jiného, že oddíl FC Barcelona založil v roce 1899 Švýcar Joan (Hans) Gamper, který se do města přestěhoval o rok dřív. Za klubové barvy si vybral inspirován týmem FC Basilej červenou a modrou. Barcelona se od té doby vypracovala do pozice velkoklubu, jenž vybojoval 23x titul mistra Španělska, 5x zvítězil v Lize mistrů a získal mnohé další trofeje. Kromě fotbalových působí v FC také oddíly futsalu, basketbalu, házené a dokonce hokeje. Od svého založení má jednoduché, ale o to srozumitelnější heslo (samozřejmě v katalánštině): El Barça és més que un club, tedy Barça je víc než klub.

Jako každý správný fotbalový celek má i FC Barcelona vlastní hymnu. Aktuální, v pořadí pátá, pocházející z roku 1974, je zřejmě jednou z nejpovedenějších v celosvětovém měřítku, ale posoudit musí každý sám (kdo ji nezná, najde ji snadno na internetu, video s fragmentem je i u tohoto příspěvku). Klubová hymna se hraje vždy na úvod a v případě úspěchu – tedy v drtivé většině – i po každém domácím utkání. Když ji začne zpívat celý stadion, mrazí v zádech. Na to vemte jed!*

Text a foto Jan Kroupa

 

Legenda k obrázkům:

Ke skvostům Barcelony se řadí nedokončená secesní katedrála Sagrada Familia, ale našlapaný a burácející Camp Nou, zvlášť, slaví-li se tady mistrovský titul, má také něco do sebe

Druhý den po zápase je díky precizní práci foukačů a zametacího vozu Dulevo 200 Quattro všude perfektně uklizeno

 

 

 

 

Komentáře ke článku 1

  • Martin

    Honzo,
    je vidět, že jsi redaktorem se srdcem a zápalem pro obor komunální technika. Takto krásně spojit návštěvu utkání FC Barcelona a připravit z toho reportáž na web Komunální techniky, tomu říkám zápal pro obor. Super.
    Martin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *